Dětská literatura je čím dál pestřejší. Co pořídit v roce 2024?

Když vzpomínám na své čtenářské dětství, vybaví se mi většinou spíše hrdinové. Harry Potter, Frodo Pytlík, Eragon, Bastián, Átrej. Jedinou výraznou hrdinkou, která se ke mně tenkrát dostala, byla Pipi Dlouhá Punčocha, později pak Katnis Everdeen. O queer postavách nemluvě – Brumbálova sexualita, kterou J. K. Rowling do kouzelného světa později dosadila, na mě stále působí nedůvěryhodně, jako by si autorka potřebovala vytvořit zvláštní pojistku pro budoucnost.

Dnes se situace o dost změnila. Protagonisty či protagonistkami se může stát kdokoliv – dívka na spektru, chlapec, který prozkoumává vlastní nebinaritu a transgender – a jiná jsou i témata, která dětská literatura přináší.

Proč na pestrosti záleží 

V roce 1990 přišla Rudine Sims Bishop, americká profesorka specializující se na dětskou literaturu, se zajímavou analogií. Podle té může být literatura zrcadlem, oknem i posuvnými dveřmi. 

Funguje to takto:

1. Jako zrcadlo nám literatura pomáhá nahlédnout sebe sama v novém světle, ztotožnit se se svým odrazem a lépe si uvědomit vlastní hodnotu. 
   
   
2. Jako okno nám literatura umožňuje pozorovat světy ostatních a porovnat je s tím, v němž žijeme my sami. 
   
   
3. Jako posuvné dveře nám pak literatura dovoluje do těchto světů vstoupit a alespoň částečně si prožít život někoho jiného.

Podle Rudine Sims Bishop je důležité, aby naše děti měly při četbě možnost prožít si všechny zmíněné způsoby čtení – a pozorovaly tak nejen své příběhy, ale i ty, které se od jejich perspektivy liší. „Pokud děti uvidí pouze odraz sebe sama, vyrostou s přehnaným pocitem vlastní důležitosti a sebehodnoty,“ dodává.

Nezapomenutelné hrdinky

Už jen názvy obou nejnovějších dětských knih české spisovatelky Petry Soukupové slibují, že se s nimi děti buďto ztotožní, nebo nahlédnou do hlavy někomu, koho neznají. V díle Klub divných dětí a jeho pokračování Divné děti a smutná kočka sledujeme partu přátel, která se navenek může zdát zvláštní, přesto je blízká každému z nás.

Zastavit se můžeme například u desetileté hrdinky Míly, jejíž bohatý vnitřní svět se rozhodně netočí kolem chlapců. Ráda zkoumá nenápadné detaily každodenního života, fascinuje ji pohled do rozdivočelé řeky, miluje hmyz a pavouky. Sama dokonce sní o tom, že až bude velká, bude chovat sklípkany.

Neméně zajímavou je také hrdinka autora Gavin Extence, která v románu Hledání Phoebe  vypráví (nejen) o svém autismu. Pro Phoebe je důležité udržovat si svou komfortní zónu v podobě procházek se psem a psaní fantasy, její zvyklosti se však brzy naruší – a my tak máme možnost do jejího světa nejen nahlédnout, ale vnímat ho v celé jeho složitosti a učit se. Sám autor zmiňuje, že román napsal pro svou dceru. Aby i ona měla protagonistku, k níž může vzhlížet.

Druhá světová válka, klimatická změna i vážná nemoc

Mohlo by se zdát, že v dětské literatuře není pro tíživá společenská témata místo. Při bližším zkoumání se ale objeví výjimečné tituly, které dětem i dospívajícím složité události kolem nás přibližují citlivým a strhujícím způsobem. 

Jako příklad by se dal uvést Transport za věčnost, v němž František Tichý přibližuje mladším čtenářům holocaust. Kniha, která si v roce 2018 vysloužila ocenění Magnesia Litera, je mrazivá, přesto nádherná. Další dílo z pera téhož autora nás pak zavádí do sci-fi žánru – Rekrut 244 ukazuje svět ovlivněný změnou klimatu a s ní spojenou migrací. Obě díla jsou mimořádná i díky svému grafickému zpracování.

Vážné téma najdeme také v díle Olgy Stehlíkové. Mojenka vypráví příběh o dívce, která miluje lesy, stromy, zvířata, zkrátka celý přírodní svět, až na jedinou výjimku – raky. Její maminka totiž trpí onemocněním, kterému se tímto slovem přezdívá. Málokdo by čekal, že se v podobné knize najde humor. Přesto tu je, laskavý a hřejivý.

Psychické zdraví a hledání vlastní identity

Jak s dětmi mluvit o složitých emocích? A jde to vůbec? S knihou Co dělají pocity ano. Autorka Tina Oziewicz dokáže na krátkém rozsahu objasnit, co s námi dělá radost i vztek tak, aby to pochopili i pětiletí. Postavička ztvárňující naději v knize například staví mosty, klid zase hladí pejska. Komu by to nestačilo, může první díl doplnit o pokračování Co dělají pocity v noci. V tom se například trpělivost každý večer pečlivě češe — a co nestihne, počká do zítřka.

Složitější emoce i vnímání sebe sama popisuje také Marto Kelbl, česká autorka knihy Ani holka, ani kluk. Hlavní hrdina knihy Lukáš se na nadcházející prázdniny příliš netěší, už delší dobu totiž cítí, že nezapadá ani mezi kluky, ani mezi dívky. Vzápětí proto začne ohledávat téma nebinarity a transgenderu a dětskou optikou zkoumat, co to vlastně znamená být člověkem. Kniha se letos mimo jiné objevila i v širších nominacích Ceny Jiřího Ortena.

Queer příběhů pro děti a dospívající najdeme v tuzemské literatuře čím dál více. Připomenout můžeme například pár let starou povídkovou sbírku Všechny barvy duhy, na níž se podílelo vhned 12 autorů a autorek, nedávno vyšla také kniha Lásky čas, v níž se spojily autorky Adéla Rosípalová a Alena Štraubová. Skoro se až zdá, že se v produkci dětské literatury cosi mění. Doufejme tedy, že to vydrží i nadále.