5 pestrých tipů na čtení v angličtině

V angličtině čtu ráda z mnoha důvodů. Udržuje mi to jazykovou úroveň, které jsem věnovala roky nejen studiem a stále mě baví ten jazyk zkoumat. Tím, že jsem se naučila anglicky i po akademické stránce jsem se taky stala citlivější na nepovedené překlady a čtením v originálním jazyce se jim hravě vyhnu (a bohužel je angličtina jediný jazyk, kterým vládnu natolik, abych v něm mohla číst). Hlavním důvodem je ale to, že se mi otevře mnohem větší plejáda titulů, které si mohu přečíst buď ještě předtím, než se přeloží, a nebo se překladu nedočkají. 

V tomhle článku doporučuju přesně ty knihy, o jejichž případném překladu zatím nemáme informace, i když si myslím, že by si překlad rozhodně zasloužily, aby si k nim cestu mohlo najít více čtenářek a čtenářů.

Big Swiss | Jen Beagin

Mým prvním tipem je velmi podivná kniha Big Swiss. Hlavní hrdinkou je čtyřicátnice Greta, která se živí přepisem terapeutických sezení. Gretu při její práci zaujme především jedna klientka, kterou jednoho dne podle hlasu pozná při venčení psa a navzdory pracovní etice se sblíží. Greta se v životě spíše plácá, rozhodně není spořádanou paní, co má svůj život vyřešený (s čímž se v knihách většinou setkáváme s hrdinkami o dvě dekády mladšími), žije se spolubydlící a tisíci včel, které se usadily v jejich domě. Rozplétáme její život, nelehké dospívání po sebevraždě její matky, a i když se kniha dotýká i takhle závažných témat, je povětšinou psána ironicky, odlehčeně a tak vtipně, že jsem se sem tam smála nahlas, což se mi u knih neděje.

August Blue | Deborah Levy

Autorku Deborah Levy můžete znát třeba skrze dva její romány, které do češtiny přeloženy byly – Doplavat domů a Horké mléko. Její knihy jsou obecně brilantně napsané, výrazně prozaické a poetické zároveň, ideální pro ty čtenáře a čtenářky, kteří si lebedí v textu, který je prostě a jednoduše krásný, a ať už vypráví o čemkoli, nikdy nebude banální. August Blue vypráví příběh světoznámé pianistky Elsy, která se na jednom koncertu vymaní nacvičené skladbě, začne hrát po svém a z koncertu v jeho polovině odejde. Začne cestovat, učit děti hrát, potká svou „dvojnici“, nechá nás víc nakouknout do svého života a svých myšlenek. Tahle kniha je hodně zvláštní a hodně svá, kloubí popisy pocitů a výjevů, které jsou jako horečnatý sen. Horečnatý sen, od kterého jsem se nemohla odtrhnout.

Good Material | Dolly Alderton 

Good Material bylo narozdíl od August Blue velmi lehké čtení. Dolly Alderton, autorka třeba bestselleru Vše, co vím o lásce (Everything I Know About Love – tohle je třeba případ, kdy se přimlouvám za originál spíše než za překlad), má vyprávěcí dar, kdy i těžké situace dokáže popsat s humorem a nakonec vlastně s nadějí. Tohle je román o rozchodu z pohledu třicátníka Andyho, se kterým se rozešla přítelkyně. Jeho nejbližší přátelé žijí život, který on si pro ně maloval, berou se, mají děti a vydělávají často mnohem víc peněz. Bylo fascinující pozorovat tuhle mužskou stranu, stranu mužského kolektivu, který je kolem někoho, kdo prochází něčím nepříjemným a formujícím. I když je to vlastně „easy read“, nečekejte nic hloupoučkého nebo banálního.

All About Love | bell hooks

Feministická ikona, vědkyně a kulturní kritička bell hooks s v knize All About Love bere lásku na paškál. Převrací veškeré naše představy o romantické lásce, které máme zažrané pod kůží a které se nám při tom slově vybaví jako první. Ptá se, co to láska je a proč žijeme ve společnosti, která absolutně selhává v tom, že by nám dávala nosné vzorce a modely, jak milovat, jak se to naučit, jak na lásku vědomou, udržitelnou a „netoxickou“. V jejím psaní, které ač není beletrií, tak se čte úplně samo, předestírá úplně nový pohled na propojení lásky soukromé a veřejné, na lásku, kterou máme sami k sobě (a kdy hraničí s narcismem) a taky třeba jak úzce spolu souvisí láska a ztráta. Tohle čtení vám dá – nebojím se říct – královskou porci moudrosti a otevře vám oči novým perspektivám.

I Who Have Never Known Men | Jacqueline Harpman

Pětici tipů zakončím knihou z žánru, který tolik nevyhledávám, a to je dystopie. Tahle kniha mi ale slíbila, že přinese spoustu otázek a málo odpovědí, což mě nalákalo a jsem ráda, že jsem po ní sáhla, ač tuhle premisu do puntíku splnila a věřím, že to pro spoustu čtenářstva bude frustrující. Pokud vyhledáváte lineární děj a spoustu akce, tahle kniha určitě nebude vaším šálkem čaje. Příběh nás zavede do podzemí, kde je v kleci drženo čtyřicet žen, které hlídají mužští dozorci. Žádná z žen neví proč, žádná neví, jak se tam dostaly, žádná neví, jestli se to někdy změní. Nemají pojem o čase, mají jen mlhavé vzpomínky na svůj život před uvězněním. Jen jedna z nich, naše vypravěčka, se narodila až v zajetí. V příběhu sledujeme vztahy mezi vězněnými ženami, mysl mladinké vězeňkyně, která vyrůstá v opresivním prostředí, a i jeden velký zvrat vám můžu slíbit, stejně jako pohlcující čtení, které vám nastartuje myšlenky všemi směry.