blog

Než začnete číst To Paradise, zapomeňte na Malý život

Po sedmi letech od vydání světové bestselleru Malý život vydala v lednu tohoto roku Hanya Yanagihara novinku s názvem To Paradise. Přečtěte si recenzi na tuhle knihu a nechte se nalákat na nové čtení populární spisovatelky!

Malý život se stal v roce 2015 neočekávanou literární senzací, s nominací (krom jiného) na Man Bookerovu cenu a s více než 2,5 milionem prodaných výtisků. Zdrcující emoce, síla traumatu i lásky a potoky slz – to jsou (minimálně podle mnoha komentářů a hodnocení) očekávání fanoušků Malého života od nového románu Hanyi Yanagihary. Bude to opravdu tak? Přečetli jsme novinku To Paradise v originále, abyste věděli, zda české vydání, které připravuje nakladatelství Odeon na rok 2023 pod názvem Do ráje, bude to pravé čtení pro vás.

Novinka To Paradise má s Malým životem společné jen málo a je to dobře! Na více než 700 stranách najdeme tři nezávislé novely, odehrávající se v alternativní realitě dějin Ameriky. V první novele – Washington Square – se autorka inspirovala románem Henryho Jamese se stejnojmenným názvem. Amerika je rozdělená na několik států, přičemž právě v New Yorku mohou lidé zdánlivě žít svobodný život a homosexuální manželství je legální. Navzdory tomu však existuje institut dohodnutého manželství a hlavní postava příběhu, David Bingham, vnuk bankovního magnáta, se musí rozhodnout mezi manželstvím z rozumu a životem v blahobytu a útěkem s mužem, jehož rodina neschvaluje.

V druhé novele se přesouváme do roku 1993 a seznámíme se s dalším Davidem Binghamem, tentokrát na pozadí probíhající epidemie AIDS. David pochází z havajské královské rodiny, ale tuto část svého života i osud svého otce tají před všemi včetně svého mnohem staršího partnera.

Třetí příběh, nejsilnější ze všech, je dystopické sci-fi. V roce 2094 je Amerika zničená vícero epidemiemi i klimatickou krizí. S cílem bránit se před smrtelnými nemocemi se stát postupně změnil v totalitní režim, jako kdyby vypadl z pera George Orwella. Naše protagonistka Charlie, již jako dítě poznamenala jedna z nemocí, se snaží přežít v tomhle světě a smířit se se smrtí svého dědečka, který jako významný vědec a politik pomohl tento totalitní režim zavést.

“Does this look like a dystopia to you?”The answer, implicit in the man’s question, was that a dystopia doesn’t look like anything; indeed, that it can look like anywhere else.”

Tři novely jsou mezi sebou propojené – postavy mají stejná jména, občas i podobné povahy a v některých případech by mohly být součástí jedné rodiny, v některých naopak vůbec. Propojení příběhů by se dalo přirovnat k Atlasu mraků Davida Mitchella, tady však nejde o reinkarnaci ani o tradiční generační román. Trochu úvah a domněnek nechává autorka na čtenářích, nic není definitivní. Příběh se odehrává na stejných místech v průběhu dějin, v New Yorku (kde autorka žije) a na Havaji (kde autorka vyrůstala). Téma národa, národní identity nebo nacionalismu je přítomné v každém příběhu. Které hodnoty jsme ochotni opustit pro ochranu jiných hodnot? Jakých svobod jsme ochotni se vzdát? To jsou otázky, které si klademe i v současnosti v souvislosti s pandemií nebo válkou na Ukrajině a kladou si je i postavy této knihy. Kromě společenského zeitgeistu a dystopické vize světa se autorce podařilo výborně zachytit hlavně vnitřní svět postav, silné emoce i vnitřní rozbroje a dilemata. To je nesporně silnou stránku Yanagihary, na níž koneckonců vystavěla i Malý život.

Čtěte také  Těla: Kniha o všem, od čeho se odvracíme

V porovnání s Malým životem však jde o postavy, které jsou realističtější, vícerozměrné a méně černobílé. Tentokrát nás nečeká ani emocionální horská dráha či drastické, opakující se násilí. Oproti Malému životu, kde už příběh sklouzává do repetitivnosti, v To Paradise skutečně není nic navíc. Co však zůstalo, je autorčin výborný vypravěčský styl, schopnost vykreslit společenské prostředí i vnitřní prožitky postav.

“One of the reasons I never became a clinician is because I was never convinced that life—its saving, its extension, its return—was definitively the best outcome. In order to be a good doctor, you have to think that, you have to fundamentally believe that living is superior to dying, you have to believe that the point of life is more life.”

 

Pro koho tahle kniha není?

To Paradise se vám nebude líbit, pokud chcete knihu číst s cílem poplakat si. Malý život byl takovýhle emoční hromosvod, až na úrovni emocionální manipulace, v tomhle případě tak ale nebude. Není to na škodu a přidává to příběhu na realistickém dojmu. Též se vám kniha nebude líbit, když máte v oblibě strukturované příběhy, ve kterých je jasná zápletka, úvod, jádro, závěr. V To Paradise autorka nechává mnohé na interpretaci čtenářů a čtenářek, některé otázky jsou položené a zůstávají nezodpovězené a uspokojující pocit z rozuzlení zápletky nemusí nikdy přijít.

 

Pro koho tahle kniha je?

To Paradise je pro každého, kdo má rád propracované romány a užívá si důkladné vykreslení prostředí, společnosti, postav a vztahů mezi nimi. Tato kniha vás bude bavit, i když nemáte v oblibě sci-fi žánr nebo dystopické romány, vzhledem k tomu, že nejde o hlavní pointu příběhů, žánr je tu spíš nástrojem pro zobrazení vztahů a emocí. Navíc nás příběh vezme napříč různými historickými obdobími, emoce jsou přítomné vždy a lehce v nich najdete i svou osobní zkušenost – s romantickou láskou, vztahem k rodičům nebo dětem.

Čtěte také  Vinice ve Francii: Ideální čtení ke skleničce šampaňského!

Předtím, než vezmete do rukou To Paradise, zapomeňte na Malý život a vše, co se vám na něm líbilo. Tohle bude úplně jiná jízda, pusťte se do ní s otevřenou myslí.

 

Zuzana Kadecká

Markeťačka, pisatelka recenzí na martinusácký blog a především samozřejmě knihomolka!

Příspěvky autora