Carrie Soto se vrací: Příběh o odvaze, nebo o strachu z prohry?
Jednou z nejočekávanějších knih letošního roku je bezesporu Carrie Soto se vrací od Taylor Jenkins Reid – svižná a čtivá knížka, která se od začátku do konce točí kolem profesionálního tenisu. Pozor ale! Možná, že vás tenisové prostředí až tak nepřitahuje, a ptáte se, jestli vás takový příběh bude bavit… Takže rovnou odpovídám: BUDE. Taylor totiž píše způsobem, který má potenciál zaujmout nejen tenisové fandy, ale právě i čtenáře a čtenářky, které tenhle sport totálně míjí.
Carrie Soto je tenistka ve sportovním důchodu a držitelka rekordu, který se jí právě chystá vyfouknout mladší vycházející hvězda Nicky Chanová. Tomu ovšem někdejší královna tenisových žebříčků nehodlá přihlížet, a proto na tribuně US Open učiní rozhodnutí se na kurty vrátit a dokázat světu, že si stále zaslouží být jedničkou.
Je to ambiciózní krok, který se nachází kdesi na hranici mezi odvahou a zbabělostí. Na jednu stranu je Carrie obdivuhodná v tom, jak soustředěně si jde za svým cílem a jak moc dokáže zabrat. Na druhou stranu to ale dělá ze strachu, že by nadále nebyla považována za nejlepší tenistku světa, což by pro ni znamenalo „prohrát“. Je to vlastně paradox. Máme tu ženu, která má obrovskou sílu vítězit, ale zároveň jí chybí síla unést porážku.
A tím se dostávám k dalšímu aspektu knížky – Carrie Soto není prvoplánově sympatická hrdinka. V tomhle si autorka počínala stejně jako třeba v případě titulu Daisy Jones & the Six. Ne, že by byla Daisy v jakémkoli ohledu záporačkou, přesto mnohým čtenářům lezla na nervy. No a Carrie se tomuto modelu celkem blíží. I ona vás bude sem tam iritovat, může vám připadat arogantní, otravná a občas s ní budete chtít zatřást, aby se probůh vzpamatovala. Zároveň v ní ale dříme něco, čím si vás nakonec získá.
Když jsem se o knížce dozvěděla, myslela jsem si, že bude hodně motivační. Že se mi při ní bude chtít zatnout zuby a začít se sportovně realizovat. A svým způsobem to motivující bylo. Krom toho je to skvělý výlet do profesionálního světa, ve kterém rozdíl mezi „rychlým“ a „pomalým“ hráčem spočívá v milisekundách. Po přečtení musím nicméně konstatovat, že mnohem víc mě zasáhlo právě ono skryté polemizování nad tím, kde začíná a končí vítězství. Tahle myšlenka totiž příběhu dodává hlubší rozměr, navíc ji autorka dokázala naprosto perfektně uchopit.
A protože Taylor Jenkins Reid dokáže realitu svých románů vykreslit zcela věrohodně, při čtení Carrie Soto se vrací budete mít pocit, jako by to nebyla fikce. Jako byste nečetli román, ale skutečný příběh slavné tenistky. Jsou tu články z tisku, záznamy sportovních komentářů, barvité popisy zápasů. Nicméně žádný strach! Jak jsem poznamenala v úvodu – tohle čtení vás chytne i v případě, že jste antuku zahlédli maximálně přes plot při cestě do kavárny.
