blog

Pohádka: Mistr hororu píše fantasy, může to mít šťastný konec?

Pohádka Stephena Kinga je pohádkou v tradičním slova smyslu. Temná, místy strašidelná a přesto kouzelná. Kniha vás vezme na neopakovatelné dobrodružství a do ruksaku vám zabalí kvalitní psaní, popkulturní odkazy i Kingovské hororové prvky. Přesto se ale jedná hlavně o fantasy knížku. Ačkoli víme, že žánr hravě zvládl například v legendární sérii Temná věž, jak mu dark fantasy sedí v jeho nejnovějším titulu?

Řeknu: „Stephen King?“ a pravděpodobně vám v hlavě zazní: „Horor!“. Nebo se vám rovnou vybaví jedno z jeho nejznámějších děl – Carrie, To, Prokletí Salemu nebo Osvícení. Stephen King se ale řadí k literárně nejplodnějším žijícím autorům a horor zdaleka není jeho výhradní pole působnosti.

Ve svých 75 letech už má na kontě neuvěřitelných 65 románů, více než 200 povídek, 5 knih literatury faktu a dalších 21 scénářů. King byl jako spisovatel dokonce natolik produktivní, že si v 70. letech založil pseudonym Richard Bachman, aby obešel tehdejší nepsané pravidlo nakladatelů: autor by neměl vydávat více než jednu knihu ročně. Zároveň plánoval pseudonym využít jako experiment, aby zjistil, zda-li jeho sláva pramení z čirého talentu nebo vrtkavého štěstí. (Odpověď se nikdy nedozvěděl, v 80. letech si washingtonský knihkupec Steve Brown všiml nápadných podobnosti mezi Bachmanovým a Kingovým stylem psaní a pseudonym byl odhalen.)

Přetočme se ale do přítomnosti k jeho nejnovější knize – Pohádka u nás právě vyšla v českém překladu a názorně ukazuje, jak si mistr hororu umí pohrát s dark fantasy žánrem.

Knihu lze pomyslně rozdělit na dvě části. První z nich sleduje Charlieho, sportovně nadaného středoškoláka, který byl nucen dospět rychleji, než bychom si mohli pro svoje děti přát. Matku ztratil v nešťastné autonehodě, otec následně propadl tvrdému pití. Charlie se tak chtě nechtě stal pečovatelem, staral se o otce v alkoholových deliriích a sám sobě suploval tátu pokaždé, když si chystal svačinu do školy, nebo se sám doprovázel na baseballový trénink.

Otce se však jako zázrakem povedlo z alkoholického úpadku vytáhnout. A Charlie pevně věří, že zázraky nepřichází zdarma. Vytváří dluh. Rozhodne si ho splatit, když pomůže starému zapšklému sousedovi na kopci. Pomalu hnětené, dojemné přátelství mezi Charliem a panem Bowditchem nám tak utváří prvních brilantních 200 stran knihy a doslova nad ním taje srdce. Starý mrzoun kousek po kousku rozevírá tvrdou slupku a tím odhaluje i svá temná tajemství. Tajemství, kde přišel k nestoudnému bohatství, ke své povahové trpkosti – a tajemství, které Charliemu obrátí život naruby. Tajemství vstupu do jiného světa.

Čtěte také  Co si přečíst po Čtvrtém křídle?

Přesně tam se Charlie vydává v druhé, obsáhlejší části knihy, na výpravu. Úkol je jednoduchý, jakkoli zní nereálně: vzít Radar, sousedova starého nemocného psa, do tohoto druhého světa a pomocí magie mu navrátit mládí, zdraví, vitálnost. Samozřejmě to ale nepůjde tak po másle, po sádle, po žádném ztuženém tuku. Tento „druhý svět“ je v úpadku, hluboce zasažen ničivou kletbou. Slunce zde již roky nevysvitlo, vládne všudepřítomná ponurá šeď. Na každém kroku Charlie potkává strach, utrpení a nevyřčenou lítost. Cílem Pohádky není strašit, nebyl by to ale King, aby si příběh neposolil napětím, nepopepřil znepokojivými výjevy a nedochutil podivnými monstry.

Pohádka se do názvu nepromítla jen tak náhodou, nečekejte ale žádnou disneyovku. Odkazy na Princeznu Husopasku, Rampelníka nebo Popelku protkávají příběh v daleko tradičnějším duchu, po vzoru bratří Grimmů. King si tu hraje s intimitou temnějších stránek lidské povahy a ukazuje, že každé světlo za sebou nevyhnutelně vrhá stín. To ovšem dodává příběhu vítanou hloubku, charaktery rozhodně nevyzní ploše, ani nepřirozeně svatouškovsky.

Popkulturními odkazy se v knize obecně nešetří, najdete tu reference třeba na Star Wars, Hru o trůny, Necronomicon H. P. Lovecrafta nebo prózu Edgara Allana Poe. Objevují se v sebe-uvědomělých monolozích Charlieho, který si svou fantaskní výpravu ukotvuje v realitě peprně sarkastickými glosami. Ano, Pohádka vás v jednu chvíli postraší, v druhou k slzám dojme a někdy i pořádně nahlas rozesměje. Text hraje skutečně všemi barvami.

Kniha je neskutečnou přehlídkou Kingovy představivosti a kreativity, rozprostřenou na více než 700 stranách. A až na, pro mě, krátké hlušší místo ve středu knihy nikdy nepřestává bavit, udivovat, dychtit po pokračování. Vezme vás na unikátní dobrodružnou výpravu a do poslední minuty vás donutí zoufat si, jestli se vůbec dočkáte šťastného konce. King to moc dobře ví a bude si s vámi na to konto laškovně pohrávat.

Čtěte také  Carrie Soto se vrací: Příběh o odvaze, nebo o strachu z prohry?

Časová investice do přečtení je tady určitě vyšší, je to přece jenom bichlička, já jsem ale rozhodně nelitovala a pevně věřím, že taky nebudete. Ať už vás baví temnější podtext pohádek, dark fantasy žánr nebo Kingovo vysoce imaginativní spisovatelské pero, s Pohádkou rozhodně neprohloupíte.

Iva Antošová

Iva je zapálený knihomil, který recenzuje knížky na svém „knihstagramu“ The Cozy Aim i martinusáckém blogu. Miluje fantasy, magický realismus a japonskou literaturu. Je to velký vyznavač útulna. Pořád čeká na svůj dopis z Bradavic.

Příspěvky autora