Spisovatelé sobě, 2. část: Chvalte jako profík
Před časem jsme vám přinesli první várku inspirace z pera slavných pro psaní recenzí – malý vhled do toho, jak se velká jména literatury vzájemně urážela. A protože máme rádi pozitivní myšlení, přinášíme i ukázku té nejpoetičtější a nejhezčí chvály, jakou na sebe spisovatelé a spisovatelky umí pět. Tak se nechte inspirovat a napište nám na web nějaký pěkný chvalozpěv na vaše oblíbená díla v rámci soutěže Chceme vaše recenze! 🙂
“Nabokov píše prózu tím jediným způsobem, jakým by měla být psána – tedy s obrovským nadšením.”
“Když čtete Calvina, neustále vás přepadá pocit, že píše přesně to, co jste vždycky věděli, ale nikdy předtím vás to nenapadlo. Je to velice znervózňující – naštěstí se ale většinou tak hlasitě smějete, že vás to ochrání před zešílením. Nedovedu si představit lepšího spisovatele, kterého bych chtěl mít po svém boku zatímco Itálie exploduje, Británie hoří a svět se řítí ke svému konci.”
“Učitel, pisatel dopisů, moralista, filosof kultury, znalec silných myšlenek, všestranný životopisec… Ze všech intelektuálů, kteří se objevili v období po druhé světové válce, je právě Roland Barthes tím, jehož práce, jak jsem přesvědčena, rozhodně přetrvá.”
“George Saunders má neuvěřitelně ladný hlas – elegantní, temný, autentický a zábavný – a tímto hlasem vypráví přesně takové příběhy, jaké potřebujeme k tomu, abychom přežili v současném světě.”
“Bůh, ve kterého chci věřit, má hlas a smysl pro humor přesně jako Denis Johnson.”
“Kelly Link je asi tou nejlepší současnou autorkou povídek, a to v jakémkoli žánru nebo bez ohledu na něj. Klade za sebe slova a tím vytváří opravdová kouzla – zábavná, dojemná, něžná, odvážná a nebezpečná. Je jedinečná a měla by být prohlášena za národní bohatství, a taky by kolem ní možná měl neustále pochodovat kordon mariňáků.”
“Tohle je na hony vzdálené učenému úvodu, protože na mém prvním čtení Pána much nebylo vůbec nic učeného ani analytického. Byla to, pokud se pamatuji, první kniha, která měla ruce – silné ruce, které vyrazily ze stránek a chytily mě pod krkem. Řekla mi, “tohle není jen zábava, je to otázka života a smrti.”
– Stephen King v úvodu vydání u příležitosti stého výročí této klasiky Williama Goldinga.
“Může někdo vyrůst z Kafky, z našeho velkého básníka samoty, tragédie brané jako fraška? Myslím si, že ano. V netrpělivé, nadšené a stále mladé dospělosti života. Tehdy, když převezmete kontrolu nad svým životem. Nebo si myslíte, že to dokážete, že jste to už dokázali… Pak vyrostete z Kafky. Ale jednoho dne, z ničeho nic, se k němu vrátíte. Až se tahle neomalená část mladé dospělosti začne vytrácet. Je to jako objevit se z ničeho nic v chodbě, o které byste mohli přísahat, že jste v ní nikdy nebyli – ale přece ji znáte. Všechno je to tu. Vždycky to tu bylo. Nezměnilo se to. Čeká to tu na tebe.
– Joyce Carol Oats v knize You’ve Got to Read This
