Bibliodiverzita: O co jde a proč je důležitá

Pokud vám pojem bibliodiverzita nic neříká, nic se neděje, nezná ho ani česká Wikipedie. Kdo přišel s tímto pojmem jako první se přesně neví, ale připisuje se Asociaci nezávislých nakladatelů z Chile. Jedná se v podstatě o kulturní diverzitu aplikovanou do světa psaní a publikování. Pro komplexnější pochopení a vnoření se do tématu si vypůjčím definici a myšlenky australské básnířky, spisovatelky a nezávislé nakladatelky Susan Hawthorne, které u nás v nakladatelství wo-men vyšel soubor 14 esejů nazvaný Bibliodiverzita: Manifest nezávislé nakladatelky. Ten poskytuje alternativní pohled na vydavatelskou praxi a bibliodiverzitu definuje jako „komplexní soběstačný systém vyprávění, psaní, vydávání a jiné produkce ústní slovesnosti a literatury”.

A co my s tím? Proč by nás měla nějaká bibliodiverzita zajímat? Když to stručně shrnu: Po Gutenbergově inovaci knihtisku, která umožnila sériovou výrobu knihařských písmen a tím urychlila výrobu nových knih, si vydávání knih pro sebe rychle zabrala církev. I tak si ale lidé našli způsob, jak si svá díla sami vydat a distribuovat mezi čtenáře. Ve dvacátém století se však na trhu rozšířily velké vydavatelské domy, které díky velkovýrobě mohly tisknout knihy levněji než kdokoli jiný, a tím pomalu vytlačovaly (nebo rovnou skupovaly) malá a nezávislá nakladatelství. V současnosti velká nakladatelství tisknou knihy, které mají velký odbyt nejlépe hned po vydání a nevěnují se těm knihám s nízkými, ale dlouhodobými prodeji.

Bibliodiverzita jako ekvivalent biodiverzity

Tím se dostáváme k tomu, že bibliodiverzita odráží biodiverzitu: biodiverzní ekologické prostředí reaguje na rozmanitost Země, tedy na místní klimatické podmínky, srážky, půdní typ, teplotu atd. V prostředí, kde pěstitelé neberou klima v potaz a např. uměle zavlažují a přihnojují půdu, aby produkovali úrodu, která se snadno a levně prodává na globálním trhu, i když by tu “správně” neměla růst, vzniká homogenizovaný produkt.

V knižním prostředí to znamená, že např. velký knižní řetězec může (ale samozřejmě nemusí) nabízet ve všech svých pobočkách stejný sortiment nehledě na velikost města nebo dominující sociální skupiny. A tím sortimentem bývají knihy, které neprovokují a nekritizují ustálený světonázor, jsou produkovány ve velkém nákladu, distribuovány do velkých knižních řetězců a jejich autoři si vydělávají (i přes slevové akce) více, zatímco příjmy ostatních autorů se snižují, protože nepíšou knihy, které by vyhovovaly všeobecnému vkusu uniformního čtenáře. Do knih se tak nedostanou různorodé hlasy a ti s jiným než většinovým názorem budou opomíjeni. A tak vzniká homogenizovaná nabídka stejně jako při ignorování biodiverzity.

Naopak malá knihkupectví (častěji) přizpůsobují nabídku místní klientele či se věnují jednomu vybranému sortimentu (feministická literatura, knihy v méně rozšířeném jazyce nebo nářečí apod.). Stejně tak malý nezávislý nakladatel se stane třeba nakladatelem knih pouze pro určitou společenskou skupinu nebo geografickou oblast. Podle Mezinárodního sdružení nezávislých nakladatelů je definován jako ten, který ,,nedostává finanční ani jiné prostředky, nemá podporu institucí, jako jsou politické strany, náboženské organizace či univerzity, a může tedy o vydávání knih rozhodovat”.

A máme tu ještě jedno propojení bibliodiverzity s ekologií – u malých nakladatelství, kde bývá knižní náklad ve stovkách a ne tisících či desetitisících, k vracení neprodaných knih buď nedochází, nebo se jich vrací minimum. A více knih znamená více papíru a více pokácených lesů. Také více nákladů na tisk a dopravu do knihkupectví a zpět. Z toho vyplývá, že malí nakladatelé přispívají k plýtvání výrazně méně.

Proč je pro nás bibliodiverzita důležitá?

Zjednodušeně: aby v literatuře nepřevládal jeden myšlenkový proud a světonázor, aby literatura nebyla jen jednoduchá, ale i poučná a přinesla nám nové poznatky. Aby nabídka knih byla pestrá. Zpochybňujte ideje těch privilegovaných, čtěte o jiných sociálních nebo etnických skupinách, o utlačovaných, o lidech s jinou sexuální orientací než máte vy, jiné žánry než běžně čtete. Knihy odehrávající se v zemích, které znáte jen podle názvu, ale nedovedete si představit, jaký tam mají život. Zkuste zpochybňovat literární stereotypy, jež se někdy připisují nakladatelským senzacím a nezapomínejte se podívat na ediční plány menších nakladatelů i na autory, kteří se vymykají mainstreamu.

Tím vším ale netvrdím, že je něco špatného na tom, že jste si letos koupili už dvacátou detektivku od nakladatelství, které pod sebou má autory, kteří chrlí každý rok novou knihu. Jen se třeba zkuste podívat i na nabídku malých nezávislých nakladatelství, a třeba objevíte nové autory a autorky a nová témata, o kterých by vás nenapadlo si předtím přečíst. Možná mezi nimi natrefíte na svého nového oblíbeného spisovatele.

A na závěr citát bibliodiverzní průkopnice Virginie Woolf, která ve svých Denících napsala: ,,Budu si dál dobrodružně hledat, budu se měnit, otvírat svou mysl i oči, nepřipustím, aby si mě zařadili do škatulky a k jistému stereotypu. Jde o to, osvobodit své já – nechat je nalézt svůj rozměr, nenechat se omezovat.”.