Když jsou povídky jako vůně
Je tak těžké nesoudit knihu podle obalu (a prvního dojmu). A přeci si o to někteří autoři říkají. Prvotinu Jana Folného, knihu Od sebe k sobě, mi dva roky zpátky na Mezipatrech prodával kamarád se slovy, že i on se u toho občas červenal. Nu, já sklony k červenání nemám, a protože jsem četl blog, který byl knize předlohou, nic mě nemohlo překvapit.
Bylo snadné dospět k názoru, že autor (knihy!) je promiskuitní štětka a jeho irský (ex)boyfriend docela chudák. A pak si s tímto předsudkem zkuste číst knihu s tak provokativním titulem: Buzíčci.
DROGERIE „PRO KAŽDÉHO NĚCO“
Buzíčci jsou sbírkou jedenácti povídek. Folný umně střídá styly i žánry. Od fiktivních blogových zápisků přes dopis, sadu e-mailů i vyprávění ich- a er-formou. Některé povídky vás pohorší, jiné dojmou.
Ty povídky jsou jako vůně. Musíte se „pročichat“ od deodorantů a laciných, křiklavých voňavek k sofistikovaným parfémům.
Hned první povídka, série blogových zápisků mladého (bývalého) pornoherce a queerkrálovny teplé Prahy ve vás utvrdí všechny ty ošklivé stereotypy, které o gay komunitě můžete mít. Promiskuitní, povrchní, HIV+. Hned nato vás vtáhne do složitého vztahu na dálku mladého zajíčka a zralého muže. Pak se vrátí k povrchnosti a hned potom vám zamotá hlavu příjemným krátkým vypravováním ve stylu filmu Paříži, miluji tě. A pak vás do nosu praští něco nádherného.
PŘÍBĚH Č. 5
Dovolím si zpochybnit Folného rafinovanost a budu si myslet, že povídka č. 5 (Neviditelný) se na páté místo dostala veskrze náhodou. Protože ta shoda okolností je fascinující a geniální.
Neviditelný je nádherné líčení posledních dnů starého muže před jeho odsunem do starobince. Během čtení mi došly tři věci:
- Kdyby se tato povídka měla zfilmovat, vypravěče by hrál Ian McKellen a byl by skvělý jako ve filmu Bohové a monstra.
- Kdyby tato povídka měla být vůní, byl by to Chanel No. 5.
- Každá povídka je jako vůně.
Světoznámý parfém Channel No. 5 mám spojený se stářím. A vůbec ne v negativní konotaci. Je to klasická, elegantní vůně, která sice nesedí každému, ale zralým dámám (dal jsem ho před lety k Vánocům babičce) dokonale sekne. Povídka č. 5 je stejně jako No. 5 klenot. A pro mě byla zlomem, kdy jsem přestal Buzíčky číst s pohrdáním.
PŘEPLNĚNÝ MALÝ RYBNÍČEK
Následující povídka Dort pro Honzíka nabídne i něco slečnám na slečny. Elegantně, lehce, bez zbytečné vulgarity typické pro začátek knihy. Folný se v tuto chvíli přestává vysmívat gay komunitě a naťukává vážnější témata. Nepřiznaný coming out, dvě maminky a prozření, že čím víc se ku-víte, tím těžší je najít v životě stálou oporu.
Ačkoli každá povídka funguje jako solitér, najdete v nich odkazy a postavy z jiných povídek. Snad jako známku toho, že pražský český rybníček je malý (a tak trochu smrdí). A pokud jste četli i Od sebe k sobě, odkazů najdete mnohem víc. Vše prošpikováno jemným, úsměvným humorem.
Je škoda, že dobrý dojem z posledních šesti povídek kazí ten zbytek laciné kolínské z prvních příběhů, který se v nosu usídlil snad napořád.
Buzíčci
Jan Folný · Vydavatelství: Host, 2013
Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře.
Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.
