Pět odeonek, které chci číst o prázdninách
Nevěřím na oddechové prázdninové čtení a ani v létě se nebráním emočně náročnějším příběhům. Zato ale věřím, že pokud nepohnu s tou hromadou nepřečtených knížek, nedostanu od Ježíška žádnou novou. A tak jsem si na sebe letošní prázdniny vymyslela malou výzvu – přečíst alespoň pět odeonek, které se mi zabydlely v knihovně.
K edici Světová knihovna mám nostalgický vztah. Díky ní jsem si před lety zamilovala Murakamiho Afterdark, Giordanovu Osamělost prvočísel, později zase Jedrowskiho Plavce ve tmě… a můj komínek odeonek se stále zvětšuje. Neúměrně mému čtenářskému tempu. A protože všichni víme, co v knihomolském světě znamená podzimní sezóna, pojďte se mnou dohnat čtenářské resty. Tohle je pětice knížek, které mi budou následující týdny dělat společnost. Pustíte se do některé taky?
Podle skutečného příběhu | Delphine de Vigan
Francouzskou spisovatelku Delphine de Vigan mám v šuplíku “autorky, od kterých si přečtu i nákupní seznam”. První vydání Podle skutečného příběhu mi uteklo, ale naštěstí nedávno vyšel dotisk s novou (a krapet hezčí) obálkou. Ideální příležitost se do ní konečně pustit. A co mě na tvorbě Delphine de Vigan tak baví? Má čich na silné příběhy, které umí skvěle odvyprávět a nebojí se současných společenských témat jako je bezdomovectví nebo prodávání svého soukromí na internetu. U jejích knih mám navíc jistotu, že mi stačí prvních pár stránek a okamžitě se začtu.
Podle skutečného příběhu líčí zdánlivě přátelský vztah dvou žen, který se postupně zvrhne v psychologický thriller. Hlavní hrdinka románu, spisovatelka Delphina, má s Delphine de Vigan na první pohled hodně společného. Vzhled, profesi i rodinný život. Žije vcelku poklidně dokud se na večírku neseznámí s tajemnou L. Ženou, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat. L. obrátí Delphině život naruby a dokonce jí půjde o život.
Naše ztracená srdce | Celeste Ng
Celeste Ng je stejný případ jako Delphine de Vigan – sahám po všem, co od ní v češtině vyjde. Americká spisovatelka s hongkongskými kořeny ve svých románech otevírá spoustu zajímavých a znepokojivých témat, a na to mě vždycky utáhne. Takže i čerstvá novinka Naše ztracená srdce měla místo v mojí knihovně jisté a já mám velká očekávání.
Třetí román Celeste Ng se odehrává v současných Spojených státech po ničivé ekonomické krizi, během které zavládly protičínské nálady, jež vedly až k zavedení zákonů na ochranu amerických hodnot. Na jejich základě jsou Američané asijského původu pod ostrým dozorem úřadů i veřejnosti. Jsou pronásledováni, trestáni, likvidováni. A stejné zacházení si vyslouží také ti, kdo s diskriminačními zákony jakkoliv nesouhlasí. Celeste Ng se inspirovala skutečnými událostmi a historickými osobnostmi. Její román je mrazivě aktuální, zatraceně děsivý.
Malý život | Hanya Yanagihara
Malý život je můj velký knižní rest. Když před šesti lety vyšel český překlad poprvé, vlna čtenářských nadšení mě bůh ví proč minula. A než jsem se rozhoupala ke koupi, po Malém životě se v knihkupectví zaprášilo a já si musela až do loňského roku počkat na dotisk. Tyhle prázdniny těch 600 stran konečně pokořím. A mimochodem věděli jste, že už brzy vyjde v češtině autorčin nový román Do ráje?
Malý život vypráví o čtyřech spolužácích z vysoké v Massachusetts, kteří se přestěhují do New Yorku, aby se tu pokusili prorazit. Jsou bez peněz, ztracení, ale mají jeden druhého a taky dávku ctižádostivosti. Je to příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, nelítostné krutosti i neschopnosti bojovat s osudem.
Přízrak v hrdle | Doireann Ní Ghríofa
Vybírám si knížky (nejen) podle obálky a vůbec se za to nestydím. Přízrak v hrdle mě zaujal na první pohled, ta obálka je (na poměry Odeonu, ehm) opravdu nádherná, i na ten druhý, protože anotace slibuje ryze ženský nadčasový příběh. O to větší radost jsem pak měla, když si román vedl dobře také u mých oblíbených knižních recenzentů.
V prozaickém debutu irské básnířky se proplétá minulost se současností a vypráví neobyčejně silný příběh o ženském údělu. Přízrak v hrdle splétá příběhy dvou žen, žijících ve stejné krajině, ale v různých dobách. V 18. století najde šlechtična tělo svého zavražděného manžela a složí neobyčejnou báseň. V současnosti mladá matka v této básni nachází ozvěny vlastního života a snaží se dopátrat pravdu o záhadném osudu její autorky.
Nebe | Mieko Kawakami
Nebe je první knihou z téhle pětky, do které jsem se už stačila o prázdninách začíst. Autorčin předchozí román Prsa a vajíčka jsou jednou z nejzajímavějších knih, které jsem za poslední dobu četla. Jsou o všem, co mě v současné beletrii zajímá. Autorka tu řeší otázky ženství, mateřství, umělého oplodnění, postavení žen v patriarchální společnosti, ideál krásy i sociální rozdíly. Nebe je sice úplně jiné, ale opět v něm Mieko Kawakami řeší těžká společenská témata, které rezonují ještě dlouho po přečtení.
Protagonistou románu je čtrnáctiletý středoškolák, který si prochází šikanou. Osamělý chlapec mlčky trpí, až mu jednou začnou chodit tajemné vzkazy od spolužačky. Ta jediná ho dokáže pochopit, protože si sama prochází podobným trýzněním. Dvojice se spřátelí a společně sdílí trápení, povídá si o svých tyranech a klade si otázku, proč má někdo důvod druhé takhle trápit. A malé upozornění, popisy šikany jsou tu hodně explicitní a brutální.
