blog

Kateřina Čermák Brabcová: Mám štěstí, že mám tak kreativní práci

Pokud máte rádi nádherné ilustrace a pečlivě si vybíráte knihu podle obálky, nemohli jste přehlédnout jméno ilustrátorky Kateřiny Čermák Brabcové. Ta se přes marketingovou pozici postupně dostala k ilustrování pro reklamu a nyní se může pyšnit několika knižními obálkami, obrazy a ilustracemi v knihách.

Jak vnímá svojí práci, jaký je typ čtenářky a bez čeho se neobejde její pracovní stůl? Přečtěte si náš rozhovor, tentokrát s autorkou knižních obálek série Romantických útěků od Julie Caplin. 

Předtím, než jste se stala ilustrátorkou, jste pracovala jako marketingový specialista v knihkupectví a v reklamní agentuře. Kdy jste si poprvé uvědomila, že byste se chtěla ilustracím věnovat naplno?

Poprvé mě to napadlo jako dítě ve školce, kde mi uspořádali moji první výstavu obrázků. Už odmala mě bavilo malovat a představovala si, že mi jednou vyjde knížka, ve které budu mít své obrázky. Během dospívání jsem tuhle představu ale opustila a studijně se vydala jiným směrem. Neměla jsem ve svém okolí žádného úspěšného umělce a živit se malováním mi tehdy přišlo úplně mimo realitu, kterou jsem znala. Vrátila jsem se k tomu zas až při svojí pozdější práci, někdy kolem mých 25-26 let, v reklamní agentuře, kde jsem se přes marketingovou pozici dostala k ilustrování pro reklamní účely. A pak už scházel jen krůček ke knížkám.

Co pro vás znamená vaše práce? Je to i činnost, během které relaxujete?

Zajímavá otázka. Na jednu stranu ano, malování mě pořád baví a když se sejde pěkná zakázka a dostatek času na její zhotovení, tak je to pro mě opravdu příjemná práce. Ale jsou období, kdy se práce sejde hodně, pracuje se v časovém presu… tak to pak je víc stres než radost, asi jako v každém jiném zaměstnání.

Jak vypadá váš den a kdy tvoříte nejčastěji? Existují i dny, kdy zkrátka inspirace pro tvorbu nepřichází?  

Pracuji z domova a nemám pevnou pracovní dobu, a tak mám to štěstí, že si můžu dny plánovat jen podle sebe. Rána mám volnější, trávím je na zahradě nebo taky uklízením, vařením, někdy i čtením nebo koukáním na Netflix – zkrátka vším tím, co lidi běžně dělají spíš až po práci. Během let jsem o sobě zjistila, že mi práce jde nejlépe od ruky zhruba mezi 11:00 – 21:00 hodinou, takže svojí práci obvykle dělám v tomhle rozpětí. Ale mezi tím mám přestávky, samozřejmě. Jinak naštěstí se mi nestává, že bych neměla inspiraci. Spíš jsou dny, kdy nemám energii a kvůli tomu jde práce pomalu od ruky.

Čtěte také  Ladislav Zibura: Sbíral jsem odvahu napsat něco velmi osobního

Mimo jiné, že vás oslovují nakladatelství pro návrhy obálek či ilustrace do knih, pracujete také na tvorbě kreativních videí a obrazech. Co vás baví tvořit nejvíce?

Nejvíc mě baví tvořit bez zadání. Malovat, co zrovna chci. Zrovna jsem dokončila kolekci abstraktních obrazů, kterou od 12. září uveřejňuji na svém webu, a tahle práce je pro mě vysloveně čirá radost. Ale bohužel by mě to v současné chvíli neuživilo, a tak maluji i na zakázky a točím videa. Ale i to mě baví a pořád si myslím, že mám štěstí, že mám tak kreativní práci.

Čtete zároveň i příběhy, pro které tvoříte obálky?

Jak kdy. Záleží, kolik je času… a také jak moc mě ten samotný příběh láká z pohledu čtenáře.

Mohla byste blíže popsat, jak probíhá proces přípravy obálky? Dají vám z nakladatelství volnou ruku, nebo vám zadají konkrétní představy?

U některých knih mám zadání detailní, u jiných ilustraci vymýšlím na základě informací o knize kompletně sama. Začínám tím, že si vytvořím moodboard: nashromáždím si různé fotografie, obrazové reference motivů, ale třeba i různých kompozic, které by se na ilustraci mohly objevit. Na začátku také vybírám barevnou paletu, která udává náladu celého obrázku. Poté si udělám hrubou skicu, což bývá čmáranice, ve které se často vyznám jen já. Tu pak ještě překreslím, už o něco precizněji… a pak se dám do malování. Když je hotovo, tak ilustraci pošlu do redakce, kde mi ji buď rovnou přijmou a dále ji doplní o další prvky obálky, nebo mi navrhnou nějaké úpravy. A pak už zbývá jen čekat, až půjde kniha do tisku.

Kolik času zabere první návrh obálky, který vytvoříte?

Bývá to několik dní, nejčastěji zhruba týden nebo i dva. Nepracuji ale na té obálce celou tu dobu v kuse, prokládám to i jinou prací. Každý den jen tomu věnuji jen několik hodin a pak to celé potřebuji do dalšího dne nechat „uležet“, abych tu ilustraci viděla novýma očima a rozmyslela si, co tam bude dál.

Čtěte také  PF 2024: Přečtěte si novoroční přání od knižních hrdinů

Mnoho čtenářů vás zná díky knižním obálkám série Romantických útěků od oblíbené autorky Julie Caplin, jste i vy sama fanynka romantických knih? A jak byste sama sebe popsala jako čtenářku?

Zhruba tak deset let zpátky jsem hltala jednu knihu za druhou, často knižní novinky všech žánrů. Posledních pár let ale novinky čtu spíš výjimečně, a naopak se vracím ke knížkám, které už jsem četla. Takže si dávám rereading svých oblíbených školních klasik jako třeba Austenová, Tolstoj, Dostojevskij… ale taky Jostein Gaarder nebo celá série Harryho Pottera, tu čtu klidně stále dokola. A k těm romantickým knihám: některé si přečtu ráda a s chutí. I ve velkých klasických románech jde často o romantickou linku mezi hlavními postavami, jde o to, jak kvalitně je příběh napsaný a jestli autor předpokládal, že knihu čte inteligentní čtenář, nebo nikoli. J Zrovna hrdinky v knihách Julie Caplinové mám moc ráda, líbí se mi na nich obzvlášť to, že v jejích příbězích jde o víc než jen o romanci, a přitom je to pořád příjemné oddechové čtení.

Dokázala byste vybrat ilustraci, která je vám nejbližší?

Ze všeho nejbližší mi je moje volná tvorba, tam jsem jediný zadavatel jen já. Ale přímo z ilustrací bych z poslední doby vybrala obálku ke knize Útěk na venkov. Až mě překvapilo, jak moc hlavní postavě rozumím. I já jsem zhruba před rokem „utekla na venkov“, hlavní hrdinka je ilustrátorka a malířka, v příběhu jsou důležití psi, příroda, květiny… a spousta myšlenkových pochodů hlavní hrdinky jako kdyby snad byly přímo z mé hlavy.

Máte ještě nějaký pracovní sen, který byste si chtěla splnit?

Co se týká ilustrování, tak moc ráda bych sama napsala knihu a tu ilustrovala. Mám i představu, o čem by byla. Ale kdo ví, jestli se to jednou povede. Nijak na to nespěchám, musí to ještě uzrát. Jinak bych ale ráda pokračovala ve své volné tvorbě, v malování obrazů.

Čtěte také  Autofikce. O co jde a proč nás tolik přitahuje?

Co byste poradila začínajícím ilustrátorům? Plánujete do budoucna uspořádat nějaké kurzy pro veřejnost?

Zrovna teď na podzim se chystám uspořádat workshop o malování na iPadu a připravuji i online kurz. Je to pro mě ale nová záležitost, tak uvidím, jak to půjde. Začínajícím ilustrátorům bych doporučila, ať malují co nejvíc je možné, ať zkouší různé techniky, učí se… a hlavně ať se nebojí svou práci sdílet, protože právě díky tomu je jejich budoucí zákazníci můžou objevit.   

Co nesmí chybět na vašem pracovním stole a na čem momentálně pracujete?

Mám dva pracovní stoly, jeden na „čistou práci“ (tam mám počítač, papíry, zápisníky…) a druhý na „špinavou“, tedy na malování barvami. A obsah obou stolů se liší podle toho, na čem zrovna pracuji. Popravdě, často je na něm o dost víc věcí a chaosu, než bych chtěla. Zrovna dnešní den není výjimečně tolik o malování, ale spíše o focení a úpravách webu. Fotím ve svém ateliéru zmiňovanou novou kolekci obrazů a vytvářím její prezentaci na svůj web.

Michaela Kováříková

Jsem sběratelka pohledů, opravdová milovnice kaváren a knihomolka, jejíž vášní je současná česká literatura. Pro Martinus píšu rozhovory a články. Snažím se ke každé knize přistupovat s pokorou a láskou. Do snídaně jsem schopna uvěřit v šest nemožností a na cesty s sebou balím minimálně tři knihy.

Příspěvky autora