Rozhovor: Chci psát detektivky, které mezi řádky skrývají něco víc, říká Jiří Březina
Jiří Březina vydal svůj druhý detektivní román. Za první knihu s názvem Na kopci získal prestižní ocenění za nejlepší českou detektivku. O čem je Promlčení a jak se autorovi psalo? Nejen o tom jsme si povídali se spisovatelem Jiřím Březinou.
Četla jsem, že první knihu jste napsal na základě sázky. Bylo tomu podobně i u druhé knihy?
Jestliže u knížky Na kopci jsem si chtěl odpovědět na otázku, jestli zvládnu napsat detektivní román, u Promlčení ta otázka zněla: můžu se o něco tak smělého pokusit podruhé? Dokážu se znovu vrhnout na psaní a vymyslet příběh, který by byl když už ne lepší, tak aspoň stejně dobrý? Strávil jsem hodně času nad poznámkovým blokem a neustále vymýšlel nové zápletky a postavy. Rukopis Promlčení jsem měl více než rok rozpracovaný, pořád jsem ho přepisoval, dělal zásadní škrty a pomalu ztrácel elán. Práce dostala nové obrátky až po telefonátu ředitelky nakladatelství Motto Romany Přidalové, která mi bez okolků striktně stanovila pevný termín odevzdání.
Promlčení je opět detektivkou, máte k tomuto žánru vztah? Nepřemýšlel jste i nad psaním v jiném duchu?
Detektivky mám rád, obzvlášť takové, které se trochu vymykají striktním žánrovým škatulkám a mezi řádky nabízejí aspoň o něco víc než jen odpočinkové čtení. Rád bych psal také takové a doufám, že se tímto směrem bude mé psaní vyvíjet. Co se týče jiných žánrů, napsal jsem hororovou pohádku o malé holčičce, která mluví s lesními bytostmi, vílami a strašidly. Takže zkouším i jiné cesty.
V obou vašich knihách se ve středu děje vyskytuje postava mladého, možná trochu nekonformního mladého muže, lze v ní vidět nějakým způsobem odraz autorského alter ega?
Většinou se při tvorbě svých postav inspiruji u lidí ve svém okolí a ukradnu si od každého kousek. Ve výsledku ale svým hrdinům dávám takové vlastnosti, které považuji za vhodné pro stavbu příběhu. Sebe se z toho snažím vynechat, ale jsem si jistý, že pár věcí mám se svými postavami společných.
Na kopci v sobě mělo mysteriozní nádech, Promlčení se zase váže k tématu historického odsunu Němců, proč jste šel zrovna po takovýchto motivech?
Při vymýšlení příběhu mě nejdřív zajímá zápletka, pro kterou hledám příhodné prostředí. Případ zjevení nebo poválečný chaos nabízejí podmínky vhodné pro chování a situace, které jsem chtěl popsat. Dalo by se tedy říct, že se mi ty motivy spíš nabídly, než že bych si je vybral dobrovolně.
Co plánujete do budoucna, mohou se čtenáři těšit i na třetí knihu?
Mám rozpracované dvě detektivky, kde vystupuje Tomáš Volf, kterého jsem představil v Promlčení. Nejblíže dokončení je Polednice, příběh chronologicky předcházející ději Promlčení.
Kdybyste měl čtenářům doporučit, co dobrého jste v poslední době četl, co by to bylo?
Z detektivek určitě Zrnko pravdy od Zygmunta Miłoszewského, Andělíčkářka od Camily Läckberg, Hedvábník od „vy-víte-koho“. Těším se také, až si přečtu Ostrov šedých mnichů od mé oblíbené autorky Michaely Klevisové a pošilhávám také po novince Místo pro tajnosti od Tany Frenchové.
Jiří Březina
Žije v Českých Budějovicích, pracuje jako textař webových stránek . V roce 2013 debutoval knihou Na kopci, která obdržela Cenu Jiřího Marka za nejlepší český detektivní román.
Nová kniha Promlčení je prvním svazkem z připravované série detektivek s mladým kriminalistou Tomášem Volfem.
