Óda na čtenářské deníky
Čtenářský deník, to je takový zápisník pro plnění knižních výzev z doby dávno předtím, než přišly knižní výzvy do módy 🙂 A my si myslíme, že čtenářské deníky jsou super a měli byste si je určitě vést, a nejlépe hned od začátku roku! Proč? Čtěte 🙂
Někdo se vás zeptá, co jste v poslední době dobrého četli. Co mu doporučíte? Nejspíš jednu ze tří posledních knih, které se vám dostaly do ruky. Což nemusí zrovna odpovídat vkusu toho, kdo se vás ptá…
Dostanete otázku: “Ty hodně čteš, slyšel(a) jsi o knize XY? Má cenu si ji přečíst?” Víte, že jste ji měli v ruce, nejspíš jste ji i přečetli, ale nepamatujete si ani ň. A přitom se vás zrovna ptá někdo, na koho byste rádi udělali dojem, poreferovali o zmíněné knize a přidali tipy další tři tituly podobného stylu.
Dostanete se do odborné diskuse na libovolné téma. Víte, že se oponent mýlí, protikladný názor jste četli v nějaké učené knize a rádi byste jím argumentovali, ale zaboha si nemůžete vzpomenout na autora ani odborné pojmy.
Všechny tyhle hypotetické, ale velmi časté scénáře mají jedno jediné řešení. Jmenuje se čtenářský deník.
Nejspíš si ho pamatujete ze základní školy. Byl často povinný, a proto neoblíbený. Určitě ale víte, jak to nakonec je s těmi věcmi, které jsme kdysi nechtěli, protože jsme je museli. Co bychom dnes dali za odpolední spánek, svačiny od mámy, a jak jsme přišli na chuť třeba Čapkovi nebo Hemingwayovi! Jenže protože byl jednou povinný, jakmile povinný být přestal, s radostí jsme ho opustili a už nenapsali ani čárku.
Je to knížečka nebo sešit, jejímž tvůrcem či tvůrkyní jste vy sami a která vám skrze přečtené autory a autorky propůjčuje pocit, že ovládáte jazyk jako Legolas luk a šípy. Slouží nejen jako pojistka vašeho literárního či odborného rozhledu, ale také jako úložiště úžasných citátů, zajímavých faktů a kouzelných sousloví a metafor. A jako výmluva pro kreslení alternativních verzí oblíbených ilustrací či obálek 🙂
Ať už si vedete jeden nebo dva – jeden na beletrii a jeden na odbornou, ať je to v počítači nebo na papíře, čtenářský deník je prostě skvělá věc. Lidská paměť je vybíravá, a bez ohledu na to, kolik knih o slonech přečtete, nemůžete se spolehnout jen na ni. Začnou se vám plést komisaři severské krimi, držitelé a držitelky Pulitzerových cen… Prostě páté přes deváté. Díky čtenářskému deníku si uděláte v literárních zásuvkách svého mozku pořádek, a navíc je to skvělá výmluva, proč se vydat do papírnictví a koupit si (další) krásný sešit. A pero. A pastelky. A možná i nějaké samolepky… 🙂
A proč vám to říkáme zrovna teď, v lednu? Protože čtenářský deník funguje jako skvělý doplněk a nebo náhrada různých knižních výzev a předsevzetí. Pokud vás baví plnit knižní výzvy nebo si počítat, kolik jste toho přečetli, je čtenářský deník přesně tím nástrojem, který vám pomůže sledovat, co už máte letos za sebou a co vás ještě čeká. Pokud naopak kvantitativní přístup ke čtení neuznáváte, bude pro vás “jen” skvělým místem, kde si uchovávat dojmy z oblíbených příběhů. S jedním příjemným bonusem – i vy budete na konci roku schopni na nedočkavé dotazy ostatních knihomolů a knihomolek odpovědět, kolik jste toho letos přečetli. A budete vědět, že na ty příběhy jen tak nezapomenete, a taky kde máte hledat ty nejlepší citáty z nich.
Tak co, už si nějaký takový deník píšete, nebo se chystáte začít? Která kniha se v něm objeví jako první? 😉
P.S.: Malým pomocníkem pro založení čtenářského deníku mohou být i naše záložky. Je na nich místo na hodnocení knihy i na oblíbený citát. Používáte je? Foťte nám je 🙂
