O chvílích, kdy místo telefonu beru do ruky knihu

Na The Cut najdete výborný článek, v kterém lidé (kteří rádi čtou a hodně) hovoří o tom, kdy si během běžných dní vytvářejí místo na knihy. Je to fascinující čtení. Každý to má zařízeno jinak, někdo i se třemi dětmi přečte přes stovku knih ročně, jsou tam i lidé, kteří čtou kvůli práci i tací, pro něž jsou nejpraktičtější audioknihy. A někdo je dokonce zvyklý vyjít z domu do ulic pouze s knihou a telefon nechat doma. Wow. Není z toho cítit tlak na výkon, ale naopak hluboký vztah ke knihám, který pro každého znamená něco jiného.

Vícero respondentů v článku zmiňovalo, že mají rozečtené většinou dvě knihy. Jednu náročnější a jednu easy-read. Anebo mají v tašce s sebou vždycky nějaké kratší novely. Bavilo mě číst o tom. jak to mají s knihami v běžných dnech jiní lidé, a následně se zamýšlet nad tím, jak to mám já.

Jsem přesvědčená o tom, že vybírat si knihy podle nálady (a levelu energie) je způsob, jak se do čtení zamilovat. To, že mě bavily klasiky jako Zločin a trest nebo Na větrné hůrce ještě neznamená, že bych zvládla číst celý rok jen takovouhle literaturu. A co je na tom nejlepší? Nic z toho není povinnost, proto je jen na vás, co vás v knihách baví a skutečně to před nikým nemusíte obhajovat. Ani v případě, že byste se odteď až do důchodu rozhodli číst jen a pouze young adult knihy.

Mobil, klíče, peněženka, Kindle

Když si výše zmíněný článek přečtete, zjistíte, že se v něm opakuje jeden hlavní zvyk. A tím je zakomponování knih do momentů, které často končí scrollováním telefonu. Často nás ani nenapadne, že bychom scrollování během dne mohli vyměnit za knihu. Mnozí si čtení představují jako nějakou vznešenou činnost, která se děje pouze v křesle v rohu uklizeného obýváku. A přitom to úplně první, co můžeme udělat, je podívat se na svůj denní screentime a nahradit ho jinou aktivitou (v tomhle případě čtením, ale i štrikování nebo kreslení zní cool).

Kindle v tašce je pro mě dnes už stejně důležitý jako klíče od domu. Pravidelně si zapomínám nabíječku na počítač, ale knihu? Málokdy. Z pěti dní se mi ráno v autobusu nebo v tramvaji podaří číst možná tak dvakrát, ale vím, že kdykoli se mi ten prostor naskytne, namísto mobilu často automaticky sáhnu právě po čtečce. V Kindlu čtu jen knihy v angličtině, z toho 95 % beletrii. Vybírám si příběhy, do kterých vklouznu snadno už od prvních stran. Pokud bych četla knížku, kde ani ve třetině nebudu úplně rozumět tomu, co se tam děje, nebo by byla plná filozofických popisů, určitě by mě to nebavilo číst cestou do práce. Na párstránkové čtení v běžných dnech potřebuju příběhový flow (říkejme mu knižní dopamin).

Znám ale i lidi, kteří čtou e-knihy během dne na telefonu. Mně to sice nesedí, ale hlavní účel to podle mě plní – upřednostit příběh a návaznost textu namísto náhodného obsahu, který na nás hučí z každé strany při scrollování sociálními sítěmi.

Čtení na volná víkendová rána

Je pro mě obrovským rozdílem číst knihu v sobotu ráno s oddechnutou hlavou a večer před spaním během týdne. Pokud se dobře vyspíte, ráno vás čeká čerstvá mysl, která si místo scrollování dosyta užije a tužkou pomalu podtrhuje Steffánsonovy věty i ty dvě rozečtené non-fiction knihy, na které přes týden nemáte kapacitu, ačkoli vás jejich obsah opravdu zajímá.

Pokud jste frustrovaní, že už nezvládnete číst večer knížku, která vás zajímá, možná jednoduše stačí otevřít ji ráno po probuzení. Pro mě byl tohle úplně jiný zážitek ze čtení.

Čtení po náročných dnech v práci

Z textu výše je jasné, že nároční knihy v těžkých a nabitých dnech nečtu. Je u mě běžné, že právě na dovolenou si s sebou balím reportáže i non-fiction knížky, protože mám prázdnou hlavu a konečně prostor na zahloubání se.

Dnů, kdy večer potřebuju upokojit nervový systém, je však během roku daleko víc, a právě tady přicházejí na scénu žánry a autoři, kteří jsou moje jistota.

V běžných dnech se večer před spaním nejradši ztrácím ve fantasy a romantasy, momentálně mě nejvíc baví young adult dystopické série. Nevadí mi číst před spaním knihy, ve kterých se například hodně bojuje, ale vím, že někteří lidé si na večer volí pouze cozy knihy, co mají až pohádkovou atmosféru, aby pak ze čtení neměli adrenalin rush.

Léčivý únik z reality

Dospěla jsem do momentu, kdy se podívám možná tak na tři seriály ročně, protože ty správné knížky mi úplně zaplnily tenhle typ zábavy. Není v tom žádný záměr „I’m doing this better than you“, právě naopak, mám seznam filmových klasik, na které se chci podívat, jen se mi to strašně nedaří. Doufám, že to změním v roce 2026.

Nemyslím si, že je nevyhnutelné, aby teď každý člověk přečetl desítky knih ročně. Já jsem jich letos přečetla hodně a zřejmě ještě do konce roku pár přečtu, ale na druhou stranu si myslím, že bych mohla číst méně a udělat si klidně prostor i na jiné aktivity. Mám ale pocit, že o knihách ještě pořád často přemýšlíme v takových naučených lajnách a čtení vnímáme jako něco příliš vznešeného. Přitom ty správné (pro každého jiné) knihy dokážou přinést do běžných dní, které často nejdou podle našich představ, vnitřní klid a někdy i velmi potřebný a léčivý únik z reality (jako protipól bezmyšlenkovitého scrollování).

Článek v původním znění najdete v občasném newsletteru notes & altitudes naší kolegyně Simony Liché alias @simlychee.