Naše ztracená srdce: Celeste Ng nezklamala ani napotřetí
Hned na úvod musím přiznat, že na tohle pro mě byla rozhodně jedna z nejočekávanějších knih letošního roku – pojďme se na ni podívat zblízka a představit si, co si pro nás Celeste Ng nachystala tentokrát.
Českým čtenářům a čtenářkám je Celeste Ng dobře známá – na kontě má v nakladatelství Odeon už další dva romány, Ohníčky všude kolem a Vše, co jsme si nikdy neřekli. Americká autorka hongkongského původu se tématu rasy nebo rodinných vztahů věnovala už ve svých předchozích knihách, ovšem v nejnovějším díle Naše ztracená srdce vyznívají ještě naléhavěji než předtím.
Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, nebo možná v alternativní realitě dneška; Spojené státy americké zachvátila ekonomická krize, která vede k rozpadu společnosti. Za viníka je označována Čína, proto v nově vznikajícím fungování státu hlavní roli hraje PAKT, usnesení, že cokoliv čínské je třeba potlačit. Nacionalismus je na steroidech, rasismus na vzestupu. A pokud náhodou nevychováváte své děti v dokonalém souladu s PAKTem, jsou vám bez milosti odebrány.
Hlavním hrdinou příběhu je Ptáček, malý kluk s čínskými kořeny, který žije jen se svým tátou. Tady byl pro mě hlavní kámen úrazu – nemám v oblibě příběhy vyprávěné pohledem dětí, zkrátka tenhle úhel nepreferuju. Proto jsem s knihou už od začátku trochu bojovala, nicméně přimělo mě u ní zůstat především téma, které mě nesmírně zaujalo, plus fakt, že v druhé části převezme vyprávění Ptáčkova matka, která se stala v podstatě omylem velitelkou odboje, aby nás vrátila v čase a podrobně seznámila s tím, jak vznikla společnost, do které byste dozajista nechtěli patřit.
Celeste Ng je pro mě spisovatelské zjevení. Zvládá bez problémů vmanévrovat čtenáře a čtenářky do příběhu během několika prvních vět a zaujmout je příběhem citlivým a empaticky psaným natolik, aby jí bezmezně věřili a vžívali se do jejích postav. Zároveň se jí daří předat čtenářům a čtenářkám živý náhled na to, jak se cítí utlačovaní, jak zdánlivé malichernosti mohou vést k děsivým činům, jak snadno se zhroutí dlouho budovaná prosperita. Doslov s jejími knižními tipy (kde, mimochodem, figuruje i Havlova Moc bezmocných) jsem si poctivě opsala do svého wishlistu.
Naše ztracená srdce jsou příběh na jednu stranu křehký a něžný, na druhou krutý a nemilosrdný. Je to jedna z těch knih, ke které se budu s radostí vracet, taková, kterou bez otálení doporučím každému, kdo baží po kvalitním a hlubokém románu a obzvlášť těm, co mají v oblibě Příběh služebnice od Margaret Atwood.
