10 otázek pro Martina Moravce

S Martinem Moravcem jsme se bavili primárně o jeho nejnovější knize Marek Dvořák: Už letím, která trochu vybočuje od jeho předchozích děl a my se nesmírně těšíme na to, co nás v ní čeká. Pusťte se do čtení rozhovoru a nechte se navnadit na knihu!

Jste po napsání knihy Už letím v jiném rozpoložení než obvykle, když nejde o váš “klasický” knižní rozhovor?

Jsem, ale rozhodně ne klidnější. Nervy mi pochodují mnohem víc. Jiný žánr, jiná titulní strana, jiná grafika… Jsem zvědav, co čtenářky a čtenáři řeknou, protože jsme do psaní dali opravdu hodně práce. Ale Marek mě neustále uklidňuje, že tahle kniha je mnohem lepší než naše první. A kdo jsem já, abych mu odporoval, když má tolik titulů před jménem i za jménem!

Nevadí vám, že jste občas už zaškatulkovaný jako “ten, co píše knižní rozhovory”?

Vůbec nevadí. Naštěstí jsem už slyšel i jiné škatulky. Třeba: “Jste autor, který nás doma vrátil ke čtení.” Nebo: “Díky vám začaly naše děti číst.” A to mě naopak dojímá. 

Věděl jste už během tvorby Mezi nebem a pacientem, že se s Markem Dvořákem potkáte znovu ke knize Už letím?

Ne ne, tehdy jsem si naopak říkal, že už ho nikdy nechci vidět! 😊 To samozřejmě přeháním. Marek mě sice soustavně psychicky týrá, přesto ho mám rád a pracovat s ním je radost. Nápad na tuhle knížku vznikl jen pár měsíců po vydání první. Jen dlouho nebyl čas se do ní pustit. Což je možná i dobře, protože se nám za tu dobu nashromáždila spousta dalších příběhů.

Bylo pro vás v něčem těžší nebo snazší psát o konkrétních příbězích než vést klasický knižní rozhovor?

Průběh byl velmi podobný. Marek povídal, já se ptal… I psát v první osobě už jsem si dřív zkusil, takže jsem věděl, do čeho jdu. Těžší to bylo možná v cíli, který jsme si s Markem dali. Čili aby tahle knížka lidi nejen bavila či dojímala, ale aby jim byla i užitečná. Aby se stala knížkou, která jednou třeba zachrání život.

Změnil Marek Dvořák způsob, jakým s vámi mluví a změnil jste se nějak vy jako tazatel?

Jedna věc se změnila zásadně – při rozhovorech jsme si tentokrát tykali. Takže když mi Marek vyprávěl něco, co mě dojalo (a že to bylo hodně často), mohl jsem už říct něco jako: “Ty jo, to mi nedělej.” Jinak nám to šlapalo a odsýpalo ještě líp než při spaní první knížky. Marek už věděl, že nemám rád, když u povídání jí nebo kouká do telefonu 😊

Příprava versus improvizace – co je pro vás během rozhovorů důležitější?

Příprava, příprava a zase příprava. V tom jsem trochu nudný a je to pro mě zásadní část tvorby knižního rozhovoru. Zabere mi třeba i dva měsíce a záleží mi na ní i proto, že jí prokazuju respekt člověku, který mi věnuje čas.

Je někdy lepší se nezeptat?

Jistě! Než vypálit další otázku, je někdy opravdu lepší mlčet. A nechat druhého mluvit. Platí to, hlavně když jste v nějaké emotivní části rozhovoru. Dozvíte se pak mnohem víc, než kdybyste se hned ptali dál.

Jak vypadá vaše knihovna?

Je hodně barvená. A pestrá. Najdete tam od Šikmého kostela přes celou sbírku knížek Joa Nesboho či Dana Browna až po nějaký ten young adult úlovek. Young sice už dávno nejsem, adult jsem jen s otazníkem, ale prozkoumat se musí všechno.

Jakou knihu jste právě dočetl, co máte rozečteno a co se chystáte číst?

Nedávno jsem dočetl Hájemství od Dana Krejčíka (ten kluk je tak šikovný!), teď čtu Zamilovaného vinopalníka od Jonase Jonassona, a co bude dál? Knižní frontu doma nemám, ale zatím jsem četl všechny knížky od Freidy McFadden. Kromě té poslední. 

Jak si najít více času na čtení?

Já ho hledám hlavně ve vlaku a před spaním. Ale osvědčila se mi i jiná věc. Když člověk přestane koukat na hodinová videa, jak někdo někde loví sumce holýma rukama nebo opravuje starou stodolu, má najednou o dost víc času.