10 otázek pro Jakuba Stanjuru

Jakub Stanjura je nejen občasným přispěvatelem na našem knihomolském blogu, ale především úspěšným spisovatelem, který má kromě debutu Srpny na kontě i zbrusu nový román Medúzy. V těchto našich deseti otázkách se dozvíte nejen pikošky o medúzách (zvířatech), ale třeba i to, co se právě chystá číst. Pusťte se do čtení!

1) Jaké emoce máš aktuálně těsně po vydání nové knihy?

Těch emocí je spousta a všechny se ve mně v posledních týdnech skoro pravidelně střídají. Cítím radost z toho, že je knížka na světě a že vypadá, jak vypadá. Musím vzdát hold grafičce Aleně Gratiasové, která se znovu ponořila do hloubky příběhu a navrhla obálku s několika rovinami významů. Kromě toho teď ale taky žiju ve zvláštní nervozitě, jako bych stál uprostřed místnosti a lidé si mě z různých stran prohlíželi. Připadal jsem si tak už před dvěma lety při vydání první knihy a časem to pominulo, tak snad to pomine i u této.

2) Co bys popřál svým Medúzám na jejich cestě za čtenářstvem?

Popřál bych jim hlavně to, aby je lidé četli, aby měly ke komu mluvit. Nemůžu ovlivnit, jak je čtenářstvo přijme, ale budu na ně myslet a skrytě doufat v to, že ačkoliv má kniha schopnost ublížit, nebudou se jí lidé bát a najdou v ní snad i něco smířlivého.

3) Měl jsi nějaké psací rituály při tvorbě Medúz? Jaké?

Psací rituály nemívám. Nevstávám k psaní za úsvitu ani před ním nechodím běhat, jako oto mívají někteří spisovatelé a spisovatelky. U mě psaní probíhá tak, že si sednu k počítači, přemýšlím, dívám se z okna, dolívám si vodu nebo čaj a snažím se nepanikařit z toho, že se mi zrovna nedaří. Občas mi pomůže, když od stolu vstanu a začnu brouzdat svou knihovnou, něco z ní vytáhnu a na chvíli se začtu. Cizí věty mi často rozcvičí mozek a pak se mi píše líp.

4) Existuje nějaký playlist nebo umělec/umělkyně/skupina, by si mělo čtenářstvo pustit k navození ještě intenzivnější atmosféry při čtení tvých románů?

U Srpnů i Medúz jsem měl vlastní playlisty, ten k Medúzám je i veřejný, protože si myslím, že může knížku doplnit o další drobnosti, perspektivy. Osobně z něj mám nejraději píseň The Blade od Aurory. Má zvláštní, znepokojivou melodii a v průběhu vygraduje v čistý vztek. Poslouchal jsem ji, hlavně když jsem psal pasáže o řecké Medúze, text by se podle mě na její mýtus dal trefně vztáhnout. Důležité pro mě byly i další Aurořiny skladby: Starvation a My Body Is Not Mine. Myslím, že jejich názvy jsou všeříkající.

5) Kde a kdy vznikla první myšlenka na Medúzy?

Asi nedokážu určit přesný časový bod, ale vím, že jsem se k psaní uchýlil brzy po vydání Srpnů. Původně jsem měl v plánu napsat román o dvou přítelkyních, jejichž pouto je příjemné i bolestné. Odtud mě to zavedlo k medúzám — uvědomil jsem si, že jakákoliv pasivní agrese mířená k druhému člověku může vypadat jako malý, krátký zásah, rána nebo popálení. Začal jsem nad tímhle motivem přemýšlet a postupně se v rešerších přesouval k mytické Medúze, po níž se živočichové jmenují. V té době už jsem se kvůli vnějším okolnostem rozhodl do knihy zapracovat taky chronickou nemoc a ta se mi v hlavě propojila, jak s medúzami, tak právě s Medúzou. Osobně ji vnímám jako ztělesnění hluboké bolesti a nespravedlnosti. 

6) Máš nějaký fun fact nebo infošku o medúzách, který ti připadá fascinující?

A kolik! Jenom je nemám kde sdílet, takže děkuju za otázku. Kromě toho, že jsou medúzy záhadné a jejich výzkum zaměstnává mořské biology po celém světě, mají jejich druhy různé schopnosti. V knize píšu například o medúze Copula sivickisi, která se ve vodě probouzí v noci a dokáže člověka žahnout tak, že cítí bolest i po letech. Do knihy už se ale nevešlo třeba to, že existuje medúza Turritopsis dohrnii, která umí převrátit svůj životní cyklus a stárnout pozpátku, proto se říká, že je nesmrtelná. Zjistil jsem taky, že na některých místech zeměkoule lidi medúzy jedí. Medpzy se zde prodávají v obchodech, mražené, poté se vaří ve vodě a podávají se se sezamovou omáčkou nebo jako součást salátů.

7) Kdybys měl lidem představit svou knihovnu, co bys o ní řekl?

Asi to, že je proměnlivá. Dřív nebo později mě vždycky začne štvát, jak ji mám uspořádanou, a každých několik měsíců ji celou přeorganizuju. Snažím se ale, aby byla taky pestrá, a sám teď zkouším žánry, kterým jsem se dřív nevěnoval. Za poslední roky tak u mě doma přibylo víc sci-fi, dramatu nebo historických románů. 

8) Co rád nacházíš v příbězích, co čteš?

I to se mění, ale myslím, že nejčastěji hledám propracované postavy a zajímavý jazyk.

9) Kterou knihu jsi zrovna dočetl, co máš rozečteno a co se chystáš číst?

Nedávno jsem dočetl román Headshot americké autorky Rity Bullwinkel vyprávějící o ženském boxu a osmi ženách, které proti sobě zápasí. Celý text je rytmizovaný jako sportovní komentář, v tempu boxujících pěstí. Teď čtu rozsáhlý queer hororový román Our Share of Night argentinské autorky Mariany Enriquez a musím říct, že ji obdivuju čím dál víc. Potom se pravděpodobně budu věnovat povídkové sbírce Apotéka Agnes Divotvorné české autorky Kateřiny Šardické. Rozhodl jsem se, že si udělám gotický podzim plný hororu, podivna a mlhy.

10) Jak si hledáš #vicecasunacteni?

Bohužel se mi to zrovna moc nedaří. V době, kdy tohle píšu, mám už knihu Mariany Enriquez rozečtenou několik týdnů a je dost možné, že ji nebudu mít dočtenou ani ve chvíli, kdy tenhle článek vyjde. Ale říkám si, že je to tak správně, že není potřeba nikam spěchat, že číst bychom měli každý podle toho, jak zrovna můžeme. Obecně se ale snažím číst si každé ráno ještě předtím, než začnu pracovat. Vnímám to jako takovou půlhodinu, kterou mám jen pro sebe, a je to pro mě jedna z nejkrásnějších chvil z celého dne.