Bruce Duffy nám po své prvotině Svět, jak jsem ho viděl, v níž jsme se mohli seznámit s rakouským filosofem Ludvíkem Wittgensteinem, nabízí setkání s Arthurem Rimbaudem. Už vhodně zvolený název leccos vypovídá o osudech proslulého básníka.

O Arthuru Rimbaudovi, prokletém básníkovi, který žil v 19. století, jistě slyšel každý. Zajímavé podrobnosti z jeho života, jako např. skutečnost, že Arthura i jeho bratra matka oblékala jako dívky, nebo ve své době pobuřující vztah s Paulem Verlainem, utkvěly v hlavě nejednomu studentovi. Bruce Duffy se v románu Neštěstí bývalo mým bohem snaží pomoci najít čtenáři cestu nejen k Rimbaudovi jako osobnosti, ale také k pochopení jeho poezie.

Postavy i děj románu jsou vykresleny shodně s tím, jak Rimbauda vnímá veřejnost, a s tím, co o Arthuru Rimbaudovi víme. V knize se objevují jak historicky doložené postavy, tak postavy fiktivní, ale příběh je založen na skutečných událostech.

Neméně zajímavá postava než samotný básník je Rimbaudova matka, velmi svérázná dáma, která si nechává říkat vdova Rimbaudová. Duffy detailně vykreslil problematický vztah matky a syna, kdy matka v synovi střídavě vidí génia a za chvíli ho zas zatracuje.

O Rimbaudově dětství a mládí se dozvídáme teprve časem. Vyrůstal bez otce, který rodinu opustil, a tak žil mladý Arthur pouze s matkou a svými sourozenci. Vdova Rimbaudová chová ke každému dítěti jiné city, což prostupuje celou knihou. I přes napjaté vztahy panující mezi matkou a synem je matka vždy připravena se o svého syna postarat, ať se dostane do sebevětších nesnází. Už ve velmi raném věku Arthur píše básně, které se setkávají s pozitivními ohlasy. Jeho pověst ho předchází, a tak mu jsou dveře z vesnice do města otevřené.

Po setkání s mladým objevem francouzské literární scény touží mnoho lidí. Díky tomu se Rimbaud setkává i s básníkem Paulem Verlainem. Během pobytu u Verlainovy rodiny se s chlapcem sblíží natolik, že to jejich životy navždy poznamená. Pak už následuje rychlý sled událostí. Rimbaud přestává psát. Okamžik, kdy Verlaine volí mezi Arthurem a svou rodinou. A útěk do pouště. Nakonec i poslední dny básníkova života.

Bruce Duffy nenabízí snadné čtení s chronologickým dějem. Příběh velkého básníka je doplněn o jeho básně v překladech Vítězslava Nezvala. Reakce Rimbaudova okolí a současníků se jeví vykreslené dle skutečnosti. Panuje znechucení a zděšení společnosti nad básníkovými verši, které jsou beze smyslu a vulgární. Mnoho lidí ho nechápe, ale cítí, že je v něm něco víc a že bude pro další vývoj poezie důležitý. Lehkost, s jakou Rimbaud ve své mysli píše básně, obdivuje nejedna postava.

Román Neštěstí bývalo mým bohem je zajímavou sondou do života básníka, který svůj největší úspěch prožil za mladých let a ke konci života se ho držela už jen smůla. Díky detailnímu a smyslovému způsobu vyprávění se rychle stanete součástí příběhu.

Neštěstí bývalo mým bohem

Román o prokletém životě Arthura Rimbauda

Životopisný román Neštěstí bývalo mým bohem je další knihou světově proslulého autora, kterým je Bruce Duffy, který si získal uznání již svou prvotinou Svět, jak jsem ho viděl, věnovanou životu významného filozofa dvacátého století Ludwiga Wittgensteina.

Tentokrát se Duffy zaměřil na neméně známého francouzské básníka Arthura Rimbauda, jenž svou tvorbou dodnes fascinuje celý literární svět a svým rebelským životem plným nečekaných zvratů oslovuje laickou veřejnost, která má jinak k poezii prokletých básníků jen vlažný vztah.

Duffy čtenáře v předmluvě upozorňuje, že ačkoli se snažil co nejvěrněji popsat Rimbaudovu povahu, uměleckou dráhu a jednotlivé etapy jeho tvůrčího i osobního života, měli by mít neustále na paměti, že jde o fiktivní příběh, který se nesoustředí na fakta a přísné řazení jednotlivých událostí, nýbrž soustavně ohýbá známé informace, stejně jako se ohýbá světlo v hranolu, čímž odhaluje své skryté barvy. A přesně tak jeho román vyznívá. Je současně velkolepou dobovou freskou i detailním průnikem do osobnosti jednoho z nejzajímavějších a nejzáhadnějších umělců historie, zázračného dítěte, které stejně rychle zazářilo a oslnilo pařížské literáty, jako se vzdalo další tvorby a uchýlilo se do střízlivého světa obchodu. Duffy kreslí skvělé postavy, historické – například Rimbaudovu matku, jejíž portrét patří v románu k těm nejplastičtějším – i fiktivní, třeba paní MacDonaldovou, Angličanku, která Rimbauda doprovází na závěrečné cestě do nemocnice v Marseille. Duffy nevynechává žádnou ze známých událostí, přibližuje Rimbaudovo osudové setkání s Verlainem, stejně jako jejich krátký společný život, jenž se stal skandálem desetiletí a v jehož průběhu Rimbaud stačil rozvrátit přítelovo manželství. Píše o jejich rozchodu a dalších létech Rimbaudova života „bez poezie“ strávených v Etiopské poušti, kde se věnoval obchodu. Současně se ale snaží proniknout pod povrch, pokouší se zodpovědět otázky, na které historické bádání nemá spolehlivé odpovědi. Vyniká přímočarostí a odvahou a při tom ani na chvíli nenudí.

Velkou předností knihy Neštěstí bývalo mým bohem je její košatý a současně úsporný styl stejně jako Duffyhoplnokrevný a bohatý, neokázale obrazný jazyk, kterým se bravurně pouští do velkých historických pláten i detailně propracovaných miniatur. Uchvacuje lehkostí a bezprostředností a – možná trochu překvapivě – humorem.

Kniha nadchne nejen milovníky poezie a znalce Rimbaudova života, ale také všechny, kdo hledají inteligentní přemýšlivou knihu, které nechybí psychologická hloubka ani napětí.

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.