Ohlédnutí za Světem knihy 2024

Na pražském Výstavišti v Holešovicích se na jaře již tradičně koná mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Letošní 29. ročník přilákal přes 60 tisíc návštěvníků, přivítal hosty z více než 40 zemí a regionů a hostil více než 800 účinkujících a 400 vystavovatelů.

Festivalové téma Literatura jako hlas svobody opět rezonovalo se současnou společenskou a politickou situací ve světě. Stejně tak citát Franze Kafky „Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás“ byl aktuální a připomínal spolu s řadou akcí 100. výročí úmrtí tohoto literáta. Čestným hostem byl letos projekt Das Buch, který s sebou přivezl řadu německojazyčných autorů.

Letošek také přinesl nové názvy programových sálů, které vzdávají poctu českým literátům a literátkám, jako jsou Bohumil Hrabal nebo Božena Němcová (i když ženská jména se objevila jen u dvou sálů). Účinkujících v nich bylo letos opravdu hodně a stejně tak i mnou navštívených besed. Vybrala jsem pro vás tak pár z nich, které byly se zajímavými osobnostmi a jejichž knihy by vám neměly uniknout.

Hlavní lákadla festivalu

Mezi největší zahraniční lákadla festivalu bezesporu patřil příjezd autorské a manželské dvojice Alexandry a Alexandera Ahndorilových známých pod pseudonymem Lars Kepler. S úsměvy na tváři podepisovali nekonečnému zástupu fanoušků nejen první díl své nové detektivní série Až najdu klíč (pokračování Zavřu oči v modlitbě vychází koncem června, na Martinusu si ho už můžete předobjednat), ale i starší díla s vyšetřovatelem Joonou Linnou.

Naplněné k prasknutí byly také besedy s autorkami romantických knih Julie Caplin (už jste si pořídili Vilu v Itálii?) a Jenny Colgan. Té u nás začala vycházet série Skotské knihkupectví a venku už je první díl Pojízdný krámek snů. Nesmím ani opomenout autora Chlapce v pruhovaném pyžamu Johna Boynea nebo autora Předčítače Bernharda Schlinka.

Das Buch

O tom, jak současná literatura reflektuje zdánlivě prosté téma jakým je mateřství, si povídaly Klára Vlasáková, autorka románu Těla, který zkoumá neviditelnost stárnoucích ženských těl, a Verena Kessler, které u nás nedávno vyšel román Eva. Ten na příbězích čtyř velmi odlišných žen hledá argumenty pro a proti tomu, aby se ještě v dnešní době s ohledem na klimatické změny rodily děti.

Jak (ne)mluvit o autismu nám prozradila Švýcarka Maria Zimmermann, která na Svět knihy přijela představit svou knihu Jinak, ne špatně. Tu napsala poté, co u ní v dospělosti autismus objevili a je také autorkou ilustrací, grafického designu i sazby. „Objev, ne diagnóza. Být Autistická, ne mít Autismus. Ve spektru, ne na spektru. Senzorická citlivost, ne porucha senzorického vnímání. Zvláštnost, ne potíž. Jinak, ne špatně.“

Literatura jako hlas svobody

Narine Abgarjan, arménská spisovatelka žijící v Rusku, je u nás známá již svými předchozími romány Tři jablka spadlá z nebe a Čtyři ženy a jeden pohřeb. Nyní přijela představit svou novou knihu Žít dál. Autorka prozradila spoustu věcí o životě v Arménii (například to, že z nebe spadly jablka tři, protože pro Arménce je jedno jablko prostě málo!) i o své lásce k jídlu (až překladatel nestíhal). Novinka obsahuje povídky odehrávající se v autorčině rodném městečku Berd poznamenaném první válkou o Náhorní Karabach a jejími tragickými následky.

Německá spisovatelka Fatma Aydemir na Světě knihy představila svůj román Džinové. Příběh německo-kurdské rodiny začíná smrtí otce Hüseyina, který si mohl po celoživotním šetření splnit sen a pořídit rodině byt v Istanbulu. Rodinu sledujeme z pohledu jednotlivých členů, které spojuje pocit, že je v novém bytě kdosi sleduje. Aydemir má turecké kořeny, i proto dokázala citlivě upozornit na osudy statisíců tureckých emigrantů, kteří přišli do Německa hledat lepší život.

Alexej Sevruk, autor s česko-ukrajinskými kořeny přijel debatovat o svém románu Evropanka: Historky z Polesí, který je a zároveň není inspirován rodinnou historií. Jedná se o rodinnou kroniku odehrávající se ve vzpomínkách staré ženy ve Volyňské oblasti Ukrajiny od dvacátých let dvacátého století do současnosti.

Kateřina Tučková (Bílou Vodu už jste četli, že jo?) a slovenská autorka Nicol Hochholczerová spolu diskutovaly o citlivých tématech a utajovaných ženských traumatech, kterými ve své tvorbě vzbudily výrazný mediální i čtenářský ohlas. Kontroverzní a zároveň poetickou knihu Tenhle pokoj se nedá sníst o vztahu dvanáctileté dívky a jejího padesátiletého učitele výtvarné výchovy Ivana si musíte přečíst! Autorka navíc prozradila, že příběh vychází z jejích vlastních zkušeností.

Čerstvý vítr ze severu

Závěr druhého dne patřil Severskému literárnímu večeru, který pořádá Skandinávský dům a na svou besedu si vždy zve zástupce ze skandinávských zemí. Letos pozvali Emmi Itärantu z Finska, která hovořila o svém novém románu Dopisy měsíčního dne. V dopisech psaný sci-fi příběh s environmentálním přesahem vypráví o milostném příběhu dvou osob ze zcela odlišných světů. Z Dánska přijel John Kenn Mortensen, který se věnuje psaní i ilustrování, a na besedě přiblížil svou spolupráci s Benni Bodkerem na Vánočním bestiáři plném vánočních stvoření z celého světa.

První díl Zvon v jezeře své historické série tu představil Lars Mytting z Norska. Kniha vychází z legendy o dvou sestrách, siamských dvojčatech z osady Hekne, které zemřely ve stejný den a na jejichž památku nechal otec vyrobit dva nezvykle znějící “sesterské” zvony. Švédsko zastoupila Marie Hermanson s historickou detektivkou o Morovém ostrově, odkud není úniku. Ostrov dříve sloužil jako karanténní stanice pro námořníky vracející se z cest, ale co se tam děje teď? A kdo je ten muž, který tam je vězněný?

Čeští autoři

Z českých autorů a autorek účastnících se Světa knihy jsem se nejvíce těšila na Radku Denemarkovou a Karin Lednickou, na které přišli skvělí vnímaví diváci, díky nimž byly diskuze nejen zajímavé a přínosné, ale i dojímavé! Radka Denemarková zde hovořila o svém posledním románu Čokoládová krev, ale i o spoustě dalších témat – o psaní, tvůrčí cestě, Evropě nebo o podmínkách, v jakých dnes ženy píší. Festival se konal měsíc po vydání posledního dílu trilogie Šikmý kostel 3, většina z nás tak byla ještě plná dojmů a otázek, zda bude pokračování (nebude) a co (a zda) bude Karin Lednická psát nyní (ještě neví, ale pár témat už má v hlavě).

Nejzábavnější debatu vyhrává Petra Soukupová, která mluvila o psaní pro dospělé a pro děti, o tom, co jí je a není jedno a kde hledá inspiraci pro své knihy. Už jste četli její poslední knihy Nikdo není sám a Divné děti a smutná kočka? Brzy se totiž můžeme těšit na novou knihu pro dospělé a někdy v budoucnu i na knihu o jedné z postav z Divných dětí (nápověda: v druhé knize odjela z chalupy dřív).

Věděli jste, že práce v reklamce může být někdy horor? Můžete se o tom přesvědčit v debutové knize Daniela Krásného Druhý dech s podtitulem Něco je ve vzduchu. Netradiční výběrové řízení s kolegy z agentury, které se má uskutečnit v hotelovém komplexu v okolí třeboňských rybníků, borových lesů a rozsáhlých rašelinišť, kde může na povrch vyvěrat kromě nápadů i něco temnějšího.

Když jsme u těch lesů, na Světě knihy jsem si nenechala ujít ani rozhovor s Veronikou Opatřilovou (nejen) o nové knize Píseň L., který vedly autorky podcastu Zelené světlo a zároveň Martinusačky Jana s Lucií. Na Píseň L. jste také mohli narazit díky Čtenářskému klubu Martinus, kde byla knihou měsíce května. Dva paralelní vzájemně propletené příběhy, neměnnost lidské povahy, hranice zakázané lásky a v hlavní roli les.

Doufám, že jsem vás nalákala na prozkoumání (nejen těch) zmíněných autorů, na začtení se do některých z jejich knih a na návštěvu Světa knihy Praha 2025!

P.S.: Pro ty z vás, kteří jste se těšili na plzeňský Svět knihy odehrávající se tradičně v září, mám smutnou zprávu. Z důvodu rekonstrukce areálu DEPO2015 se letos konat nebude. Na literární festival se tak v Plzni můžeme těšit zase v roce 2025.

P.P.S.: Už víme datum konání příštího ročníku Světa knihy Praha 2025, takže pokud se nemůžete dočkat stejně tak jako já, uložte si do diářů 15. až 18. května 2025. Čestným hostem 30. ročníku bude Portugalsko.