V pátek byl Ručníkový den. My v Martinusu jsme se také rozhodli ho slavit – celý den jsme stopovali v kanceláři na balkoně (viz. obrázek vlevo), ale asi jsme dělali něco špatně. Kromě toho jsme také vyhlásili soutěž! Poslali jste nám skvělé fotky, jak stopujete vy. Ihned nám došlo, že jsme ty ručníky nedrželi správně.

Mnoho lidí někdy dostalo alespoň malou chuť něco napsat. Vložit do zatím prázdné strany příběh. Nemusí se ovšem nutně jednat o skutečné autory – profesionály; mohou to být i lidé, kteří by například rádi pokračovali v tradici z dětství, kdy do vlastnoručně vyrobených a ilustrovaných desek neobratně vepisovali svá první slova a věty.

Dnes je Ručníkový den! Ten se slaví po celém světě na počest Douglase Adamse (1952 – 2001), autora Stopařova průvodce po Galaxii, vždy 25. května. Takže jestli dnes nevíte, co si vzít s sebou do práce a do školy – nutně musíte mít ručník!

V literatuře není mnoho svátků, které se slaví celosvětově. Towel Day neboli Ručníkový den je výjimkou. Slaví se po celém světě na počest Douglase Adamse (1952 – 2001), autora Stopařova průvodce po Galaxii, vždy 25. května. Takže tenhle pátek víte, co si vzít s sebou do práce a do školy – nutně musíte mít ručník! 

Milujeme knihy a jejich příběhy. U nás v kanceláři to vypadá jako v knihovně, nemluvě o tom, jak to vypadá u nás všech doma. Často si ukazujeme knihy a říkáme si, co se nám v nich líbí, doporučujeme je ostatním, nosíme je po taškách, kabelkách a batohách, vytahujeme je v tramvaji a říkáme si: „Hele, …

V první polovině 20. století se v Kyjevě narodil jeden z předních ruských prozaiků. Vystudoval lékařskou fakultu a kromě povolání lékaře se také část svého života živil jako novinář. Jeho nejslavnější kniha byla publikována až 30 let po jeho smrti, pracoval na ní posledních deset let svého života.

 Máte opravdu skvělý nápad pro napsání příběhu, ale nevíte, jak nebo kde začít? Začátek rozhoduje o tom, zdali čtenáři budou číst dál, nebo vaši knihu odloží. Jeho funkce je tudíž nesmírně důležitá.

O knize Kopni do té bedny jste u nás už četli. Minulý týden jsme vás vyzvali, abyste nám napsali vaše neuskutečněné plány a sny, které přesně podle této knížky máte v šuplíku a nemůžete se dokopat k jejich realizaci. Pod hashtagem #kopudobedny jste nám napsali desítky nápadů, do kterých už chybí jen trochu „kopnout“.

Druhou květnovou neděli se u nás slaví Svátek matek. Je to jeden z těch klouzavých svátků, které jde lehce zapomenout a proto bychom Vás ho rádi připomněli! 🙂 Samozřejmě Vám také rádi pomůžeme s výběrem dárku. 

Chodíte každý den do práce či do školy, na nákup, do banky, fitka a tak dále.  Zvládáte jen tak tak každodenní život, od rána do večera jste zaneprázdněni. Jste v jednom kole, ale i přesto se neděje téměř nic nového. Není to divné?  Možná je to pouze tím, že s ničím novým prostě nezačínáte. A proč? …

V pátek jsme na Twitteru vyhlásili soutěž, ve které jsme vás vyzvali, abyste nám posílali pod hashtagem #čtuvenku fotografie z prodlouženého víkendu. Jelikož si většina lidí vzala v pondělí volno, využily  spousty z vás víkend a sváteční úterý k tomu, aby si někde v klidu sedly a dočetly knížku.  A s tím jsme počítali! 🙂

„Byl pozdní večer, první máj.“ Zřejmě nejslavnější knižní první věta, kterou bezpečně poznají i děti na základní škole. Jestlipak Mácha věděl, že se jeho báseň budou povinně recitovat na hodinách literatury a lidé si ji budou každý rok připomínat na Petříně?

Který spisovatel je na fotce níže? 🙂

Nevím, kde nacházíte příběhy vy, ale já je vidím úplně všude.Všechno, co k tomu potřebuji, je malinkatý impuls – vůně, předmět, letmý pohled na cizince. Některé mé oblíbené příběhy pocházejí z toho, co lidé spíše neřeknou, než z toho, co vypustí přímo z úst.