blog

Tak trochu jiné Potvory

potvory

Když se řekne „potvory“, většina lidí si představí vypočítavé a zákeřné ženské, které berou muže asi tak vážně jako kudlanka nábožná své samečky. Ženské, které neváhají přebrat přítele nejlepší kamarádce, nebo se v práci vyšplhat na vyšší pozici přes postel. Nejedna čtenářka si vybaví hrdinky příběhů Báry Nesvadbové šmrncnuté s nějakou ostřejší adeptkou. S nimi ale nemají „dámy“, o kterých bude řeč, nic společného. Napadá mě snad jen jedno tvrzení od zmíněné české autorky, které sedí i na Potvory z pera Sylwie Chutnikové: „Bestií se žena nenarodí, ale stává.“ Tyhle polské Potvory k tomu mají celkem slušné předpoklady, i když velmi různorodé.

Halina Břitva, mladá těhotná vdova, jejíž přítel byl před narozením vlastního syna zabit těmi, se kterými si sám vyřizoval účty. Celina Rána, která přišla o snoubence, jehož zajelo auto. Stefka, majitelka kosmetického salónu, týraná vlastním manželem. Bronka z právnické kanceláře, která brázdí silnice ve velkém Land Roveru, a na povel zbije všechny podnapilé výtržníky.

Co tuto na první pohled nesourodou čtyřku spojuje? Jsou to zejména dvě entity. Místo děje: Varšava. Společná motivace: Pomsta!

Proč se ty holky bijou? Protože se chtějí pomstít. Ale čemu? Životu a smrti. A co chtějí najít? Možná paralelní světy.

Černé vdovy, černí ptáci s kruhy pod očima pečlivě zamaskovanými make-upem, vyrážejí do varšavských ulic a mlátí každého, kdo se jim připlete do cesty a něčím je štve. Takovou Varšavu asi v turistických průvodcích nenajdete, přesto nebude jiná než většina dalších evropských měst. Místy zahalená tajemným a temným závojem, opředená městskými legendami. Gang rozzuřených mladých žen k nim také patří, i když, kdo ví?

DSCN2251

Jednoho dne se potvory ale naštvou až nezdravě. Nespokojí se s nějakou nakládačkou protivným týpkům, ale svůj vztek obrátí cíleně proti developerům, kteří jim berou město ve starém kabátě a dávají mu novou nelíbivou tvář. Jejich zosobněním je muž jménem Kossakowski, kterého hodlá dámská partička trochu více vyděsit. To se jim ale nakonec vymkne z rukou…

Čtěte také  Tichý pláč: Můžete začít s detektivní sérií až od 6. dílu?

Snad jedině v několika okamžicích předcházejících této chvíli nebudete brát tento ženský spolek tolik vážně. Líčení, jak se těhotná Halina téměř před porodem se svojí starou babičkou Jenůfou a několika ztracenými existencemi chystají k útoku, je trochu úsměvné. Nicméně další pokračování už nikoli.
Při četbě se neubráníte srovnání s další polskouautorkou Dorotou Masłowskou, která literární kritiku zaujala již před nějakou dobou. Na rozdíl od ní je jazyk Chutnikové jednodušší, vyjadřovací prostředky srozumitelnější, ale také je to literatura méně brilantní.

Ovšem možná jen na první pohled. Jak uvádí v ediční poznámce překladatelka knihy Michaela Benešová, román je podbarven zajímavou intertextuální hrou. Takže pokud se vyznáte ve varšavských reáliích, užijete si další vrstvu Potvor.

Nemohu neskončit tím, čím jsem začala. Potvory mají podle mě nevhodný název, evokující jiný typ četby. Anotace potom vyvede z omylu každého, kdo by si představoval skupinku žen podvádějící své manžílky, či bezohledné kariéristky.

Smrt konzumu, smrt popkultuře, smrt mainstreamu:

Jenom pomsta může zachránit všechny ty ženy-uklízečky v natáčkách a domácích zástěrách, uvězněné mezi vysavačem a pračkou.

Autorka Sylwia Chutniková je výraznou postavou nejen polské literatury, ale také feministického hnutí. A jako bonus průvodkyní ve Varšavě!

Touha vrátit městu staré dobré zásady spravedlnosti a cti se ovšem může zdát jako boj s větrnými mlýny, obzvláště v konci knihy, který přináší zajímavou metaforu nových městských zástaveb jako rostoucích podhoubí, která nejdou zahubit.

 

Potvory

Sylwia Chutniková  ·  Vydavatelství: Argo, 2014

 

Kniha mladé polské autorky nám ukazuje temnou stranu současné Varšavy. Potvory – to je určité memento mori pro všechny, kdo se řídí přesvědčením, že životní síla přemůže vidinu smrti.
Hrdinkami jsou čtyři třicátnice, životem zkoušené mladé ženy, které vyhlásily válku developerům, svalovcům z posiloven, hospodským povalečům, opilcům z městských autobusů a vlezlým dědkům z paneláků. Není náhodou, že začátek vyprávění, postaveného na městských legendách o chuligánkách a činžácích, jimž je lepší se vyhnout obloukem, se odehrává na hřbitově.
Z tamější nekropole nás děj zavádí tam, kde život přináší bolest a je založen na boji a pomstě. Nejde tolik o to, že příslušnice něžného pohlaví najednou přepadají lidi na ulicích a jsou agresivnější než muži. Autorka si pohrává s významem slova „pomsta“, a s tímto pojmem se vyrovnává po svém, osudy jejích hrdinek však dokládají, že nenachází pouze jediné vysvětlení, ale uvědomuje si, jak velkou silou může pomsta být. Spirála násilí se roztáčí.

Čtěte také  Hygge domov: Vybudujte si kolem sebe prostor, ve kterém bude radost žít

 

KNIHU SI MŮŽETE KOUPIT ZDE