Divočinu si budete chtít přečíst dvakrát
Ačkoliv si my komiksáři rádi myslíváme, že se všichni známe a nic už nás v našem malém českém a slovenském rybníčku nemůže překvapit, čas od času se z poklidných vod vynoří jméno, které zaujme nečekanou ladností a bravurou skoku i zvětšujícími se kruhy na hladině.
Tak nám neúnavný komiksový objevitel Tomáš Prokůpek před lety představil Marka Čolka, který si v Kanadě na svém vlastním labelu Tin Can Forest vydává pozoruhodné komiksy na motivy slovanských pohádek. Překvapilo nás, jak Aleš Kot zdánlivě snadno prorazil ve Spojených státech se svými komiksovými scénáři. A šokoval nás Michal Suchánek s ukázkami svých skvělých komiksů, které kreslí podle povídek Ondřeje Neffa.
Naposledy jsme se museli naučit jméno v Praze žijícího slovenského výtvarníka Mikuláše Podprockého, když představil na Startovači svoji komiksovou knihu Divočina a získal na ni nejen mnohem větší částku, než o jakou žádal, ale i silného vydavatele – nakladatelství Argo.
Jaký je tedy komiks Divočina? Podprocký nezkouší žádné umělecké experimenty. Přišel s přímočarou sci-fi z daleké budoucnosti s inteligentními zvířaty, lidmi naskládanými podle společenských kast v obrovské megapoli, zásahy do genofondu, strhujícím dějem, skvělými akcemi a masakry a sem tam i s vděčným humorem (symbol souhlasu, vernisáž umělecké výstavy ad.).
Ve vzácné symbióze s žánrem a scénářem jde i výtvarná složka. Podprocký umí skvěle kreslit, hraje si se zajímavými úhly pohledu, s detaily. Jeho kresba je dynamická, byť nečekaně subtilní, což ještě umocňuje jemné ladění odstínů šedi. Člověk přemýšlí, proč není autor razantnější v barvě i v používání výraznějších ploch, dokud mu nedojde, jak přehnaně naturalisticky by některé brutálnější scény vypadaly, takže je nakonec rád, že kresba vypadá tak, jak vypadá.
Zápletka? Na zřetelně nalajnované hřiště světa budoucnosti, které jen zdánlivě ovládají „nevrčící“ a které se snaží ze spodních zapomenutých pater megapole narušovat Černej a jeho poddaní, vyběhne neukojitelně hladové monstrum. (Už jeho početí v úvodu knihy je strhujícím zážitkem.) Poruší všechna pravidla a před ničím se nezastaví. Po jeho stopách se vydávají nejen Černého slídilové, ale i lidská spravedlnost v osobě komisaře Schwartzweise a najatých mutantů Astrid a Teda.
Jenže, když cítíte, že kniha bude gradovat velkým masakrózním finále, Podprockého najednou přestane jeho vlastní dílo bavit a příběh suše dovypráví na pár stránkách. Pak už na čtenáře čeká jen milý bonus v podobě několika stránek skic, nákresů, studií…
Pro čtenáře je tedy konec knížky zklamáním. Jenže když strhujícím tempem proletí celým komiksem, nechce se mu s knížkou jen tak rozloučit. A ani se loučit nemusí – vezme knížku zase pěkně od začátku a tentokrát jí neprosviští se zvědavostí, jak to bude dál, ale důkladně si vychutná kresbu, záběry, prostředí, atmosféru. Ano, Divočinu si každopádně budete chtít přečíst minimálně dvakrát.
Divočina
Mikuláš Podprocký · Vydavatelství: Argo, 2013
“Pozoruhodnou komiksovou prvotinu Mikuláše Podprockého můžeme bez obav označit jako hard sci-fi. Děj se odehrává v daleké budoucnosti, kdy se veškerá civilizace přesunula do olbřímí megapole, která vysává život z celé planety. Zatímco lidé žijí vysoko v oblacích, v základech města, blízko povrchu země, vyrůstá nová civilizace – Divočina. Budují ji inteligentní zvířata, která spolu přestala bojovat a potajmu se spojila proti svému úhlavnímu nepříteli, člověku. Zásadní okamžik nastane, když se za hranicí megaměsta narodí Netvor, zmutovaná hříčka přírody, vraždící propletenec svalů, požírač všeho živého… Právě on může být zásadní zbraní Divočiny proti lidem, ale také může zničit úplně vše… Mikuláš Podprocký na komiksu pracoval dva a půl roku a upozornil na sebe v okamžiku, kdy Divočinu přihlásil na server Startovač.cz. V krátké době na jeho vydání vybral více než sto tisíc korun.”
