Jsem normální chlap
Dva a půl roku. Tak dlouho trvalo Comics Centru, než digitálně rekonstruovalo originální kresby kultovního komiksu Drsná škola z kraje devadesátých let minulého století. Čekání dlouhé. A… to si pište, že s náležitou odměnou na jeho konci!
Nejprve tři rady pro čtenáře:
- Zavřete se do zvukotěsného pokoje. Budete se totiž smát.
- Najděte si dostatečně pohodlné místo. Budete se totiž kochat každým obrázkem.
- Zamkněte. Vaše děti, manželka, přítelkyně, maminka ani babička by knihu a vás totiž nepochopila.
Exploatace. V každém okně. Sex a násilí. Obdařené humorem. Prostě ďábelská kombinace, pokud máte rádi, když korektnost autoři zamknou do skříně. Frank Miller patří mezi scénáristickou špičku a jeho volná adaptace povídky Phillipa K. Dicka (např. Blade Runner) říká proč.
Miller šetří slovem, ale pokud se objeví, zatřese vám koutky úst. Slučuje v něm absurditu s agresivní potřebou přežít.
Hrdina Drsné školy Carl Seltz má za to, že je obyčejným chlápkem, likvidátorem v pojišťovně. Utvrzuje se v tom okno co okno. A s přibývající sadou mrtvých kolem a s jeho ubývajícím masem na těle toto tvrzení získává na intenzivní přesvědčivosti. Jenže… jak se tak Carl na sebe dívá, zjišťuje, že asi úplně normální není. Přeci jen těch drátů, co mu trčí z těla, je jaksi moc… Ale co to tu povídám. Děj není podstatný.
Berte to tak, že nahlédneme na krátko do nehezky vyhlížející budoucnosti. A v ní se právě jeden muž snaží udělat práci pro pojišťovnu, která očividně souvisí úplně s jiným zaměstnavatelem a nejde tu o peníze, ale o krev a šrouby.
Drsná škola je tak brutální svým humorem a obrazem, že budete neustále kontrolovat, jestli vám někdo z rodiny nekouká přes rameno.
Scénář nedává čas na oddych, dokud se neprostřílí a neprobije hrdina skrz na skrz městem, nebude konec. A vlastně i na konci… Už mě zastavte!
Co dělá z Drsné školy mimořádnou událost, to jsou obrazy. Geof Darrow to nebude mít v hlavě úplně v pořádku. Díkybohu. Protože podíváte-li se na každé z oken, budete se chtít zastavit a hledat v něm alespoň střípek řádu. Jenže asi marně. Každý z obrázků je hyperdynamickým vyprávěním. Kompozice nemají za cíl, aby z oken to množství informací přetékalo, ale aby vás naopak vtáhly dovnitř. V oken napočítáte desítky detailů, které se schovávají v zadních plánech, až z toho začnou oči přecházet. I proto tleskám rozhodnutí nakladatele vydat Drsnou školu ve velkém formátu. Geoff Darrow si sice rád libuje v oknech na celou stranu (někdy i dvoustranu), při tradiční velikosti komiksových knih by i to byla nedostatečné.
Výtvarně je rukopis rozechvělý, má v sobě hektičnost, která nádherně koresponduje se zmatkem v hlavě hlavního hrdiny a s chaosem ve městě, v němž se děj odehrává. Vše umocňuje rozkreslení sebemenších drobností: když pohlížíme na scénu s mnoha lidmi, každý člověk sám o sobě je příběhem. Věřím, že Drsná škola příkladně zastupuje ta díla, která nejsou na jedno použití. Naopak: je to vesmír, do kterého se budete vracet, abyste hledali další a další odpovědi na důvod, proč vás komiks tak fascinuje.
Věřím, že kdyby se nezrealizovala digitální úprava, nevyčistil obraz (mimochodem jde o světovou premiéru!), až tak bych si nervní pobíhání Carla Seltze neužil.
Hledáte-li zkrátka a dobře pro svůj zvrácený smysl pro humor a estetiku vhodný dárek, pak Drsná škola kandiduje na vítěze.
Drsná škola
Strhující akční jízda plná robotů! Komiks získal v roce 1991 ocenění Eisner Award (Komiksový Oscar) v kategorii nejlepší scenárista/výtvarník. Drsná škola byla inspirována povídkou Philipa K. Dicka (Blade Runner) Elektrický mravenec. Komiks napsal úspěšný scenárista Frank Miller, autor Sin City, 300: Bitva u Thermopyl. Komiks uchvacuje více než dvacet let od svého vzniku svojí maniakálně detailní kresbou Geofa Darrowa. Jeho kresby ovlivnily výtvarnou stránku filmu Blade Runner, později se Darrow přímo podílel na výtvarných návrzích filmu Matrix. Detailní kresba vyniká v tomto vydání díky velkému formátu a především digitální restauraci, která vznikala v České republice přes dva a půl roku. Jedná se tak o světovou premiéru.
