22 bazénů: Debutový román o bezpodmínečné sesterské lásce
Caroline Wahl přináší syrový, ale zároveň něžný příběh dvou sester, které si jsou oporou při každodenním boji na domácím poli, které z gauče ovládá jejich matka alkoholička.
22 bazénů je debutový román německé autorky Caroline Wahl, která se ještě před dovršením svých třicátých narozenin stala spisovatelkou na plný úvazek. Za román 22 bazénů získala několik ocenění, bude se podle něj natáčet film a překládá se do několika jazyků. Wahl navázala na jeho úspěch a vydala volné pokračování, které se odehrává o deset let později. Druhý román, který lze přeložit jako Síla vichru 17 (Windstärke 17), je vyprávěn z pohledu mladší sestry Idy a my se na něj v češtině můžeme těšit již příští rok. Ale zpět k 22 bazénům!
Román je vyprávěn mladou Tildou, vysokoškolskou studentkou matematiky, která se stará o mladší desetiletou sestru Idu. Kromě náročného studia musí Tilda ještě stíhat brigádu pokladní v supermarketu, po které se ještě každý večer staví na koupališti na svých oblíbených 22 „bazénů“. Důvodem, proč Tilda zůstala s Idou na maloměstě, ačkoliv se všichni její kamarádi vydali po maturitě do světa, ale není ten, že by byly sirotci. Tilda s Idou totiž mají matku alkoholičku.
Tilda miluje čísla, zapojuje je do každodenních činností, ví přesně, kolikrát se co stalo, kolik vteřin někomu trvá odpověď nebo kolik centimetrů od ní kdo stojí. Ida je její přesný opak, matematiku nemá ráda a ze všeho nejraději maluje. Malování jí pomáhá přežít matčiny eskapády, uzavírá se během něho do svého světa. Ida je celkově uzavřená, skoro nemluví a nemá kamarádky. O to těžší je pro Tildu situace, když jí profesor ve škole oznámí, že by se mohla ucházet o doktorské studium v Berlíně. Je to sice to nejlepší, co se jí mohlo stát, ale zároveň je tu otázka, zda může nechat Idu samotnou s jejich nevypočitatelnou matkou?
Tilda ani Ida to nemají jednoduché, jakékoliv zlepšení stavu jejich matky v nich už dávno nevyvolává jakoukoliv radost nebo příslib naděje, ačkoliv čtenář by ji tam rád viděl. Ony už však dávno vědí, jak to bude celé probíhat. Matka bude pár dní hodná, bude slibovat hory doly, dokud do toho nespadne znovu. A tak pořád dokola. Jen ten kruh někdy trvá více dní než obvykle, ale i z toho je zbytečné se radovat. Jak zničující musí být pro děti nemít od své matky už žádná očekávání?
V knize chybí přímá řeč, respektive je psána za dvojtečkou. A absence uvozovek není to jediné, co mě překvapilo: všechna čísla jsou v textu číslicemi a ne slovy. Celkově je jazyk knihy takový odlehčený, strohý, bez kudrlinek a kniha je vyprávěna bez emocí a patosu. Sama vypravěčka Tilda se snaží od daných událostí odpoutat, nevzbuzovat v ostatních lítost a nestojí o pomoc. Co když se tu ale objeví Viktor, se kterým mají společné vzpomínky i introvertní povahu?
22 bazénů je příběh silné ženy, která jde životu vstříc nehledě na prostředí, ze kterého pochází. Tildě a Idě se podaří navzdory veškeré nepřízni osudu vybudovat spolu něco krásného, neztratit ze zřetele to dobré a vybudovat si bezpodmínečnou sesterskou lásku. Je to upřímný román, který vás zasáhne.
Mimochodem román 22 bazénů překládala z němčiny oblíbená česká spisovatelka (a překladatelka) Viktorie Hanišová. I ta píše o nelehkém dětství a dospívání, například v knize Neděle odpoledne. Ta sleduje malého Tea žijícího s podivínskou matkou a s otcem, který každé nedělní odpoledne někam zmizí. Teo neví kam, ale ví, že se na to nesmí ptát, jejich rodina je totiž obestřena tajemstvími, mlčením a především smutkem.
Pokud byste si rádi přečetli i něco z pohledu matky alkoholičky, zkuste Zápisník alkoholičky Michaely Duffkové, otevřenou a přímou zpověď abstinující alkoholičky. Alkoholismus se objevil i v románu Chirurg Petry Dvořákové, kde s ním (ne)úspěšně bojuje bývalý špičkový odborník z pražské kliniky, odkud byl vyhozen právě kvůli alkoholu.