Kéž bys tu byl: Čtivý příběh na pozadí koronavirové pandemie
Koronavirová pandemie je rozhodně obdobím, které si naše generace bude pamatovat. Není divu, že už se na pultech objevily knížky, které k ní odkazují. V českém literárním rybníčku jste mohli narazit například na Zážitky z karantény od Haliny Pawlovské nebo na Karanténu s moderním fotrem Dominika Landsmana. A co se týče zahraničních titulů – tam bychom do sekce „koronavirová literatura“ mohli zařadit třeba právě i novinku od Jodi Picoultové Kéž bys tu byl, o níž dneska bude řeč.
Když jsem se dozvěděla, že Jodi Picoult chystá knihu Kéž bys tu byl, měla jsem od ní poměrně vysoká očekávání. Jodi je totiž úžasná spisovatelka, která dokáže témata, o kterých píše, perfektně rozebrat. Relativizovat problémy. V románu Záblesk života se jí podařilo zachytit, jak různě se dá pohlížet na interrupce, v nejznámějším titulu Vypravěčka zvládla polemizovat nad kolektivní vinou během druhé světové války. Proto jsem doufala, že stejným způsobem rozloží na atomy právě i dobu koronavirovou, která ničila nejen životy, ale i přátelství.
Tentokrát ale Jodi ke svému románu přistoupila jinak, respektive se postavila pouze na jednu stranu barikády. Nesnažila se ukázat, jak protichůdné názory se v souvislosti s covidem zrodily a proč vlastně. Není to vyloženě „chyba“. Jen zcela legitimní rozhodnutí pojmout téma po svém. Zpočátku jsem si říkala, že je to trochu škoda, ale po dočtení musím konstatovat jedno: ačkoli knížka Kéž bys tu byl není založena na společenských rozporech, dobu covidovou nakonec reflektuje výborně. Autorka perfektně vyjádřila atmosféru jedné pandemické éry, kdy v lidech i krátké zakašlání vyvolávalo panickou hrůzu.
A teď pár slov k dějové lince, ať ji úplně nezazdíme. Hlavní hrdinkou příběhu je Diana, která má svůj život přesně naplánovaný. Pracuje v agentuře zprostředkovávající aukce uměleckých děl, chodí s lékařem jménem Finn a zdá se, že má jasno jak v kariéře, tak i v osobním životě. Pak ale do hry vstupuje právě covid-19, a ten s lecčíms vydatně zamíchá…
Jedním z klíčových témat titulu Kéž bys tu byl je každopádně hledání sebe sama a snad neprozradím příliš, když řeknu, že se Diana asi do poloviny knihy ocitá na Galapágách, kde si užívá krásu přírody, svobody, samotu v cizím prostředí a napojuje se na svou vnitřní „Elizabeth Gilbert“. Tak onen stav alespoň popisuje autorka – pokud jste četli román Jíst, meditovat, milovat, nejspíše víte, o čem je řeč. Diana se zkrátka na svůj život začíná dívat s odstupem a nachází své skutečné já.
Kromě toho je příběh lemován dalšími motivy – je tu složitý vztah protagonistky s matkou, která „nikdy nebyla pořádně doma“, jsou tu živé sny, problematika sebepoškozování, láska k umění. Občas se mezi řádky dokonce dozvíte něco málo o Toulousi-Lautrecovi, což je taky moc příjemný bonus.
Pokud se tedy cítíte na to vrátit se o tři roky nazpět, tak do románu Kéž bys tu byl určitě jděte. Jo – a pak ho nezapomeňte uschovat pro další generace, aby si ho mohly přečíst vaše děti / vnoučata. Ty si totiž na „dobu rouškovou“ už nejspíše nebudou pamatovat… a tenhle čtivý příběh by jim (někdy v budoucnu) mohl onu éru docela hezky přiblížit.
