Rozhovor: Co známý fotograf Tomáš Třeštík ukrývá ve své knihovně?
Fotograf Tomáš Třeštík nám umožnil nahlédnout do ikonického bytu na Letné. Rozpovídal se hlavně o lásce ke knihám. Pojďte s námi nakouknout do jeho knihovny a zjistěte, kterou knihu poslal do našeho Knihovrátku!
Známý fotograf Tomáš Třeštík nás pozval do svého bytu na Letné, kde jsme měli možnost prohlédnout si jeho ikonickou knihovnu. Popovídali jsme si společně o knihách, které má a zjistili jsme, že některé knížky má hned několikrát – právě jednu z nich vybral a vyzkoušel náš Knihovrátek. Je to ideální způsob, jak dáte nový život přečteným nebo i nečteným knihám, na něž se ve vaší knihovně jen práší a získáte poukázku (a místo) na další knihy 😉
Tomáši, děkujeme, že jste nás pustil k sobě domů. Váš byt je designově dost zajímavý. Mohl byste nám prozradit, co pro vás domov znamená?
U mě pojem domov spíše souvisí s lokalitou. Nejraději mám Letnou, i přesto, že jsem se narodil na Václavském náměstí. Na Letné jsem od dětství bydlel pouze v jednom domě a stěhoval jsem se jen v rámci pater. Za rohem jsem chodil do školky, přes ulici do školy. Domov pro mě tedy znamená Letná.
Berete svůj byt jako místo, kde se mísí umění s vaší osobností?
Co se týká bytu, tak na někoho může působit dost zvláštně. Já mám prostě vztah k věcem, nijak se tím netajím a myslím, že se to o mně všeobecně ví. Nemám ho zcela tradiční a beru ho spíše jako databanku vzpomínek a zážitků. To se týká konkrétně i knížek. Když u mě doma v knihovně uvidíte vystavené žluté tenisky, tak já je neberu jen jako tenisky. Ale jako první boty, díky kterým jsem se dostal ke své partě z mládí.
Když se rozhlédneme kolem, vidíme unikátní umělecké kousky na každém rohu. Jaký další druh umění, kromě fotografie, se řadí mezi vaše nej?
Rád přes historii věcí poznávám svět. Když se například začnete zajímat o nějakého designéra, tak zjistíte, že udělal nejprve křeslo, potom pero a následně stůl nebo sochu. A nějak díky tomu ten svět víc poznávám, a i od toho se odvíjí můj zájem o knihy, které jsou, vedle fotek, moje oblíbená posedlost. Plno knih, které mám, se týkají mé profese. Nejde o učebnice fotografie, ale o monografie fotografů. Mám také menší separátní knihovny, které se týkají mých největších aktuálních zájmů. Jednu dobu šlo o staré hodinky, potom tenisky, street art a tak dále. Zastřešení toho všeho jsou pro mě právě ty knihy. To je moje nejdelší posedlost. Moji rodiče také měli velkou knihovnu, a kromě beletrie v ní bylo i hodně výtvarných monografií. Takže zájem o fotografické monografie jsem vlastně odkoukal a zdědil. Sbírám je asi od osmnácti let, možná i dřív. Takže moje knižní sbírka roste organicky tak 20 let.
Četba a literatura je oblíbený relax. Máte to tak i vy?
Pro mě četba asi úplně relax není, protože u ní neumím vypnout. Musím se na ní soustředit, a to je také důvod proč čtu málo. Vím o tom a chtěl bych to změnit. Díky naší rodině jsem často zahlcený tím, co produkují. Už to nestíhám skoro číst. Bohužel neumím číst tituly, u kterých si čtenář odpočine. Když se ke knize dostanu, tak se na ni potřebuji čas. Odjet na Vyžlovku a mít tam vypnutou hudbu a ztlumené světlo. To je chvíle, kdy se na čtení dokážu doopravdy soustředit.
Máte své oblíbené literární dílo? A co považujete za největší poklad své knihovny?
Nejzásadnější je asi monografie od Bohdana Holomíčka, kterou jsem dostal někdy těsně po revoluci. Bohdan Holomíček je fotograf, který mě extrémně ovlivnil a ta kniha už není k sehnání. Mám ji i podepsanou a jde o takovou mou bibli. Nedávno se mi podařilo koupit slavnou autobiografii z 90.let od amerického fotografa Richarda Avedona. Koupil jsem knihu s věnováním, sice to není věnováno mne, ale všeobecně fakt, že tu knihu Avedon držel v ruce a podepsal ji, je výjimečný pocit. Dále mám rád knihu Adama Holého, také monografie. Jde opět o fotografa, mého vrstevníka, který tragicky zemřel před pěti lety. Vydal tenkou knihu, kterou jsem si pořídil ještě během jeho života a následně mi tu dlouho ležel a já se do ní nepodíval. Pak zemřel a já zase dva roky sbíral odvahu ji otevřít. Když jsem do ní nahlédnul, tak mi došlo, jak byl neuvěřitelně napřed, a jak o tom skvěle přemýšlel. Pak tady mám takovou sérii vydavatelství Stern. Jmenuje se Portfolio. Nejedná se o knihy, ale velké časopisy s krásným tiskem a monografie věnované určitým tématům nebo fotografům. Určitě taky nesmím zapomenout na Petera Lindbergha. Kdysi dávno jsem se dostal k jeho knize Smoking Women. Šlo o „zákulisní“ fotografie topmodelek, které čekají na oficiální focení.
Kterou knihu ze své knihovny byste rád věnoval dalšímu čtenáři? Který příběh si zaslouží, aby ho četl někdo další?
Vybral jsem Příběhy věcí – Sto artefaktů za posledních sto let, kterou dala dohromady editorka Petra Nováková. Jak jsem známý svou láskou k věcem, tak se mi tento titul sešel v knihovně třikrát. Jednu jsem dostal od jedné mně moc blízké osoby, která z těch tří to je, tak tu si samozřejmě nechám. Ale jsem přesvědčený o tom, že se jedná o tak krásnou knihu, že i ostatní čtenáři ji ocení a zaslouží si, aby se přes Knihovrátek dostala k více lidem.
Police plné knih jsou asi v každé domácnosti. Nacházejí se na nich většinou tituly, které jsou pro nás srdcovkou, ale i takové, které byly přečteny pouze jednou. Dopřejte těmto knihám nový život a pošlete příběh dál přes službu Knihovrátek od našeho knihkupectví Martinus.cz, stejně jako to udělal Tomáš Třeštík.
