Karneval zvířat: Český filharmonický orchestr tak, jak ho neznáme

Zuzanu Dostálovou můžete znát jako spoluautorku románu Johana, na němž se podílela s Pavlou Horákovou a Zuzanou Scheinostovou, nebo jako autorku knihy Hodinky od Ašera. Její předposlední román Soběstačný si právem získal velmi kladnou čtenářskou odezvu. Jistě jsem nebyla jediná, kdo u příběhu malého Štěpána prolil potoky slz.

Nový román Zuzany Dostálové sleduje Český filharmonický orchestr na zájezdu po německých koncertních síních. Málokdo však ví, že Dostálová vystudovala pražskou konzervatoř a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello a je členkou Českého filharmonického orchestru. Náměty do nové knihy tak čerpala z první ruky a postavy románu mají předobraz ve skutečných lidech. Ale autorka jim prý pozměnila jména i nástroje, aby nebyli tak snadno identifikovatelní.

Pokud čekáte něco podobného autorčině předchozímu titulu Soběstačný, jste úplně vedle. Karneval zvířat můžeme chápat jako společensko-kritický román. Na umělce z různých oborů se česká společnost mnohdy dívá jako na ty, kteří si žijí na vysoké noze a jen ožebračují stát, ale po přečtení zjistíme, že jsou to lidé jako my, se stejnými problémy, jaké máme my. A i když se řadí mezi světovou špičku, tak se někdy chovají jako zvířátka.

Román je vyprávěn z pohledu houslisty Evžena, který patří do party mazáků, je na všechny hodný (někdy až moc) a tak trochu zamilovaný do mladé flétnistky. Německem projíždějí mezi jednotlivými hostujícími městy autobusem, kde vládne stejně jako pak v hotelích uvolněná atmosféra plná vtipných hlášek, kolujících lahví alkoholu a roky se tradujících historek o pokálených fracích a zapomenutých hudebních nástrojích. Ze začátku jsem si říkala, zda chci vůbec číst dál, hudebníci utržení ze řetězu mi připomínali zájezd obyvatel Hoštic z trilogie Slunce, seno nebo školní výlet rozdováděných puberťáků, kterým se zapalují lýtka. Bylo to na mě zkrátka moc – moc ulítlé a některé situace a hlášky se opakovaly. A podle čtenářských ohlasů jsem nebyla jediná, komu to tak připadalo.

Nenechala jsem se odradit a četla jsem dál. A dobře jsem udělala, protože za mnohdy groteskními a absurdními situacemi se skrývá ta tíživá realita života „doma“, která na ně doléhá. Život pracujících na volné noze, kteří jsou neustále na cestách a přepočítávají každou korunu. Hudebníků, kteří se snaží ze zájezdu vytěžit co nejvíce. Aby ušetřili, nakupují levné potraviny v Lidlu, vozí si s sebou vařiče a na hotelových pokojích potajmu pořádají hostiny. Je libo knedlík uvařený v umyvadle nebo buchtu z remosky? A co rum, ten si dáte?

Za zmínku určitě stojí i zajímavé vsuvky s informacemi o historických budovách, ve kterých orchestr hraje a které si Evžen vždy předem zjišťuje. A stejně tak, jako se z hudebníků na konci dne přes všechny strasti, kocoviny nebo zapomenuté boty stávají na podiu profesionálové, tak z Karnevalu zvířat se vyklubala někdy zábavná, někdy dojemná a někdy poučná kniha, které byste měli dát alespoň šanci.

P.S. Pusťte si ke čtení skladbu Karneval zvířat, kterou složil francouzský skladatel Camille Saint-Saëns v roce 1886.