Zlozvyk: Poetický příběh o lásce, hledání vlastní identity a transgender dospívání

Alana S. Portero je španělská spisovatelka, básnířka, dramatička, divadelní režisérka, ale také novinářka zaměřující se na kulturu, feminismus a LGBT+ témata se zaměřením na realitu transgender žen. Je totiž jednou z nich a kdo jiný by k tomuto tématu měl promlouvat do světa než ten, kdo to prožívá? Ti, kteří tvrdí, že je genderová dysforie jen trend, jak tomu mnohdy bývá?

Její debutový román Zlozvyk je mnohdy drsný, ale poetický příběh o transgender dospívání plný lásky, hledání vlastní identity a bohužel i násilí. Vypravěčkou je bezejmenná dívka, která je uvězněna v chlapeckém těle. Od začátku vypráví v ženském rodě a nám až postupně dochází, že není pro ostatní dívkou, nýbrž chlapcem. Narodila se a vyrůstala stejně jako sama autorka v dělnické čtvrti San Blas v Madridu. Dětství prožívala v osmdesátých letech minulého století, v období, kdy zde vrcholila epidemie závislosti na heroinu.

V chudé periferii Madridu se tu tak na dětském hřišti potkávají hrající si děti spolu s drogově závislými dospívajícími. Pohled na umírající, stejně jako na domácí násilí, tu bohužel není dětským očím cizí. Tam, kde slova nestačí, a že se s nimi zrovna neplýtvá, přichází na řadu rány. Sama vypravěčka má milující rodinu, přesto již od útlého věku cítí, že její touha být dívkou není něco, s čím by se měla rodičům svěřovat. Uvědomuje si, že je to něco, co by v sobě měla cíleně potlačovat. V jejich prostředí se totiž každá odchylka od většinového „normálu“ trestá, každé vybočení z každodenní všednosti se bere jako něco výstředního a něco, co by se absolutně nemělo podporovat. I když v jejich čtvrti takoví lidí žijí, dívka k nim vzhlíží pouze tajně.

„Byla zdrojem všech mých obav, ale zároveň mi svou přítomností pomáhala nést moje břemeno, jako kdybychom měly dohromady jedinou vzduchovou bublinu, z níž se nemohl nikdo jiný nadechnout, a ona mi nechávala tu nejlepší část do doby, než se naučím zadržet dech. Tahle její schopnost mě uklidňovala a děsila zároveň, díky ní jsem byla nápadnější.“

Milující pouto rodičů je pro ni tak důležité, že před nimi tají nejen své idoly a to, že si už jako malá v koupelně zkouší make-up, ale později i noční vycházky do centra města, kde objevuje svou sexualitu. Holčičí párty outfity si tak mění za chlapecké oblečení někde po cestě, i když to může být velice nebezpečné. Pulzující noční život jí dává nahlédnout do různých sociálních tříd, seznamuje se s prostitutkami i padlými anděly, navázaná přátelství se rozvíjí v hluboké pouto sesterství. Čeká na konci příběhu naši dívku rozhřešení? Přijme se taková, jaká je?

Příběh knihy Zlozvyk není kontinuální vyprávění, nabízí nám jen náhled na různé situace v jejím životě, vzpomínky na různá setkání a na pocity, které u toho zakoušela. Z drobných střípků jejího života si skládáme obrázek o tom, jaké to je vyrůstat jako transgender dívka v chudém prostředí a jaké jsou vazby mezi genderem a sociálním prostředím. Zlozvyk může čtenáři v mnohém otevřít oči, rozvíjet jeho empatii a přinést pochopení pro odlišnost. Pochopení, že jinakost není jen zlozvyk a že je důležité bojovat proti společnosti, která nepřijímá ty, kteří jsou jiní. Kniha Alany S. Portero vzbudila v době svého vydání nebývalý zájem, málokdo se nebojí mluvit o transgenderu takto otevřeně, a proto byste si ji měli přečíst i vy.

A v jakých dalších knihách se objevuje téma transgenderu? V dílech amerického spisovatele Johna Irvinga se LGBT+ postavy objevují pravidelně (stejně tak jako zápasení, AIDS nebo komplikované vztahy s otci), zkuste třeba V jedné osobě nebo jeho nejnovější knihu Poslední lanovka. Ale téma transgenderu není nic nového, věnovala se mu ve svém díle třeba už Virginia Woolf. V románu Orlando se objevuje nesmrtelná bytost, která se na své cestě dějinami setkává v průběhu staletí s postupnou přeměnou společenských mravů a sama se proměňuje z muže v ženu.

V Young Adult literatuře takových knih nalezneme mnohem více, za všechny tu zmíním britskou autorku Alici Oseman, jejíž knihy jsou LGBT+ tematikou prostoupeny. Zkuste oblíbenou komiksovou sérii Srdcerváči, knihu Radio Silence o hledání vlastní identity nebo její prvotinu Solitaire. Ta rozhodně není žádnou love story, ale příběh cynické Tori, která nemluví a trpí depresemi.