Report: Ladislav Zibura v Book’s Calling Clubu

Březnový Book's Calling Club se nesl v rytmu cestování. O tom, jaké to je vydat se na neznámou cestu vyprávěl Ladislav Zibura, celorepublikově známý cestovatel, jehož knihy jsou vhodné prakticky pro každého. A tento report ze setkání pro vás sepsala Karolína alias Penny and books!

Jak je tedy již z názvu patrné, pozvání na březnový Book’s Calling Club přijal Ladislav Zibura, pohledný pětadvacetiletý cestovatel, který má své čtenáře a čtenářky rozhodně čím motivovat. Možná právě z toho důvodu se v kavárně Café Silesia sešlo na 30 lidí – čtenářů, blogerek, příznivců knih a cestování, kteří chtěli o jeho výpravách vědět prakticky vše, od těch obecně známých věcí až po ty osobnější zážitky.

Ladislavovi v České republice vyšly již tři knihy. Cestu si prorazil díky své cestopisné prvotině 40 dní pěšky do Jeruzaléma, která před Vánoci vyšla v novém designu a již brzy se dočká i nových ilustrací. Jeho druhá kniha, Pěšky mezi buddhisty a komunisty, už se rovnou stala bestsellerem. Jeho nejnovější kniha se jmenuje Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.

Jak se Ladislav dostal ke psaní? To byla hned první otázka, která byla autorovi na setkání položena. Ladislav píše již tři roky, nicméně jeho cesta ke spisovatelské dráze byla spíše neplánovaná. Svobodu měl rád již od dospívání, a tak se v 18 letech vydal do Santiaga de Compostela. Tato cesta ho přesvědčila o tom, že ho cestování skutečně naplňuje, a tak se poté vydal do Jeruzaléma. Před touto cestou ho jeho kamarádi poprosili, aby si na cestách dělal poznámky do deníku, chtěli o jeho cestách vše slyšet. Z tohoto prostého nápadu vznikly první přednášky, na kterých se Láďa zmínil, že by rád o své cestě napsal knihu. Tato myšlenka zaujala média, díky nim Ladislava oslovila nakladatelství a jeho dráha spisovatele mohla začít!

Svůj deník si na cestách píše dodnes. Ne vždy se mu ale chce, i přesto si každý večer na hodinku a půl sedne a sepíše vše, co ten den prožil. Zajímavostí je, že když se Ladislav vydává na novou cestu, tak si o dané zemi nic nezjišťuje. Říká, že ji chce poznat takovou, jaká skutečně je. Chce se do její kultury dostat. To tedy klobouk dolů, ne každý z nás by měl takovou odvahu.

Další nečekanou informací je fakt, že Láďa není v kontaktu s nikým, s kým se na svých cestách seznámil nebo u koho přespal. Chce si tyto místní obyvatele zapamatovat takové, jaké je zažil, když se s nimi náhodně setkal.

Psaní knih ho opravdu moc baví, ale sám říká, že při psaní nemá tušení, co dělá, nikdo ho to přece neučil. Má ale velkou radost z toho, že jsou jeho knihy čtené a oblíbené, ale vůbec největší potěšení má ve chvíli, kdy jeho tituly čtou babičky a dědečci.

Audioknihy ke svým cestopisům si načetl sám, ale pronesl, že ta první se úplně nepovedla. Nyní si ale nechal radit od expertů a prý se máme vážně na co těšit!

Určitě jste si všimli krásných ilustrací v Láďových knihách. On sám si své ilustrátory vybral, chtěl, aby obrázky byly procítěné a aby čtenáři dokázali vidět dané prostředí a vžít se do něj. To je také onen důvod, proč v jeho knihách nenajdeme jeho fotografie.

Jeho knih se prodalo celkem již přes 80 000 výtisků, jeho přednášky jsou nadále hojně vyhledávané, jeho první kniha se už překládá do angličtiny, na podzim plánuje se svými rodiči cestu do Nepálu, a přesto o sobě v závěru debaty prohlásil, že si připadá jako „hovno na patě lidstva!“ 🙂 S touto humornou tečkou tedy ukončeme tuto vzpomínku na jeden pěkný březnový večer a vy, pokud máte chuť na něco lehkého a vtipného, tak nezapomeňte sáhnout po jedné z Láďových knih!

Autorkou reportu je Karolína Skácelová alias Penny and books.

Fotky jsem jako obvykle pořídila já, Ladislav se bohužel v poměru k mému fotografickému umění příliš rychle hýbe 🙂  Bára