Alena Thomas: Všechno jde dělat přírodně a krásně

Z úspěšného blogu Děláme si to doma sami se před několika týdny zrodila knížka, podle které si čtenáři mohou vyrobit domácí krém i prací prášek. Nevšední autorka Alena Thomas není figurka v systému, která vezme nákupní košík a bezmyšlenkovitě do něj háže nejrůznější výrobky, téměř všechno si totiž umí vyrobit doma sama.

Kdy a kde se zrodil nápad vyrábět si kosmetiku, prací prášky a další věci doma?
Svůj blog jsem začala psát v létě roku 2012, to bylo ještě v době, kdy jsem ještě byla vdaná a střídavě jsme žili v Praze a v Mariánských Lázních na samotě u lesa. No a právě na té samotě jsem měla problémy s nakupováním, protože obchod byl daleko, nejmladší dcera měla teprve několik měsíců, takže nějaké dojíždění tehdy nepadalo v úvahu. V té době jsem naznala, že by bylo dobré poradit si sama, a začala jsem vymýšlet všechno, co by se dalo udělat, abych byla soběstačná.

Takže to na začátku byla spíše nutnost než radost?
Radost to byla určitě taky. Bylo to tehdy už podruhé, kdy jsme na chalupě strávili půl roku nonstop. Já jsem se postupně učila využívat přírodu, protože jsem byla městský člověk, který si věci kupuje. Všechno tam nádherně rostlo, třeba kopřivy, a tak jsem se to snažila zužitkovat, třeba z kopřiv vyrobit šampony… Potom jsem dělala takové ty věci, které běžně člověk nakupuje – jogurty a marmelády.

Kde jste brala znalosti a inspiraci pro všechny recepty? Od babičky?
Nějaké recepty už jsem znala zejména díky soběstačným kamarádům. Jogurty jsem už vyráběla dřív, ale pak jsem se k tomu znovu vrátila. Chleba se u nás taky běžně pekl – na chaloupce to ale bylo skutečně úžasné, byla tam kamna na dřevo, takže chleba neuvěřitelně provoněl celý dům. Měla jsem nějaké starší knihy a herbáře, některé pocházely od paní, která tam bydlela před námi. Byla to velmi šikovná ženská, její zápisky mne skutečně inspirovaly. Potom jsem samozřejmě využívala internet a také různé knížky, které se týkají bylinkářství. Zajímavé jsou i rady návštěvníků blogu nebo Facebooku – čtenáři mi píší: “já to dělám takhle a takhle” a “maminka to dělá ještě jinak a babička zase trošku jinak”. Měla jsem i období, kdy jsem se bála, že nebudu mít o čem psát, ale teď už mám zase frontu asi deseti věcí, které se chystám vyzkoušet…

Nejdůležitější je pro mne zkoušet vyrábět věci, u kterých člověka ani nenapadne, že by si je mohl udělat sám. Třeba hořčici!

Takže Vám už recepty posílají i Vaši fanoušci a Vy je třeba otestujete?
Něco ano, ale není to největší zdroj. Nejdůležitější je pro mne zkoušet vyrábět věci, u kterých člověka ani nenapadne, že by si je mohl udělat sám. Třeba hořčici! To je vlastně jenom rozsekané hořčičné semínko. Chtěla bych se tímto způsobem dostat k prvopočátku, k základům… Kde bychom skončili, kdyby teď všechno bouchlo a my bychom si museli poradit sami? Do čeho bychom si namočili párek, když neumíme ani udělat hořčici (smích).

Váš e-shop nabízí neuvěřitelné množství surovin od bambuckého másla až po lístky růže nebo třezalky – odkud všechny tyto ingredience pochází a jak těžké je sehnat dodavatele?
S dodavateli to bylo na začátku docela těžké – neměla jsem kapitál a všichni samozřejmě chtějí, aby člověk nakupoval ve větším množství, aby to pro ně mělo vůbec nějaký význam. S těmi ostatními věcmi to bylo poměrně problematické. Velký oříšek byl třeba sehnat olivové mýdlo, protože v ČR je jenom jediný dodavatel těchto zdravých produktů, který dováží jedno výhradní mýdlo, ale jeho kvalita mi vůbec nepřipadala dobrá, takže jsem si musela poradit sama. To byla vlastně moje první skutečně velká investice: objednala jsem si 100 kg mýdla a nechala jsem si ho přivézt. Tenkrát jsem se opravdu strašně bála, co se mnou bude. Říkala jsem si, že tady budu mít 100 kg mýdla a děcka budou hladovět. Ale dopadlo to dobře a dotlačila jsem sem mýdlo, které je skutečně kvalitní. Třeba se někdo taky ťukne do hlavy a řekne si, že bychom sem mohli začít dovážet další kvalitní věci. Jsme malá země, nabídka u nás bohužel bude vždycky limitovanější než jinde. Pokaždé jsem se snažila dostat přímo k výrobcům, k prvopočátku, aby v procesu nebyl žádný mezičlánek. Je to samozřejmě těžké a riskantní… Když jsem objednávala éterické oleje, čekala jsem na ně půl roku, byl to hrozný stres, ale nakonec přišly. Bylinky sbírají důchodci tady na Moravě, nabízí je sezónně a jsou to skutečně kvalitní bylinky. Nejsou odnikud dovezené, vyrostly tady. Tohle vlastně pomáhá všem lidem: důchodci je mají na zahrádce a sklidí je, mají z toho nějaké penízky a takhle to v maličkatém množství jede dál. Přesně takhle by to mělo být.

Je to ale tak strašně jednoduché, až je mi občas trapné ten recept psát. Například: Vezměte si tyhle tři věci, roztavte je, zamíchejte, nechte vše ztuhnout a je to.

Jak časově náročné je vyrobit si něco doma?
Není to časově náročné – kdyby bylo, tak to nedělám. Já jsem hrozně rozlítaná a nesoustředěná, takže kdyby něco trvalo moc dlouho, není to nic pro mne. Většina věcí se dělá sama, třeba extrakty – tam se skutečně smíchají jenom dvě ingredience. Prací prášky nebo gely vám s celou přípravou zaberou tak deset minut, když jste hodně pomalá. I krémy jsou v podstatě hned hotové. Většina lidí se toho bojí, protože je to něco, co se běžně nedělá. Je to ale tak strašně jednoduché, až je mi občas trapné ten recept psát. Například: Vezměte si tyhle tři věci, roztavte je, zamíchejte, nechte vše ztuhnout a je to. Mám kamarádku, která si ode mne nedávno brala včelí vosk a říkala mi, že až se k tomu dostane, tak si udělá ten balzám, že si na to ale musí vyhradit odpoledne. Hned jsem jí řekla: Proboha, nic si nevyhrazuj, to máš hotové za dvě minuty, možná ani ne. Člověk se na to asi musí připravit a uvěřit tomu, že je to skutečně jednoduché.

Kolem Vašich webů se za necelé dva roky, co je provozujete, vytvořila určitá komunita lidí, kteří si začali vyrábět věci sami doma. Jaká je jejich nejčastější motivace? Asi to nejsou peníze…
Myslím si, že jsem dala dohromady tři druhy lidí, či spíše tři druhy potřeb. Jedna z nich byla ušetřit peníze – to jsou lidé, kteří v domácích výrobcích vidí možnost, jak levně prát nebo jak levně mýt. Další skupinou jsou enviromentálně zaměření lidé, ekologové nebo maminky, které prostě chtějí dělat věci ekologicky. Pak jsou to lidé, kteří mají podobné zaměření jako já: něco objevují a je to pro ně cesta. Nevnímají to jako ušetření peněz nebo přírody, ale vidí to tak, že je to dobrý nápad a dává jim to smysl. Je to pro ně cesta, kterou je možné jít – nejen jít jenom do obchodu s košíkem, ale dělat to i zcela jinak. V tom nejlepším slova smyslu si na tom něco dokážou. Dokážou si, že to zvládnou a že nejsou jenom figurky v systému, které si nutně musí jít koupit nějaký výrobek.

Podle svých receptů jste sestavila knížku Děláme si to doma sami. Bylo těžké vybrat vhodné recepty, nebo jste hned věděla, co je to pravé?
Já jsem recepty vůbec nevybírala, vybírala je moje redaktorka Pavla Nejedlá a bylo to moc dobře, protože já ty recepty vnímám úplně jinak: pro mne jsou všechny super a všechny je mám ráda. Myslím si, že Pavla vybrala recepty okem člověka, který se ještě trošku bojí, příliš si nevěří a neví, jestli na to má. Vybrala to, co je z jejího pohledu základní, a věci, u kterých by se mělo začít. Pleťové vody, pleťové masky, základní krémy, jednoduché extrakty a tinktury. Udělala takový průřez základní výbavou běžné domácnosti. Myslím si, že to vybrala velmi dobře, jsem z toho nadšená a vůbec jsem do toho nezasahovala.

Které Vaše recepty vzbudily největší ohlas? Co je nejvyhledávanější a nejvyráběnější?
Průběžně si dělám statistiku toho, co je nejoblíbenější: v celé historii to byl zázvorový likér. Vysoko jsou i prací prášky, kosmetika by byla až na posledním místě.

A co vyrábíte nejraději doma sama Vy? Drogerii, lékárnu nebo kosmetiku?
Já mám vždycky nejraději to, co vyrábím naposledy. Teď dělám kopřivovou tinkturu proti senné rýmě. Byla jsem z toho úplně nadšená, vyšla jsem si na louku na kopřivy, byla jsem uvolněná a měla jsem takovou radost, že zase zkouším něco nového. Nejradši mám vždycky to poslední, co vyrábím, protože ráda objevuji něco nového a jsem hrozně zvědavá, jak to bude vypadat. Teď mne pohltilo focení, na které jsem ze začátku neměla moc času, fotky jsem hodně šidila, nyní se soustředím na to, aby vše bylo vyfoceno krok po kroku. Blog se teď snažím vést tak, aby na něm bylo co nejvíce obrázku, protože to ještě víc ukáže lidem, jak je to jednoduché. Jsme totiž takoví vizuální lidé, žijeme v době, kdy se příliš nečte, takže když je recept nafocený krok po kroku, je to pro člověka příjemnější.

O pěsticí kosmetice jsme již mluvili – ta se dá vyrobit poměrně snadno. Máte taky nějaké recepty na kosmetiku dekorativní?
V zahraničí se prodávají přírodní jílové pigmenty, ze kterých se dá dělat dekorativní kosmetika. Je možné si vyrobit make-up, ale já make-up nenosím, takže to pro mne nebyla nijak aktuální věc, ale během několika měsíců do toho určitě půjdu. Zajímají mne i tvářenky, protože ty používám. Všechno jde dělat přírodně a krásně.

Během předchozího roku se z Vás stala mediální hvězda – máte vlastní relaci v Sama doma, vystupujete v Polopatě, posloucháme Vás často v rádiu… Byla tahle změna těžká? A byla vůbec příjemná?
Já to takhle vůbec nevnímám. Párkrát jsem se tam ukázala, ale to ještě nic neznamená. Každopádně pro mne bylo příjemné, když se ukázalo, že to, co dělám, není úplná blbost, a že nejsem úplně mimo. To mi udělalo velkou radost.

A jaké jsou Vaše plány do budoucna? Chystáte se rozšířit sortiment nebo vydat druhý díl knihy?
Na to se mne včera ptali v brněnské televizi… (smích) Já jsem hned říkala: Vždyť jsem sotva porodila dítě a vy chcete, abych si udělala další. Potřebuju se skutečně zotavit. Vydání knihy je opravdu jako porodit dítě… Dost to souvisí i s mojí redaktorkou Pavlínkou, která byla čerstvě těhotná. Knížka byla takové miminečko, které si ona vymyslela a nosila. Já tu knížku vnímám jako porod v tom smyslu, že to dlouho nosíte v sobě, tíží vás to, těšíte se, až to bude hotové, bojíte se, co z toho bude, jestli to bude vůbec hezký… Teď to porodíte, je to venku, je to krásný a máte z toho radost, ale poslední myšlenka je na nějaké další dítě, které byste měli mít. Když si představím tu šílenou práci s tím druhým dítětem… Ale stejně si myslím, že každý, kdo porodí jedno dítě, chce většinou po čase druhé…

Děláme si to doma sami

Domácí kosmetika, drogerie a lékárna

Zdroj obrázků: www.pracujicimatka.cz, farmarsketrziste.cz