Knihy Coco Mellors: Čím začít, co je lepší & o instagramovém pozlátku

Původně britskou autorku Coco Mellors, která nyní žije v Los Angeles, jsem potkala díky nepřehlédnutelné obálce románu Cleopatra & Frankenstein s reprodukcí obrazu Gilla Buttona (jehož díla už budou asi navždy spjatá s jejími knihami). Nutno hned v úvodu dodat, že ano, mám pocit, že české verzi Kleopatře a Frankensteina bylo velmi ublíženo tím, že nakladatelství nezachovalo původní verzi obálky a rozhodli se jít jinou cestou.

Líbivé a fotogenické paperbacky jsou totiž nepochybně jednou z mnoha ingrediencí toho, proč je teď Coco Mellors tak “v kurzu”. Coco Mellors napsala svůj první román Kleopatra a Frankenstein, zatímco pracovala na volné noze jako copywriterka, a příběh ji s více než 200 000 prodanými výtisky během prvních pár měsíců katapultoval do žebříčku bestsellerů New York Times. Přidejte si k tomu výše zmíněnou Buttonovu olejomalbu, která z knihy vyrobila jednu z nejfotogeničtějších knih sociálních sítí a navrch fakt, že se román v jednom jediném záběru objevil v seriálu And Just Like That – v HBO pokračování kultovního Sexu ve městě – kde ji Carrie Bradshaw čte před spaním. Lepší reklamu už si snad ani nemůžete přát.

Bolavě krásné knihy

Když jsem poprvé přečetla K&F, byla jsem nadšená – to nepochybně nejlepší na psaní Coco Mellors pro mě je to, že zaprvé vás okamžitě vtáhne do příběhu (bez přehánění) a za druhé fakt, že mi od prvních řádků připadalo, jako by mělo její psaní nějakou svébytnou instagramovou estetiku, filmový filtr, který umí udělat i z velmi nelíbezných věcí, o kterých píše, něco bolavě krásného.

K&F i Blue Sisters bolavými tématy skutečně překypují. Zatímco první kniha Mellors vypráví především o vztahu funkčního alkoholika Franka a sebedestruktivní Cleo, přičemž kolem nich rotují další postavy vyrovnávající se s dalšími problémy – s depresemi, s drogami, vyberte si -, druhá kniha je primárně o vztahu sesterského kvarteta a navrch k alkoholismu “dědenému” skrze generace se přidává téma smrti a truchlení.

U prvního příběhu mě to ještě netrklo, byla jsem příliš nadšená tím, že mi někdo naservíroval “něco jako Sally Rooney” (ale postrádajícího její štiplavou sociální kritiku) a “něco jako Ottessa Moshfegh” (ovšem bez intenzivních popisů tělních tekutin). Taky mě okamžitě pohltily břitké dialogy, které, přiznejme si, nejsou automaticky silnou stránkou každého autorstva a ano, přiznávám, že mě bavilo, jakým způsobem mi Mellors předkládala postavy, jako by pro každého už měla vymyšlenou pinterestovou nástěnku a vybraného herce pro filmovou adaptaci. Její hrdinové a hrdinky jsou komplexní, barvití, výjimeční a nádherní, kdybyste je znali, pravděpodobně byste na ně trochu žárlili a zároveň se s nimi chtěli přátelit.

Dojetí i cringe

Na Blue Sisters jsem čekala s nadšením, mám slabost pro příběhy, kde se kromě těch milostných rozplétají další složité mezilidské vztahy. Na dynamiku mezi sestrami jsem se tedy ozvlášť těšila a možná právě proto, že kniha není primárně o milostných vztazích (i když tam o ně taky není nouze), to pro mě bylo víc očividné – Coco Mellors jako by ještě intenzivněji chtěla vytvořit pozlátko kolem knížky, která má – opět s půvabnou obálkou s obrazem od Buttona – dveře do bookstagramu zcela otevřené.

Je to znát zejména v momentech, kdy jako by se Mellors doslova snažila při psaní vytvořit citáty. Neříkám, že to někde nefunguje: “A sister is not a friend. Who can explain the urge to take a relationship as primal and complex as a sibling and reduce it to something as replaceable, as banal as a friend?” Často se jí to daří, ale v Blue Sisters to taky na mě poprvé občas působilo trochu jako cringe. Jako by mezi řádky už příliš prosvítala snaha se zalíbit, zaujmout, dojmout a vymáčknout ze čtenářstva co nejvíc emocí.

Další nevýhodou Blue Sisters je fakt, že to, v čem je Mellors možná nejsilnější – v chytrých, vtipných a přirozených dialozích – v knize spíš chybí než přebývá. Často se v ní totiž tři hlavní hrdinky vrací ve vzpomínkách do minulosti a retrospektivě vzpomínají na jednu z nich, Nicky, která tragicky zemře a sestry na celý rok rozdělí. Autorka se tentokrát uchyluje i k tomu, že než by konkrétní postavu ukázala v průběhu nějaké situace nebo právě dialogu, jednoduše popíše, jaká je, jak se chová nebo v čem je zajímavá. To už ale není tolik zajímavé pro čtenářstvo a působilo by to na mě právě tak, že autorka má potřebu ještě víc držet pevně otěže ohledně toho, co si o jednotlivých charakterech mám myslet.

Co je lepší & čím začít?

Stručně řečeno, mně osobně se víc líbil příběh Kleopatra & Frankenstein, kniha, jejíž adaptaci bude mít pod svými křídly jako televizní sérii Warner Bros a režisérka Maggie Kiley. U Blue Sisters, které budou nepochybně také přeloženy do češtiny (a ano, jsem moc zvědavá, s jakou obálkou), jsem už nebyla tolik nadšená, byť jak sesterské vztahy, tak i téma smrti a truchlení je pro mě mnohem zajímavější než to, co Mellors předložila v první knize. Ale to instagramové pozlátko zkrátka o něco líp funguje, když je ve středu čtenářovy pozornosti nefunkční milostný vztah.

Začít můžete odkukoli, knihy na sebe dějově nijak nenavazují ani na sebe neodkazují. Za mě jde pořád o knížky, jejichž čtení jsem si nesmírně užila, takové, které bych bez váhání doporučila kamarádkám, co si chtějí užít bolavé čtení, co se snadno čte, těm, co nepreferují happyendy a třeba i těm, co chtějí začít se čtením v angličtině, protože knihy nejsou psány nikterak složitě a snadno se do nich začtete.

Co si přečíst po Coco Mellors?

Pokud už máte za sebou K&F i Blue Sisters, doporučuju zkusit následující knížky:

📖 Můj odpočinkový rok od Ottesy Moshfegh

📖 Rozhovory s přáteli od Sally Rooney

📖 None of This Is Serious od Catherine Prasifky

📖 On Beauty od Zadie Smith

📖 One Day od Davida Nichollse