Šéfkuchařem rychle, ale ne snadno
Po kratší technické pauze, v níž se můj notebook odebral do křemíkového nebe a já byla nucena ho nahradit typem novějším, lehčím a lesklejším, jsem si celá natěšená řekla, že konečně splním dlouho odkládaný úkol. Napíšu recenzi na knihu, která mi dala pořádně zabrat.Mám ráda výzvy. Kdesi vzadu v hlavě slyším tenký hlásek, našeptávající „Nepouštěj se do toho!“. Přes veškerá varování okolí jej stále ignoruji a vrhám se po hlavě do zapeklitých věcí. Jako třeba Čtyřhodinový šéfkuchař od Tima Ferrise (o jeho předcházejících knihách něco k počtení třeba zde nebo zde, pokud chcete vědět, co je zač, doporučuji tento rozhovor). První, co mě napadlo, když jsem ji poprvé spatřila, bylo: „Tak jak, je to kuchařka? Není to kuchařka? Co je to vlastně za knihu?“ Ani teď nejsem o moc moudřejší.
Kniha je úctyhodná už jen svým rozsahem. Možná se vám stane následující: S nadšením si tenhle špalek dotáhnete domů, zavrtáte se s ním na oblíbené místo (postel, křeslo, okenní parapet, záchod – nesmějte se, kdo z vás nečte na záchodě?) a nahlédnete do ní. A řeknete si: „Panebože!“ Bodne vás u srdce zklamáním. Ale přece tu bichli nehodíte do kouta. Dáte mu druhou šanci. Pak třetí, čtvrtou. A za chvíli už se od něj neodtrhnete. Dostane vás!
Pokud si kladete podobné otázky jako já, budete mít s knihou velký problém. Tim Ferris totiž převrací na hlavu všechny dosud zažité představy a postupy. Místo nich vám nabízí svoje. Naučit se mluvit plynně jakýmkoliv jazykem za zlomek času? No problem. Naučit se za jediný víkend umění šéfkuchařů? No jasně! Nepochybuji o tom, že jeho cesty fungují. Jenomže, abyste se po nich vydali, musíte být buď úplně zoufalí, nebo trochu šílení. (Znám pár lidí, kteří by se do metody rychlého učení pustili okamžitě. Myslím, že nejsou zoufalí, jen trochu blázni. Běhají maratony, chodí bosky a tak, znáte to.) Opustit zažité vzorce chování a učení se, které do nás hustí již od prvních předškolních let, vyžaduje odhodlání i touhu. Nejde to totiž lehce.
Zopakuj mi ještě jednou, proč si to chceš zkusit? Protože chci vědět, co se stane.
Čtyřhodinový šéfkuchař vás naučí všechno. Jen musíte vědět, co se naučit chcete. Což není nikdy od věci.
Takže Čtyřhodinového šéfkuchaře můžete považovat za cokoliv – učebnici, kuchařku, příručku přežití, cestopis, cokoliv. Na úvod musím říct, že jsem ze všech těch receptů nevyzkoušela ani jediný. V Timově podání totiž i předpis na míchaná vajíčka (s. 142) vypadá jako složité jídlo, které zabere minimálně hodinu.
Kniha je členěna do čtyř hlavních částí simulující večeři o čtyřech chodech (Il primo Podomácku, Il secondo Nadivoko, Il contorno Vědecky, Il dolce Profesionálně). To doplňuje ještě kapitola o meta-učení a Příloha. Vedle receptů na již zmíněná míchaná vajíčka tu najdete i recepty na sexy steaky, saláty z čehokoliv, zmrzliny taktéž z čehokoliv až po takové – pardon – prasárny jako je Turbacon (s. 464), což je vlastně x druhů masa v sobě, nebo Carpe a l’ancienne (s. 550), u něhož popis ingrediencí zabírá celých 5 stran. Jen o stránku víc zabírá soupis 193 receptů ze 193 zemí, co země, to recept o cca 200 znacích. Což je právě jedna z věcí, kterými mi mě dostal.
Čtyřhodinový šéfkuchař je úplně přecpaný radami, které jsem si soukromě nazvala „aha rady“. Určitě to znáte, zdánlivě úplně banální věc, která, když vám ji někdo sdělí, jako první reakci vyvolá „Aháááááá“. V tomhle případě např. že „kulaté“ jídlo vypadá lépe na hranatém talíři a naopak. Jiné nápady jsou trochu nezvyklé, ale jsem si jistá, že fungují (např. dekantace vína ponorným mixérem, s. 428). A pokud často a rádi chodíte do restaurací, neuškodí přečíst si pár tipů, jak se stát VIP hostem (s 626).
Troufám si tvrdit, že NĚCO si v ní najde kdokoliv. I zálesák, který je nejšťastnější v hlubinách lesa. Tim Ferris vás totiž naučí i vaření v doslova polních podmínkách, včetně velmi názorného popisu kuchání divé zvěře. Jenom si nejsem jistá, jestli tuhle knihu s sebou bude někdo ochoten vláčet na lov.
Čtyřhodinového šéfkuchaře mám na nočním stolku (vedle tří knih v různých fází rozečtenosti a jednoho překladu, který rediguji). Strašně ráda v něm listuju, většinou objevím nějakou další „aha radu“ nebo alespoň inspirativní citát. Ten, který se mi zalíbil hned, je z kapitoly o výběru vína (důležitá kapitola):
„Vařím s vínem. Někdy ho dokonce přidávám i do jídla.“
Tim tvrdí, že tuhle knihu byste si měli přečíst, protože je to zábava. On tím sice myslí vaření, ale pro mě je zábava i Čtyřhodinový šéfkuchař.
Čtyřhodinový šéfkuchař
Timothy Ferriss · Vydavatelství: Jan Melvil publishing, 2013
Timothy Ferriss přichází se svou dlouho připravovanou a napjatě očekávanou kuchařkou pro ty, kteří si kuchařky nikdy nekupují. Jeho přímočará cesta k cíli, známá již z předchozích bestsellerů Čtyřhodinový pracovní týden a Čtyřhodinové tělo vede v této vynalézavé knize přes všechny apekty života. Protože jak říká Tim, pokud se chcete naučit vařit, musíte se nejprve naučit učit se. Jakmile umíte tohle, můžete se naučit vařit, mluvit cizí řečí, hrát baketball, přežít v divočině… …prostě stát se světovou třídou, v čem budete chtít.
S Timem v roli šéfkuchaře projdete školou vaření, v níž se s každým receptem naučíte určitou dovednost, kterou následně využijete v dalším receptu. Množství tipů a triků z vás udělá vládce kuchyně, ale Ferriss, jak už má ve zvyku, se neomezuje jen na vaření doma. V části o divočině si uloví večeři, ve vědecké části pochopí molekulární kuchyni…
Timothy to zase hacknul, díky němu je vaření cestou, jak být blíž životu a štěstí.
