O ztracených duších mileniálů píše Martin Váša

Tak už je to tady. Už přestalo být cool mít život v pořádku, snažit se být co nejlepší a ambiciózně se neustále zlepšovat a pracovat na sobě. Přišel totiž novinář Martin Váša a napsal knihu Dělám si to sám.

Spisovatel líčí život sedmadvacetiletého Pražáka Martina, který se vlastně taky snaží, akorát úplně špatně. Články do časopisu odevzdává dokonce s předstihem, ale většinou jsou na úplně jiné zadání; část výplaty si každý měsíc poctivě odešle na spořicí účet, odkud ji stejně před další výplatou zase musí vybrat; nevaří, nepere, protože nad takové věci je zkrátka příliš povznesený; každá věta, kterou kolem něj někdo pronese či napíše, má skrytý podtext, ve kterém se hodiny rýpá; lidské emoce a vztahy se učí rozeznávat skrze filtry na Instagramu. Tak schválně, která ztracená pražská duše se v tomhle poznává? No tak, jen se nestyďte, drazí mileniálové a zvedněte ruce.

Chtěla jsem se bavit a Martin Váša mi to umožnil, takže jsem byla spokojená. Jeho jízlivé poznámky doslova ke všemu jsou příjemně nahořklé a zábavné, jeho příhody jsou dobře vypointované a všechno mi to prostě bylo sympaticky známé. Bude vám to tak připadat taky, pokud žijete ve velkoměstě, pokud máte okolí, které na vás klade určité nároky, pokud máte občas pocit, že jste neschopní a nemotorní, pokud pořád ještě občas píšete opilé půlnoční zprávy na Messengeru a pokud své problémy řešíte tak, že je jednoduše ignorujete. Pokud zkrátka ještě nejste tak úplně dospělí. Protože ti, co mají skutečné starosti a ne vykonstruované problémky s dalším vyfantazírovaným vztahem s chlapem z realitky, nad touhle knihou budou nejspíš jen kroutit hlavou. Obvykle taky dávám přednost příběhům, které nesou nějakou hlubokou myšlenku, co vás vytrhne z všední reality, ale říkám si, že někdy není na škodu se prostě jenom bavit.

Jediné, co mě na knize mrzelo, byl formát, do kterého je vložen. Deníkové zápisky – pokud nejsou nějakým způsobem podstatné pro děj – mi připadají jako jeden z těch zbytečných způsobů, jak se odlišit od ostatních knih, když je příběh slabý. Ale tohle naštěstí není ten případ, takže je to jen jedna z těch mých hnidopišských poznámek. Kromě toho jde o působivý debut, který je hodný vaší pozornosti. Běžte si s ním užít poslední letní dny, zaručuji, že to bude kvalitní společník a ideální čtení do města, někam do kavárny, kde si budete moci s Martinem Vášou zafňukat nad všemi těmi nespravedlnostmi světa. Hezky pěkně nedospěle.

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
Sociální sítě
#recenze: @janebenesova pro vás objevila nejčtivější knihu podzimu, něco mezi Gillian Flynn a Agathou Christie!… https://t.co/caJ5fBbNLe
22. 9. 2017
Tak tohle je síla :-) https://t.co/C41zj5PJya
21. 9. 2017
Happy Birthday @StephenKing! 🎂🎉 70 citátů Stephena Kinga k jeho 70. narozeninám: https://t.co/go1JsMPt9e #happybirthdaymrking
21. 9. 2017
Stephen King dnes slaví 70! 🎂 Na horory a thrillery máme slevu 20% a přibalujeme k nim čelovku😉… https://t.co/ZkY6aeUrVR
21. 9. 2017
Těšíme se na Margaret Atwood! Autorka mj. do seriálu převedeného Příběhu služebnice tu převezme cenu Franze Kafky.… https://t.co/a68wTThEjh
20. 9. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz