Totožnost: Kunderovská mistrná próza i jeho problematičnost

Totožnost napsal Milan Kundera původně ve francouzštině a vyjádřil přání, aby překladatelka Anna Kareninová postupovala u překládaných děl proti chronologii – ze čtyř románů, které napsal francouzsky, napsal tenhle jako druhý, a tak byl přeložen jako třetí a můžeme se těšit už jen na ten první s názvem Pomalost. Pro dnešní české čtenářstvo (které, jako já, francouzštinou nevládne) to znamená, že se jim dostává text po bezmála třiceti letech od vydání. Kromě samotného příběhu tedy vyvstávají i otázky společenské.

Ovšem co se prózy a příběhu týče, je to Kundera jak ho známe a máme rádi (máte taky?). Na tenké knize nám svým brilantním jazykem představuje příběh Chantal a Jeana-Marca, na kterých autor staví svou oblíbenou dichotomii žen a mužů a své přesvědčení, že jsou ve spoustě důležitých věcí velmi odlišní a že naopak v podmnožinách „ženy“ a „muži“ jsou si zjevně individuality podobné, neřkuli stejné, například v řešení problémů a prožívání běžných životních situací, především samozřejmě vztahových, konkrétně spojených právě se vztahy s opačným pohlavím. 

Knize se její kvality nedají upřít, spoustě čtenářů a čtenářek (mě nevyjímaje) připomínala z jeho knih nejvíc Nesnesitelnou lehkost bytí, která patří k tomu nejlepšímu, co jsme si doteď od autora mohli přečíst. Stejně jako Lehkost je Totožnost vtipná, je inteligentní, protkaná myšlenkami o osamělosti, kterou ve světě chtě nechtě každý z nás zakouší, neschopnosti pochopit ostatní lidi ze svého okolí (především tedy „opačného“ pohlaví) a dalšími myšlenkami, kterými jsou intelektuálně laděné mysli často naplňovány, když sledují svět kolem sebe, jak se k sobě lidé chovají a jaké strasti přináší každodenní soužití lidí. 

Autorovi a potažmo i knize Totožnost je ale vytýkán právě jeho způsob nahlížení na společnost, kterou vnímá tak extrémně rozdělenou na ženskou a mužskou část, až působí sexisticky, šovinisticky. Jeho ženské postavy často řeší svůj vzhled a stárnutí, i když je líčí jako ženy inteligentní s bohatým vnitřním životem, o kterém se ale dozvíme mnohem méně. I tady je postava Chantal úspěšnou manažerkou v reklamce, bývalou učitelkou, a je řečeno, že vydělává pětkrát víc než její partner, i tak je ale její hlavní potíž, že se za ní už muži neotáčí. Cítí se méněcenná a partner na to reaguje anonymními dopisy, které jí lichotí, což usuďte sami, jestli není náhodou dost podivná reakce. 

Může se zdát, že jsem přišla knihu zkritizovat. Možná vás teda překvapí, když řeknu, že i přes svůj bytostný feminismus a potřebu rovnosti a občasnou únavu z mužského pohledu světa, umím Kunderovo psaní ocenit. V podstatě vždycky si užívám jeho prózu a vnímání světa v jeho neuchopitelnosti, nepochopení, krutosti a malinkých detailů, které mezi lidmi odjakživa jsou a mají ohromný dopad na jejich vztahy a životy. A dokonce v jeho případě dokážu pochopit, že v době psaní a v době jeho života společnost šovinistická byla – v románu dokážu pochopit Chantal a její internalizovaný male gaze, kdy si i přes svoje životní a pracovní úspěchy připadá nanejvýš méněcenná, když s nastupující menopauzou začně přicházet o pozornost mužů, které se jí celý život dostávalo a dávalo jí pocit validace. Ať hodí kamenem žena, která, ač inteligentní, tak se sebou a svým tělem není tak docela spokojená, i když vypadat jako z časopisu pro ni objektivně není ta nejdůležitější věc na světě a je si vědoma toho, že by ji tenhle povrchní svět mohl zajímat mnohem méně.

I po přečtení Totožnosti dnešním pohledem, kdy víme a jako společnost verbalizujeme, že ženy nejsou méněcenné a na nikoho by se tak pohlížet nemělo (ó ano, kéž by to věděli všichni, já vím, taky čtu komentářové sekce na facebooku), můžu vám ji k přečtení jednoznačně doporučit. Jedním dechem ale dodávám, že pokud to cítíte jako já, připravte se předem na to, že Kundera neměl váš mozek. Jeho knihy reflektují společnost, která je sice na ústupu, ale ze které pramení myšlenky a hluboce zakořeněná přesvědčení, které v komentářových sekcích pořád nacházíme. Zkuste se tím nenechat odradit a knihu navnímat ještě do větší hloubky. 

(A čeká vás taky obohacení vašeho osobního lexikonu – já do svého nově zařazuju třeba slovo simulakrum.)