blog

RENÉ NEKUDA: Demotivovat někoho je strašně jednoduchý

Úterý 24. září 2013 18:54
Út 24.09. 2013 18:54

K třicítce má ještě daleko, ale už učí na vysoké škole, vede kurzy tvůrčího psaní, cestuje a pořádá cestopisné přednášky na školách, literární večery v Meetfactory a má za sebou spoluautorství na několika knížkách. “Nikdy jsem si nepředstavoval, že bych chtěl učit tvůrčí psaní, a teď, když už to nějaký čas dělám, tak bych řekl, že se mi splnil nějaký ukrytý sen. Já to mám takhle se vším – nikdy jsem nechtěl cestovat, a už jsem byl na všech kontinentech kromě Antarktidy,” říká René.

Co máš momentálně rozepsaného?

Kromě nákupního seznamu aktuálně pracuju na dvou textech – románu, intimní zpovědi duše svýho alter ega, a netradiční učebnici (ale tohle pojmenování nemám moc rád) tvůrčího psaní a kreativity. Taky mám v hlavě nápad na novou divadelní hru, ale asi počkám, až nastane tvůrčí přetlak. Když mám přetlak, pak všechno málo důležitý musí jít stranou. A to se pak píše skoro samo!

Co je na učení tvůrčího psaní nejtěžší?

V dětství jsem chtěl bejt ředitel zoologický zahrady, a ne spisovatel. A pak mi tohle všechno, co právě teď dělám a čím se živím, začalo přicházet do života, pohltilo mě to a moc negativních stránek zatím nevidím. Možná je pro mě nejtěžší odpoutat se od svých kurzistů. S některými strávím až rok života, kdy se mi na papíře hodně otevírají a já je potom vnímám jako svoje velmi dobrý kamarády. Jenomže další rok přijdou nový skupiny, a tak bych se měl naučit zapomínat, což mi zatím moc nejde. Já je mám prostě fakt moc rád! 🙂

 

PŘIHLASTE SE NA KURZ TVŮRČÍHO PSANÍ K RENÉMU NEKUDOVI. PRO MARTINUSÁKY NABÍZÍ EXKLUZIVNÍ SLEVU 250,- KČ. STAČÍ VYPLNIT KÓD RNKMCZ250.

 

Múza, kreativita, dar od Boha. Musíš mít alespoň jedno?

Já sám někdy nemám nic z výše zmíněnýho (nebo si to teda aspoň o sobě myslím). Ale když tyhle tři veličiny vidím napsané vedle sebe, tak asi čím víc, tím líp. Každopádně múza je nevyzpytatelná a nedá se na ni moc spolehnout, kreativita se dá v jistým slova smyslu vycvičit a dar od Boha… asi jak od kterýho a v jak kterým převtělení, ne? 😉

Jsi nejmladší vysokoškolský učitel, kterého znám. Nenarážíš kvůli svému věku na předsudky?

Jéje! Sice mi to ještě nikdo nikdy neřekl přímo do očí, ale ta jedna paní, co povídala, ta už mi toho řekla celkem dost! 🙂 Jako vždycky, tak i v mým případě platí, že nejvíc remcají ti, kteří mě buďto neznají, případně ti, kteří nebyli na mých hodinách či ode mě nic nečetli nebo neviděli. Co se studentů týče, tak ti se i rádi vrací a i po kurzech si na mě vzpomenou a tu a tam mě pozvou na nějaký sraz či na své nové autorské čtení. Občas někdy někdo vyvalí bulvy, když poprvý přijdu do třídy, ale pak už jde všechno jak po másle. Mám radost, že mi důvěřují třeba i sedmdesátiletí lidé, kteří touží sepsat svý paměti nebo něco takovýho. Ta důvěra je hrozně důležitá, aby všechno správně fungovalo. A – ťuk, ťuk – funguje.

A kromě důvěry?

V poslední době narážím na jednu věc – demotivovat někoho je strašně jednoduchý, ale podporovat ho v něčem, to je sakra těžký. Takhle mám nastavený i svý hodiny, protože znám spoustu lidí, kteří přestali tvořit třeba i po jednom nevhodně proneseným slově. A myslím si, že tohle platí i v jiných sférách života – udělat bordel je stokrát jednodušší, než vše potom uklidit; rozejít se s někým je celkem lehký, ale vydržet dlouhodobý vztah stojí nemálo energie a úsilí. Snažím se být pozitivní.

Existuje návod, jak se stát spisovatelem? Jsou nějaké základní pilíře, kterých by se začínající autor měl držet?

Jo – chtít a jít si za tím. Překonávat překážky, hodně číst a hodně psát. Nebát se kritiky a hlavně zůstat svůj (ale ne vyloženě tvrdohlavě, neboť pokora je důležitá). Ostatní vnímám jako poučky, ne pravidla – pravidla tvůrčího psaní, to by znamenalo, že se něco musí dodržovat, aby to bylo správně. Ale takhle to naštěstí ve světě umění nechodí. Díky bohu za to!

Máš knihy / autory / knižní hrdiny, kteří ti ovlivnili život?

Oscar Wilde, samozřejmě Malý princ, Maupassant, Josef Svatopluk Machar, Hodiny od Cunninghama, Virginia Woolfová, nepřímo Bible a hodně přímo Cortázar, kterýho v poslední době zbožňuju asi úplně nejvíc. 🙂 A pohádka s dvanácti měsíčky mě naučila nechtít v zimě jahody.

Už dlouho vedeš blog o kreativitě. Myslíš si, že dnes lidem chybí?

Krátká odpověď: ano. Dlouhá odpověď: ano, protože kreativita není nikdy na škodu a uctívání jenom rudé barvy se už nenosí.

 

PŘIHLASTE SE NA KURZ TVŮRČÍHO PSANÍ K RENÉMU NEKUDOVI. PRO MARTINUSÁKY NABÍZÍ EXKLUZIVNÍ SLEVU 250,- KČ. STAČÍ VYPLNIT KÓD RNKMCZ250.

 

 Z tvého „cestopisu“ vyčnívá Keňa… Je vidět, že ji máš opravdu rád. Co za tím je?

Miluju Keňu, nejen proto, že to byla moje první daleká cesta. Změnila mě a díky ní jsem si uvědomil, že bych chtěl asi psát. Fakt moc mi vadí, když se Keňákům někdo posmívá, nebo jimi dokonce pohrdá, když neseme značnou vinu na tom, v jakých podmínkách tam žijí. Chceme přece levnej čaj a kafe, ne? Takže se prostě někde musí brát. A pak někdo začne psát o smrti a možná je to moc hezký, ale když tam vidíte mrtvolky ufetovaných dětí a živoucí kostry potažený kůží, už to psaní a přemýšlení o smrti budete brát z jinýho úhlu pohledu. Vlastně všechno, nejen smrt. Filozofování je fajn, umělecký hloubání je fajn, ale ten základ by měl bejt reálnej. A v reálu jsme občas děsně krutý a nezodpovědný. Nechci bejt patetickej, ale tohle není blbej film s blbýma hercema a blbýma kulisama, tohle se tam fakt děje, dvacet čtyři hodin denně. Proto taky jezdím po školách se svýma cestopisnýma přednáškama, kvůli osvětě. A přes to všechno smradlavý a ošklivý mám v Keni pocit, že je mi tam dobře. Teď jsem se trochu rozkecal, omlouvám se… 🙂

Rozjel si projekt Hakuna Matata, Jak Tě to vlastně napadlo a na co se můžeme těšit?

Prosím tě, to byl zase jeden z mých tvůrčích zkratů. Byl jsem ve zmíněné Americe a bavil se s učitelema tvůrčího psaní a najednou přišla řada na Keňu a já vymyslel, že by mé a jejich kurzy mohly sepsat společnou sbírku povídek inspirovaných rozhovorama z Keni, kam jsem se po letech zase chystal. A ono se jim to líbilo. Navíc bych rád Keni oplatil to, jak mě v osmnácti změnila a otevřela mi oči. Projekt Hakuna Matata není tolik o penězích, ale o šíření tolerance a pochopení. A před necelým měsícem se mi ozvali z belgické školy tvůrčího psaní Le Coin Bleu, že se taky chtějí přidat, čili se ten projekt začíná pěkně rozrůstat. Výsledným produktem by měla být kniha začínajících autorů z České republiky, USA, Belgie a Keni. Mám z toho obrovskou radost, ale částečně mě to i děsí. (smích) Jo, a taky by měl být charitativní koncert na podporu celé knihy. Zatím nemůžu prozdradit víc, ale fakt se na to všechno moc těším.

Učil si tvůrčí psaní i americké studenty. Jsou mezi americkými a českými studenty tvůrčího psaní rozdíly?

No, já je moc neučil, jen jsem přicmrndával. (smích) Myslím, že je tam cítit velký rozdíl v tom, že oni se tvůrčím psaním zabývají již od střední školy. Navíc americká nátura podporuje a motivuje ostatní, umí se lépe vyjádřit a přijímat kritiku. Učitel jednoduše na začátku hodiny řekne, že se teď budeme bavit o povídce od Marušky a oni automaticky začnou diskutovat, myslím tím konstruktivně diskutovat. Navíc jsem tam viděl málo elitářství, závisti a literárního snobismu, což mě asi nejvíc fascinovalo. Přál bych si, aby to tak bylo i u nás.

Na jakých dalších projektech budeš pracovat a kde Tě budeme moct potkávat? 

Tý jo, letos se toho rozjelo opravdu hodně – kromě učení na Literární akademii pokračuju ve vedení víkendových kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost. Pak jsem si vymyslel MeetAcademy of Storytelling, což je taková kreativnější a snad i zábavnější verze ročních kurzů v pražské MeetFactory. Samozřejmě budu pokračovat ve Večerech pod letlampou, to jsou diskuzní pořady o psaní a literatuře. První této sezóny bude 22. října s Petrou Hůlovou na téma „autor a autobiografično“. Taky jedno malé pražské divadlo snad dostuduje moji první celovečerní divadelní hru Jakože LOVE. Stejně tak chystám novou sbírku povídek z mých loňských kurzů s názvem Instantní životy, kterou slavnostně pokřtíme v listopadu. Samozřejmě budu pokračovat v režii pořadů o překladech v Americkém centru a jezdit po republice se svými cestopisnými přednáškami. A aby toho nebylo málo, tak jsem vymyslel sérii rozhovorů se současnými českými spisovateli o inspiraci a o psaní, kterou budu prvně publikovat na svých webových stránkách a časem snad i knižně. Pracovní název zní Slovosledy. Asi toho není málo, ale já potřebuju akci, pohyb, vidět výsledky a nezastavit se, abych nepřemýšlel nad blbostma. Navíc se učím některé věci odmítat, respektive dohazuju je svým studentům, aby získali zkušenosti z oboru. Snad to všechno vyjde! Ťuk, ťuk, ťuk.

PŘIHLASTE SE NA KURZ TVŮRČÍHO PSANÍ K RENÉMU NEKUDOVI. PRO MARTINUSÁKY NABÍZÍ EXKLUZIVNÍ SLEVU 250,- KČ. STAČÍ VYPLNIT KÓD RNKMCZ250.

Náš Instagram