Poslední dny Jaroslava Haška
Píše se rok 1922. Spisovatel Jaroslav Hašek se uchýlil na Lipnici, kde dopisuje román, jenž mu přinese světové uznání a slávu. Venkovský svět se zvolna plouží od hospody k podhradí a autorovi Švejka se stěží podíváme přes rameno.
Neautobiografický a nebiografický román Medvědí tanec Ireny Douskové zachycuje pochmurnou atmosféru roku 1922 v Lipnici nad Sázavou. Román se sice odehrává v poslední životní etapě spisovatele Jaroslava Haška, bylo by však velmi nepřesné a zjednodušující napsat, že dílo pojednává o autorově životě.
Irena Dousková se nesoustředí na samotný život, natož na tvorbu spisovatele, velmi jemně a mistrně zachycuje myšlení venkovských lidí první poloviny století, jejich zvyky, vnímání světa i tradice a každodennosti.
Společně s atmosférou doby autorka otevírá další téma: Popisuje satirika a provokatéra na sklonku života. Známý ironik, humorista a skandalista má vážné zdravotní problémy, náročnou zkoušku pro něj představuje i cesta do místní hospody. Ačkoli tělo už je opotřebované a unavené prohýřeným životem, duše spisovatele je stále ostrovtipná. Tísnivou atmosféru blížícího se konce velkého života dokresluje líčení syrové přírody Vysočiny. Silné deště. Podzim. Studeno a nevlídno.
Práce na Švejkovi je velmi nesoustavná, Hašek se věnuje tvorbě veršovánek pro obyvatele sousední vesnice, kteří nejsou schopni kvalitu spisovatele ani ocenit. Velkolepé dílo tak vzniká i díky trpělivosti jeho druhé ženy Šury, jež se o nemocného spisovatele, který nepřestává holdovat alkoholu a stále se dostává do otřesných stavů, stará. Přestože se jeho dny povážlivě krátí, Haškovy každodennosti jsou podobně zábavné jako dílčí scény z románu Osudy dobrého vojáka Švejka.
Irena Dousková už ve svém neuvěřitelně úspěšném textu Hrdý Budžes předvedla, že je vynikající vypravěčka, která umí velmi citlivým a vkusným způsobem pracovat s jazykem – tím vybočuje z řady všech velmi suchopárných a úzkoslovných haškologů, kteří o životě či díle spisovatele pojednávají slovy, jež by Haška určitě nepobavila.
Nádherný jazyk románu Ireny Douskové zaručuje skutečně umělecký zážitek.
Medvědí tanec
Irena Dousková · Vydavatelství: Druhé město, 2014
Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby. Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo. O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale to je vše. Dousková nenapsala biografický román o spisovateli, který se dočkal světové slávy až po smrti. Daleko víc ji zajímá existenciální situace vyhasínání sil někoho, kdo se po celý život bohatýrsky bavil, provokoval, a ještě o tom uměl vtipně vyprávět a psát.
V Lipnici se už proslulý chodec stěží doplouží s oteklýma nohama do hospody. Stále v něm přebývá dřívější skandalista, avšak lipnická komunita je už jeho poslední protivník. Silnou stránku románu představuje tísnivá atmosféra blížícího se konce: venku leje jako z konve, hučící komín marně vyhání podzimní lezavo. Hašek stále ještě píše pro přátele veršovánky, pro místní ochotníky skandalistní hru, ale uprostřed bezesné noci mívá jeho tvář výraz vyděšeného dítěte, jak si všimne jeho žena Šura, která se o umírajícího alkoholika stará…
