blog

O volném čase

31.01. 2016

Volný čas. Něco, čeho si přejeme vždy mít víc, nejen na #4narozeniny 😉 Nejde přitom jen o #ViceCasuNaCteni, i když ten máme nejradši. Máme dnes více volného času než naši předkové? A pokud se chcete stát věhlasným spisovatelem, vědkyní, umělcem, političkou… Můžete si vůbec nějaký dovolit?

einstein copy

Citátů o volném čase, práci a zahálce existuje celá řada. „Život činný je opravdový život. Zahálka je hrobem člověka zaživa„, řekl Jan Amos Komenský. „Život je příliš krátký a čas, který ztratíme zíváním, se nám nikdy nevrátí,“ napsal Stendhal. „Volný čas je nejdůležitější součást našeho života,“ prohlásil dokonce Denis Diderot. Nikdo z těchto lidé nebyl jistě zahálčivý, když nám po nich zůstalo nesmrtelné dílo. Už tenhle drobný výběr slavných výroků ale ukazuje, jak se lišily a liší pohledy na to, jak má člověk s časem nakládat.

Volný čas jako dobu, kdy máme čas být sami sebou a kdy se zároveň máme všestranně zdokonalovat, byl tématem už v antice. Moderní prameny se ale shodují, že měřit volný čas a mluvit o něm jako o určitém protipólu práce má smysl až od průmyslové revoluce. Tehdy totiž byla poprvé pevně stanovena pracovní doba (protože svět před průmyslovou revolucí se, zjednodušeně řečeno, dělil na ty, kdo nepracovali, a na ty, jejichž život byl prací pro ostatní), a tak vznikl i volný čas. Asi to předjímal už Aristoteles, když napsal, že „Volného času se vzdáváme, abychom ho získali, stejně jako se ženeme do války, abychom si pak užívali míru.“

Těžko tedy porovnávat množství „volna“ kdysi v pravěku nebo středověku s dneškem. Volného času si dnes ceníme, protože ho máme s čím postavit do kontrastu – právě s časově ohraničenou prací. Možná i proto, že tolik lidí v dnešním „rozvinutém“ světě ve své práci, hlavně té kancelářské, nespatřuje smysl, jak píše třeba David Graeber, hledáme smysl ve volném čase. Snad se tedy, když čteme, zapojujeme se do občanské společnosti, sportujeme a všemožně se zdokonalujeme, nestáváme „zahálčivou třídou“. O té psal sociolog Thorstein Veblen na přelomu 19. a 20. století, kritizoval tak ty, kdo „okázalou zahálkou“ a „okázalou spotřebou“ ukazují, že nemají potřebu pracovat nebo vytvářet hodnoty – že zkrátka mají jen volný čas a budou ho utrácet tak zbytečně a neproduktivně, jak se jim jen zamane.

Čtěte také  Někde mezi literaturou a temnotou. Co je to dark academia?

Nás ale baví být užitečnými členy společnosti – právě skrze to, že čteme, že čteme dětem, že se zdokonalujeme ve věcech, které nás baví, že se zajímáme o dění okolo sebe – což v popisu naší pracovní pozice často nestojí. Jsme tedy odsouzeni k tomu, nevykonat nikdy nic velkého, když si tak libujeme ve volném čase? Snad to nebude tak zlé. Volný čas si užívali i velcí autoři jako třeba Maya Angelou a Charles Dickens – stačí se podívat na jejich denní programy ve formě grafu. Volný čas (a jídlo) reprezentuje žlutá.

Máme rádi volný čas, máme rádi #ViceCasuNaCteni 😉
angelou dickens

(Zdroj obrázků: http://www.infowetrust.com/creative-routines/)