blog

Všechno je v pohodě: Mohou spolu být lidé s odlišnými politickými názory a být v pohodě?

Cecilia Rabess ve svém debutovém románu Všechno je v pohodě nechává ožít „enemies to lovers“ příběh Jess a Joshe, kteří mají diametrálně odlišné politické názory. Mohou spolu i tak žít šťastně a na věky?

Autorka románu Všechno je v pohodě Cecilia Rabess je nejen spisovatelka, ale také datová specialistka stejně jako hlavní postava knihy. K napsání románu ji inspirovala stáž v investiční bance Goldman Sachs a série článků v New York Magazine na téma „Donald Trump mi ničí manželství“. Všechno je v pohodě je její prvotina, kterou se rozhodla napsat, i kdyby to nikoho nezajímalo a nikdo to nečetl. Prostě jen chtěla dát na papír všechny příběhy, které nastřádala během stáže a musela se z nich vypsat.

Román však vyvolal v amerických médiích, a především pak na TikToku bouřlivé reakce ještě před svým vydáním kvůli reklamě nakladatele. Mnoho recenzentů a laických čtenářů knihu i samotnou autorku označilo za rasistické. Že by tedy knihu lidé přešli a nikdo ji nečetl se tak říct nedá.

Všechno je v pohodě vypráví o afroamerické datové analytičce Jess, která si při studiu na jedné z univerzit Ivy League pořádně užívala – chodila na večírky, pila alkohol, zkoušela drogy, vybírala si špatné partnery a přijímala názory na život svých privilegovaných kamarádek za své. Chtěla zapadnout mezi spolužáky, ale zároveň cítila, že spousta z nich jsou jen rasističtí pitomci. A to hlavně Josh, se kterým měla v posledním ročníku jeden společný předmět, na kterém rád vytruboval své přemoudřelé a necitlivé názory.

Aby to byl správný „enemies to lovers“ román, Jess a Josh se znovu setkají při práci ve stejné investiční bance. V již zmiňovaném Goldmanu Sachsovi se z nich postupně a dost nečekaně stanou přátelé, i když sdílí odlišné politické názory. Společné obědy a vtípky se přetaví ve vztah, který jim mohou všichni závidět. Teda až do roku 2016, kdy se blíží americké prezidentské volby. Rabess původně chtěla napsat jen romantický příběh, ale postupně se jí do něj přimotávaly témata politiky, rasy, třídy a identity.

Čtěte také  Přísně tajný spolek svérázných čarodějek: Kouzelné čtení k odpolednímu čaji

Jess a Josh vyrůstali v rozdílném prostředí a jsou tak oba dokonalými produkty svého okolí. Velmi odlišnými produkty, Jess je liberálka a Josh konzervativec. A navíc běloch. Od začátku vztahu spolu ve spoustě věcech nesouhlasili, ale prezidentské volby do jejich vztahu zarazily obrovský klín. Rabess však v románu nehodnotí, co je správné a co špatné, to ať si rozhodne každý čtenář sám.

Jess má už tak dost komplikovaný vztah sama se sebou a s tím, jaké zaujímá ve světě místo jako černoška. Je ve věčném napětí kvůli střetu s kulturou, která je vůči jakýmkoli odlišnostem nepřátelská. Už jen to, že je žena, se zdálo být u Goldmana Sachse přítěží, a ještě ke všemu Afroameričanka. Navíc naráží na to, jak bohatství děděné a udržované v rodinách po několik generací zkresluje pohled na svět. A na to, že to chce odsuzovat, ale zároveň o to sama tak trochu stojí. Že by chtěla hájit práva černochů tak jako její otec, ale zároveň chce zapadnout mezi bělochy.

Díky knize jsem zjistila, že spousta věcí a situací, ve kterých mi přijde, že „všechno je v pohodě“ a jsou nerasistické, vlastně moc v pohodě nejsou. Díky Jess si uvědomíte, že tu je opravdu tenká linie, kdy už některá tvrzení nejsou ok, i když je tak myslíte. Bohužel ani Josh v tom neumí úplně chodit, a ačkoliv to je s dobrým záměrem, občas šlápne vedle. A Jess mu to dává pěkně sežrat. Všechno je v pohodě vám v mnohém otevře oči, přiblíží vám vztah mezi Afroameričankou a bělochem, pomůže vám zodpovědět některé otázky týkající se rasových problémů. Ačkoliv mnozí očekávali pouze romantickou knihu, skrývá se v ní mnohem více. Některým čtenářům Rabess možná šlápla na kuří oko, někteří ji dokonce označovali pojmem „obrácený rasismus“. Pustíte se do čtení, abyste zjistili, zda je všechno v pohodě?

Čtěte také  Barva nachu: Dopřejte si silný a dojemný příběh

Rasové otázky řeší například i hlavní představitelka knihy Amerikána nigerijské autorky Chimamandy Ngozi Adichie. „Amerikán“ Ifemelu se přestěhovala z Nigérie do Ameriky, kde se z ní stala známá blogerka komentující americkou společnost a kulturu z pohledu africké černošky. Za přečtení ale stojí i ostatní autorčiny knihy, které se vyznačují tím, že se jimi proplétá téma feminismu. Pokud rádi čtete v angličtině, seženete na Martinusu k tématu i knihu Why I’m No Longer Talking to White People About Race od afroamerické autorky Reni Eddo-Lodge, kde se dozvíte více o historii a o rasových vztazích v Británii.

Tereza Kreuselová

Tereza přispívá na martinusácký blog, aby své okolí tolik nezahlcovala vyprávěním o knihách, které si zaručeně musí přečíst. Miluje pozdní odpoledne s šálkem kávy a rozečtenou knihou. Nejčastěji má v ruce současnou beletrii, ale nebojí se ani klasiky nebo non-fiction. A jaké jsou její oblíbené? Neopouštěj mě, Svět podle Garpa, Anna Karenina nebo Malý život. A samozřejmě Mumini!

Příspěvky autora