Houellebecqova Paříž nosí burku
Píše se rok 2022 a volby ve Francii právě vyhrála Muslimská jednota. Ženy se téměř ze dne na den musí na veřejnosti zahalovat, Židé prchají ze země, je omezeno ženské vzdělávání, na středních školách se objevuje islámská výuka, ve školních jídelnách se jí podle islámských pravidel…
Na první pohled by člověk řekl, že Podvolení Michela Houellebequa je sci-fi, ale on jej ve skutečnosti nazývá politickou fikcí. Houellebecq je známý francouzský spisovatel, na kontě má několik kvalitních děl, z těch známějších jmenujme například Platformu nebo Elementární částice. Jeho nejnovější knihou je právě Podvolení, jenž shodou okolností vyšlo právě v den, kdy teroristé zaútočili na redakci pařížského týdeníku Charlie Hebdo; s jeho karikaturou na obálce. Houellebecq tvrdí, že jeho kniha ovšem není provokací, pouze v ní „urychluje historii“.
Hlavním hrdinou je pětačtyřicátník Francoise, vysokoškolský učitel literatury, intelektuál. V životě mu v podstatě nic neschází, přesto má pocit, že je prázdný; skládá se pouze z přemítání o jeho literárním oblíbenci Huysmansovi, z donáškových jídel a ze sexu se studentkami. Prostřednictvím Francoise sledujeme, jak ve francouzských volbách vítězí Muslimská jednota, především proto, aby se prezidentkou nestala extrémně pravicová kandidátka Národní fronty. Pozorujeme rapidní změnu francouzského školství, francouzských žen, francouzské kultury. Nejhorší na tom všem je, že čtenář má po celou dobu pocit, že tohle doopravdy není sci-fi; spisovatel dokáže vyprávět tak, že nemáte nejmenší pochybnost mu uvěřit. O to mrazivější celý příběh je.
Francois se samozřejmě neubrání přímé konfrontaci s islámem; vždyť je najednou nutné, aby vysokoškolští učitelé konvertovali k tomuto náboženství. A proč by měl vlastně někdo namítat? Kariérní postup, vyšší platy a co teprve mnohoženství… co je na tom vlastně špatného? Nevýhody pro ženy? Ale pojďme se radši pobavit o tom kariérním postupu…
Islám vychytrale získává čím dál tím větší moc nad lidmi, kteří jsou unavení v podstatě vším, připadalo mi, že hlavní postava je utahaná ze samotného bytí. Francouzští občané se mu podvolují vskutku ochotně, jenže kam to všechno povede? Očekávejte, že po dočtení románu se nepustíte hned do dalšího čtení, budete potřebovat chvilku, abyste mohli všechny dojmy a informace vstřebat a popřemýšlet nad nimi.
Nápad jako takový velmi oceňuji, Houellebecqovi se navíc podařilo přijít s ním ve více než aktuální chvíli. Chválím také to, že se nepodbízí čtenáři, nenavrhuje to či ono řešení, nechává na něm samotném, aby si na nastalé situace vytvořil vlastní názor. Při čtení jsem nakonec uvažovala hlavně o tom, jak je strašně jednoduché a pohodlné se „podvolit“, ale za jakou cenu? A byla bych to ochotná udělat já, být na místě hlavního hrdiny? To je jen zlomek otázek, na které vás autor donutí se sebe samotných zeptat. Kromě toho tleskám za čtivost a zároveň kvalitní psaní, poslední dobou čtu samé young adultovky a thrillery na oddych, které slupnu jako malinu a bylo příjemné si na chvíli „odskočit“ k lehce těžšímu, ovšem stále čtivému a napínavému stylu, který vás obohatí v mnoha směrech.
Na druhou stranu bych spisovateli vytkla babrání se ve Francoisově milostném životě; no tak, v době, kdy všem žebříčkům prodejnosti vévodí erotické romány, už nás skutečně nešokuje, že sem tam do nejmenších detailů popíše hrdinovy eskapády s jeho studentkami. Zajímaly mě změny ve Francii, to, jak vnímá změny nejen Francois, ale také jeho kolegové a koneckonců i ty studentky. Nezajímalo mě, jaký výkon podal hlavní hrdina v posteli. Houellebecq se v tom však místy vyloženě rochní a tak mi nezbývalo, než tyhle scény nemilosrdně přeskočit. Pokud ale tohle autorovi odpustíte, čeká na vás za odměnu podmanivý, originální příběh.
