#kniznimlsani: Deník Dity P. – Kuchařka 2

Máme pro vás další recenzi kuchařské knihy, o které se hodně mluví! Kačí z blogu Smooth Cooking pro vás zhodnotila druhou kuchařku Dity P., tedy knihu, nesoucí název Deník Dity P. – Kuchařka 2. Co se v této rozměrné kuchařské knize skrývá? Komu se bude hodit a jaké pochoutky se díky ní naučíte? Čtěte 🙂

Sepsání této recenze mi trvalo opravdu dlouho a to z jednoho hlavního důvodu. Nevím, zda tu knížku miluji nebo jí chci zastrčit do šuplíku a už nikdy nevytáhnout.

Když jsem se před pár měsíci ptala svých čtenářů, jakou kuchařku si mám objednat, tak odpovědi byly jednoznačné – Ditu P. nebo Lahodně s Ellou.

Lahodně s Ellou jsem již vlastnila, Ditu P. 1 také a tak jsem neváhala ani vteřinu a objednala Ditu P. 2.
Dity jednička byla jedna z mých prvních kuchařek, kterou jsem doma měla. V začátcích mi hodně pomohla. Dýchá z ní taková rodinná atmosféra a hlavně jednoduchost. Což člověk v začátcích vaření ocení.

To stejné jsem vlastně čekala i od dvojky. Jenže mi nedošlo, že jsem se ve vaření už o kus posunula (aspoň doufám) a tak jsem se při čtení receptů chvílemi nudila. Hlavním problém je, že tam je spousta receptů, které mi předala maminka nebo babička a tak je již doma mám.

Když to vezmu kolem a kolem, tak jedno hlavní mínus má a to rozměr a počet stran. Sice je tam spousta fotek z rodinného alba a života, což opravdu vítám. Kuchařka pak působí hodně otevřeně, osobně, přirozeně a člověk nakoukne částečně do soukromí cizího člověka. To je vždy zajímavé. Aspoň pro mě „zvědavku“ ano.

Rozměr, to už je větší problém. Já nevím, jak vy, ale já si nejraději beru kuchařky s sebou na cesty. Když jedu MHD do práce, vyndám jí z batohu a listuji si. Většinou si tam lepím žluté štítky a přidávám poznámky. Hodně mě to inspiruje, navozuje chutě a hlavně dodává elán do vaření a připravování. A nebudu vám lhát, také se soustředí na foodstyling. To je jedna z nejdůležitějších částí food blogování – fotografie a styling.

Jenže, kdybych si měla vzít Ditu P. do MHD, tak mi asi upadnou záda a možná jí ani nenarvu do batohu. Takže to dopadá tak, že mi leží na stole, občas jí otevřu a spíše se na ní práší.
Pro příště poučení pro mě: „Kačí, neobjednávej si kuchařky větších rozměrů a váhy“.

Ale, aby to nevypadalo, že jí jen kritizuji (od čehož tu rozhodně nejsem), tak vám jdu představit samotnou kuchařku a hlavně její pozitiva.

TITULNÍ FOTKA stojí za zmínku. Dita tam stojí v nádherných vínových šatek, vypadá na konec třetího trimestru a strouhá sýr. Což by nebylo tak divné. Jenže, když se zadíváte pořádně na fotku, tak ten sýr strouhá na stůl.
Od vydání této kuchařky přemýšlím, zda to byl marketingový záměr a nebo to v nakladatelství prostě uniklo. To bych naprosto pochopila. Člověk se tak soustředí na detail, že mu pak ujde taková zásadní věc, jako si dát talíř na linku.
Mě osobně to nijak nepohoršilo, naopak pobavilo. Lidi si o tom vypráví a to je u prodeje jakékoliv knihy vlastně důležité. Takže to beru jako první plus.

OBSAH je tvořen rodinně. Na jedné z prvních stran na vás vykouknou dupačky a nadpisy daných kapitol mluví za vše. Je tam třeba: Moje panelstory, Jsem těhotná, Jedeme pod stan, Náš rodinný přebor a podobně. Tyto nadpisy mě baví a jako čtenáře zaujmou, abych prozkoumala podnadpisy.

FOTEK je v kuchařce hodně. A to já vážně zbožňuji. Kuchařka, která nemá fotky mě osobně nebaví. Potřebuji si prohlížet a kochat se tvořeným obsahem. Asi vážně vše spíše vnímám očima, než slovy. U jídla rozhodně. A rodinné fotografie beru jako bonus. Jak jsem již psala, člověk tak nakoukne trochu do soukromí, tím se mu autor přiblíží a má vlastně pocit, že si prohlíží rodinné album s předanými recepty od babiček či maminek.

Za hlavní zmínku určitě stojí samotné RECEPTY. Rodinné fotografie jsou super, nádherné fotky jídla také, ale kuchařky si kupujeme kvůli receptům.
Někdo hledá originalitu, někdo inovaci a někdo klasiku. Pokud spadáte do třetí kategorie, tak tato kuchařka je ušitá na míru právě vám.

Nechybí tu recept na Kremrole, Mazanec, Rajčatová polévka, Francouzské brambory, Pečené kuře, Lívance, Kulajda, Buchty s povidly, Topinky, Borůvkový koláč, Utopenci, Pečené koleno, Halušky nebo Kapustnica. Přijde vám to jako seznam jídel, které pravidelně jíte u své babičky či maminky? Ano! A o tom ta kuchařka je. Prostě rodinná pohoda.

Ale Dita tu sepsala i pár jídel, která většinou v repertoáru mé babičky a maminky nenajdu, jako Salát se smaženým kozím sýrem, Tiramisu, Levandulová zmrzlina, Červené kari s krevetami, Sernik nebo třeba Minestrone.

ZÁVĚREM bych měla sepsat nějaké shrnutí.
Když opomenu počet stran, váhu a rozměr, tak ta kuchařka je skvělá. Pokud nemáte doma soupis klasických rodinných receptů, tak si Ditu P., ať už jedničku nebo dvojku kupte. Stojí to rozhodně za prolistovaní, za načerpání té pohodové a rodinné atmosféry, za dotek pevných listů a hlavně za to, mít vždy po ruce kuchařku, kde najdete recept na některými oblíbenou Kulajdu nebo třeba Buřty na pivu.

Ditě tímto děkuji, jako každému autorovi, který se rozhodl sepsat své zkušenosti a vložit kus sebe do vlastní kuchařky. Je za tím spousta práce a když se to nemusí líbit všem, tak si myslím, že každý autor najde svého kupce. Věřím, že Dita jich najde nebo spíše již našla opravdu spousty. Spousty těch, kteří jí podporují a drží palce v tom, co dělá.

Doufám, že se vám moje recenze líbila. A budu se těšit u další. Jaká by to měla být?

Autorkou recenze je česká foodblogerka Kačí z blogu Smooth Cooking,

Kačí o sobě říká: “Vařím, peču, čtu, zahradničím, věnuji se manželovi, psům, práci, přátelům a všemu dalšímu, co můj život provází. Miluji cestování a cestuji hlavně za jídlem, protože zbožňuji ochutnávat jídlo. Vlastně se tím člověk stále vzdělává a učí se novým chutím. 

Nejvíce si užívám chvíli, kdy mohu uvařit předkrm, polévku, hlavní jídlo a upéct dezert, k tomu pozvat pár přátel či rodinu, krásně naaranžovat stůl, prostřít do posledního detailu, otevřít lahev lahodného bílého vína a začít servírovat, jíst, pít, povídat si a užívám dobrého pohoštění.”