O kuchařce od ženy pro ženu z pohledu muže
Ačkoliv nám doktoři neustále připomínají, že snídat se musí, myslím, že nejsem zdaleka jediný, kdo ráno vstane a poslední, na co myslí, je příprava kloudné snídaně. Klasický základní problém: kde na to vzít čas, když se člověk pohybuje po bytě polospící, naráží do věcí a musí stihnout přípravu a odchod do práce. A najednou se vám dostane do ruky kuchařka Snídaně u Florentýny, kde Jana Florentýna Zatloukalová ukazuje, že to vlastně jde, protože člověk má ráno vlastně spoustu času, který může využívat, aniž si to uvědomuje. I když jsme po kuchařce sáhli především proto, abychom dostali nějaký nápad na klidné snídaně doma v neděli nebo na chalupě, najednou se před očima otevřely možnosti, jak to udělat i během týdne, aby první jídlo v lepším případě nebyl až oběd hluboko po dvanácté hodině.
Autorka fanouškům kuchařek není neznámá, je to její již několikátá kniha, psaná tak, že vše pochopí i naprostý kuchyňský antitalent, a dokonce dostane nejspíš chuť i recepty dál zkoušet a experimentovat. Čtenář se při čtení kuchařky i dobře baví, autorka rozhodně nepíše fádně, ale s humorem a nadhledem. Navíc je kniha psaná tak nějak žensky, což v žádném případě nepovažuji za nedostatek.
Naopak, klobouk dolů před tím, že autorka dokázala shrnout měsíc středoškolské chemie věnovaný problematice sacharidů do tří celkem vyčerpávajících a zcela pochopitelných vět – a nikde ani jedna rovnice na výpočet nebo komplikovaný chemický vzorec.
Co nám vlastně nabízí? Jednoduše řečeno, především klasiku – kaše krupičné, ovesné, jahelné, všelijakou úpravu „zrní“, lívance, omelety, vafle, ale také sušenky, koktejly, sendviče a čaje. Přitom zdůrazňuje, že jejím cílem není čtenáře od snídaně odradit, ale ukázat mu, že lze snídani připravit chutnou, vydatnou i zdravou – a zároveň se nebrání používat cukr, čokoládu, uzeniny, maso nebo smetanu. Vše ovšem doprovází výklady o tom, kolik a jak jíst, jak si rozložit jídlo během dne, aby se pak zejména ženy netrápily měsíce drastickou dietou s minimálním efektem. A i když přece jenom nemá čtenář důvěru k některým surovinám, nevadí, autorka nabízí přes sto padesát receptů – a to si opravdu vybere každý. Pochopitelně, vajíčka si například dokáže udělat kdekdo – ale asi ne všichni vědí, co se při vaření s vajíčkem děje nebo jak má být rozpálená ploténka.
Dobře, uvařit vajíčka problém asi nebude, ale rozhodně některé recepty se nemusí hned napoprvé povést, na což i autorka upozorňuje vtipným citátem u kapitoly věnované lívancům: Děti jsou jako lívance. První tak trochu zkazíte, ale u druhého už se zlepšujete (K. M. Ripa). Ono to platí o každém jídle – někdy se tak trochu (nebo i víc) nepovede, ale je třeba ho zkoušet znovu a znovu, on na to člověk jednou přijde.
Pokud vám název něco připomíná, ano, Snídaně u Tiffanyho je inspirací nejen pro název celé knihy, ale i pro výzdobu – grafická úprava, písmo nebo fotografie ve stylu Audrey Hepburnové působí na jednu stranu trochu kýčovitě, na druhou docela vtipně.
A co říci na závěr? Je libo trochu slavnostnější snídani? Koktejl Bellini, jahody ve víně nebo jahodové vinné želé? I to kuchařka J. F. Zatloukalové nabízí.
Snídaně u Florentýny
Dopolední kuchařka pro dceru
Říká se: Snídani sněz celou, o oběd se poděl s přítelem a večeři přenech nepříteli. Když budete vařit podle této kuchařky, půjdete si pro nášup ke snídani a rozhodně se nebudete chtít dělit o svůj oběd. Florentýna se v tomto volném pokračování Kuchařky pro dceru drží hesla, že láska sice prochází žaludkem, ale zdraví ještě víc. Naučí vás vařit krásná, zdravá, vyvážená jídla na celé dopoledne. Ukáže vám, jak si je poskládat z běžných surovin, jak si je bez výčitek užít a hlavně jak je zařadit do uspěchaného života, kdy nezbývá čas na ranní kávu, natož na nějaké vyvařování. Prozradí, jak se díky svačinám do školy stát matkou roku, neutrpět u toho duševní kolaps a přitáhnout pohledy kolegů – dost možná i jejich vidličky – do své obědové krabičky.
