Orbity: Země je nikdy nepřitahovala tak silně jako při pohledu z vesmíru
Neuvěřitelná krása modré planety při pohledu z vesmíru, bělost ledovců, nekonečné oceány, oranžové pouště, zeleň deštných pralesů nebo nádherně osvětlená města v noci. Ale také děsivá a zároveň přitahující temnota nekonečného vesmíru. Jaký je den na kosmické lodi obíhající kolem Země?
Novinka Orbity, to je „sci-fi, literární fikce a filozofické drama dohromady“, láká nás anotace. A nalákala už tisíce čtenářů. Minimálně poté, co Samantha Harvey jako první žena od roku 2019 vyhrála s knihou Orbity (v anglickém originálu Orbital) Bookerovu cenu za rok 2024. Ale už třeba v roce 2009 se Harvey objevila na tzv. long listu Bookerovy ceny se svým debutovým románem The Wilderness. Orbity jsou bohužel zatím jedinou její knihou přeloženou do češtiny, ale pokud se nebojíte angličtiny, najdete u nás třeba autorčinu první non-fiction knihu The Shapeless Unease: A Year of Not Sleeping, ve které zpracovává své osobní zkušenosti s chronickou nespavostí.
Ale zpátky ke knize Orbity odehrávající se během jednoho dne, přesto naplněnou krásou celkem šestnácti východů a šestnácti západů Slunce. Ocitáme se totiž na Mezinárodní vesmírné lodi, která krouží kolem planety Země. Je tu šest zástupců lidského pokolení, šest zástupců různých zemí: Amerika, Itálie, Rusko, Velká Británie a Japonsko. Šest duší ztracených uprostřed prázdnoty vesmíru hledících okénky vesmírné stanice na tu malou modrou planetu, kde se odehrává všechno a zároveň nic. Hledí na svůj domov z takové výšky, že nejsou schopni rozeznat hranice mezi státy, ani mezi demokracií a autoritářským režimem, ani časová pásma.
Orbity jsou poetický román odehrávající se v myslích astronautů, kteří nás blíže seznámí se svými myšlenkami, trápeními i vzpomínkami. V celé knize se zdánlivě nic neděje, je naplněna melancholií a tichem narušeným jen hučením přístrojů. Nabitý program jim má sice usnadnit život daleko od domova, pomoci jim zachovat zdání střídání dne a noci, zachovat rytmus běžného života, vyplnit čas plněním úkolů a posilováním svalů. A především jim pomoci vyrovnat se s tím, že ve vesmíru ztrácí pojem o čase.
Přesto jim zbývá neuvěřitelné množství času přemýšlet nad tím, zda jim splnění snu stálo za to stýskání po rodině a postupné chřadnutí těla v beztížném stavu. Přemítají o smyslu života, nechávají se při každém pohledu unášet krásou té vzdálené Země, která z výšky vypadá jako neobydlená plocha. Ze shora nejsou vidět války, diktatury ani ničivé tajfuny, jen během noci nádherně ozářená města a hranice pobřeží. Ale stačí se z okna podívat kamkoliv jinam a jsou tváří v tvář nekonečné temnotě vesmíru útočící na všechny lidské smysly.
Co je planeta bez lidí? A co lidé bez planety? Orbity vás pohltí a donutí zamyslet se nad smyslem života, vztahem k planetě, která se zdá být středobodem, ale z pohledu vesmíru je to jen nepatrná skvrna, která se tu na čas objevila v Mléčné dráze. A jaký je život dvou žen a čtyř mužů ve stísněném prostoru, ve kterém musí společně strávit několik měsíců? Plný protikladů, v jednu chvíli se nemohou vystát, v druhou chvíli jsou plni porozumění a lásky. Vždyť kdo jiný by vás chápal lépe než ten, se kterým sdílíte stejné zkušenosti, výhledy a hlubokou lásku k planetě Zemi?
A jaký je život lidí tam dole, týkají se jich jejich problémy? Nebo pro ně neexistují, dokud se neocitnou zpět na Zemi? Dokud se nevrátí a neuvidí hrob, jejich blízcí budou stále naživu? Pokud hledáte román, který se dokáže zavrtat do lidské mysli i do snů a zkoumat otázky, které lidstvo zajímají už odpradávna, Orbity Samanthy Harvey jsou pro vás ideální čtení.
