blog

Počkej na moře: Výjimečný příběh, který si vychutnáte

Tahle knížka byla na sociálních sítích poměrně hodně vidět. Často jsem ohledně takových knížek skeptická a občas se mi stane, že mám příliš vysoká očekávání a kniha mě tím pádem zklame. Jémine, Počkej na moře byl ale přesný opak.

Veronika Opatřilová, autorka románu Počkej na moře, se netají svou láskou k severu a k ostrovům. Sama svou lásku pracovně naplňovala při překladech švédských knih. Ostrovy má v oblibě tak moc, že jak v její první knize, která se jmenuje Ostrov žije a je spíše magickým příběhem o divoké přírodě, tak Počkej na moře, má ostrov nepopiratelně silný vliv na atmosféru příběhu. Víte, co má autorka na ostrovech nejradši? Přesně, je na nich z většiny míst vidět moře 🙂

To má autorka společné s vypravěčem a hlavní postavou tohoto románu. Lars je přesně takhle uchvácen ostrovy, především teda výhledem na moře. Na první pohled je to obyčejný student, který ve druhé polovině 20. století přijede krátkodobě studovat angličtinu do Anglie. Je to tichý mladý muž, podle svého míněný ne příliš zajímavý. Jeho vnitřní život je nám odkryt v momentě, kdy potkává profesora na tamní univerzitě, který ho naprosto okouzlí a on se zapíše do jeho předmětu.

Skrze pomalu plynoucí příběh sledujeme, jak se sbližují. Jak se žije dvěma gay mužům v Anglii v 60. letech, jak se na ně dívá společnost, jak moc si uvědomují, že mohou být trnem v oku svých sousedů, kolegů nebo spolužáků. Na jednu stranu mají strach a nechtějí být onálepkováni jako “devianti”, na stranu druhou si užívají volání potají z telefonních budek a nechávání tajných vzkazů pro toho druhého. Protože je mezi nimi věkový rozdíl, jejich přístup k téhle zakázané lásce se samozřejmě liší. Zatímco žák se zatím hledá a nemá moc zkušeností, jeho učitel si je jistější v kramflecích. Dobře ví, co chce a co nechce a má pevně vytyčené osobní hranice. Na to samozřejmě ve svém vztahu naráží a asi nemusíme zdůrazňovat, že mocenská nerovnost, které se ani naši hrdinové nevyhnuli, může být problémem vztahů s nápadným věkovým rozdílem.

Čtěte také  Karneval zvířat: Český filharmonický orchestr tak, jak ho neznáme

Právě skrze hledání sebe sama a také témata spojená s odloučením od rodiny a přátel, když člověk odcestuje, vykresluje protagonistu jako uvěřitelného muže z masa a kostí, kterého čtenář dobře chápe. A to i v momentech, kdy vás možná začne iritovat jeho přecitlivělost a obsese kolem jeho vztahu. To asi k mládí tak nějak patří, ne?

Knížka je napsaná nádherným poetickým jazykem, popisy scenerie, a to jak přírodní, tak městské, a právě proto věřím, že si ji procítíte tak, jako já. Byla nádherná, naprosto nádherná. Naprosto výjimečná kniha jak v rámci romantických nebo historických knih, tak i uvnitř žánru queer literatury. Doporučujeme k přečtení všema deseti.

Lucie Hartmannová

Lucie je martinusácká knihoholka. Ač ráda cestuje a fotí, nejčastěji ji najdete doma schoulenou nad queer nebo feministickou fikcí i nefikcí nebo velkými společenskými romány.

Příspěvky autora