Vařili jsme s Ditou P. Jaká je její kuchařka?
Vydáním kuchařky splnila Dita Pecháčková sen nejen svůj, ale i sen svých fanoušků, kteří si autorku oblíbili během jejího šéfování časopisu Apetit (no, kdo z nás alespoň jednou nevzdechl, že „za Dity bylo líp“?). Ten sen je jedním slovem krásný. Velkorysý formát, design od Zuzany Lednické a Studia Najbrt, lákavé fotky jídel střídají momentky z dětství i snímky ze současnosti.
Dita se se čtenáři tak trochu dělí o svoje soukromí nejen na těch fotkách, ale i v krátkých textech uvozujících jednotlivé kapitoly. Jen ty měkké desky mě mrzí, kuchařka totiž nedrží otevřená a tak vím, že se při vaření budu vztekat.
Většina jídel je focena na krásném „vyšívaném“ porcelánu, který si Dita nechala vyrobit a dá se objednat na jejím webu.
Deník je rozdělen na kapitoly podle různých příležitostí – můžeme se inspirovat třeba na piknik, upéct chodské koláče z kapitoly Po babičce, vyléčit těžkou kocovinu česnečkou z části Vyprošťováky nebo se dojmout nad krupicovou kaší a zapečenými těstovinami v Dětských slastech. Zažijeme s Ditou Americkou lovestory (ovšem co ta Lučina v receptu na cheesecake?!) nebo strávíme Víkend v Paříži.
Líbí se mi, že je Deník psaný v – pro kuchařku neobvyklé – první osobě. Žádné rozkazy, ale sympatické „takhle to dělám já, pojďte to zkusit se mnou“. Recepty jsou srozumitelné, dávají smysl a je znát, že si na kuchařce dala autorka opravdu záležet. Pokrmy sice nejsou extra inovativní nebo dokonce převratné, ale z kuchařky prostě dýchá autorčina láska k jídlu a skrz slova i fotky jí přenáší na čtenáře. Vlastně mi dost připomíná Zpátky domů Hany Michopulu, jen v tak trochu „ztřeštěné“ verzi.
Nejsem si tak moc jistá, pro jaké kuchaře je Deník určen. Úplní začátečníci možná nebudou mít zcela jasno, co mají přesně dělat (pamatuji se na své „cože?!“, když jsem někde poprvé četla, že mám nechat vzejít kvásek), pokročilí už zase mají na většinu jídel své osvědčené recepty. Za sebe to vidím tak, že podle knihy nebudu vyvářet od rána do večera, zřejmě ale neodolám už zmíněným chodským koláčům nebo levandulové limonádě (k levandulovému cheesecakeu to bude bezva). Nakonec to s kuchařkou dopadne tak, že si ji budu číst v posteli před spaním, stejně jako včera v noci. Pro inspiraci a pro dobrou náladu.
Deník Dity P.
Vydavatelství: Dita Pecháčková, 2012
