blog

Rado Ondřejíček: Z vydání knížky nezbohatnete

2.09. 2013

Rada Ondřejíčka se mnoho lidí na Slovensku bojí. Je to jeden z nejpřísnějších a nejcyničtějších publicistů a komentátorů v zemi. Když vydal svou prvotinu Homo asapiens, mnoho lidí od autora Cynické obludy čekalo stejně břitké a sarkastické texty, na jaké jsou zvyklí z novin a internetu. Ovšem tak to vůbec nebylo. Kniha se i přesto dočkala úspěchu a nedávno byla přeložena do češtiny, což je u slovenské knihy velmi neobvyklé. „Tím, že Češi nejsou zvyklí číst ve slovenštině, jsem začal tlačit na nakladatele, aby knihu posunul dál. Musím říct, že český překlad je lepší než slovenský originál. Ve chvíli, kdy jsem svou knihu četl česky, mi přišlo, že je konečně v jazyce, ve kterém mají knihy vycházet,“ směje se Rado.

Skoro celý život pracuješ v reklamě, ale do marketingu Homo asapiens nešla ani koruna. Jak to?

Celý marketing knížky byl dělaný tak, aby to nic nestálo. Všechno se dělo přes internet a sociální sítě. Vím, že vydavatel vydal pár kusů miniknížek, kde bylo prvních 30 stran z knihy, což asi něco stálo. Ale krom toho jsem vše dělal sám. Rozeslali jsme knihu blogerům na recenze, a tím pádem se to v internetové komunitě, kterou jsem já chtěl podchytit, rozšířilo úplně samo. Nemusel jsem chodit na čtení, dělat plakáty, nic.

Jde srovnat vydání knížky na Slovensku a u nás? 

Na Slovensku jsem to celé strašně prožíval. Těšil jsem se, že budu podepisovat knihy a nevynechal jsem žádnou šanci o knize někde povídat. V Čechách na to mám hrozně malý vliv, je to kompletně v kompetenci Mladé fronty. Na Slovensku se kniha velmi rychle stala tématem nejen v branži lidí, o kterých je. Tady v Čechách nemá takový ohlas a lidé si na ni ještě zvykají.

Jaké jsou zpětné vazby?

Moc jich nemám. Ale těším se, až je budu dostávat. Doufám, že to ještě vše přijde.

Co se změnilo po vydání knihy?

Asi nic, já nevím. Pořád se děje něco skvělého a nového, nevím, co přesně je spojeno s knížkou. Jen vím, že kdybych tu knihu nevydal, měl bych o dost víc peněz. (smích)

Byl bych rád, kdybych mohl říct, že jsem nechutně zbohatnul, ale vydáváním knížek nezbohatne nikdo. Je to spíš investice do životního snu než nějaký příjem.

V jedné recenzi ti je vyčítáno, že jsou postavy ploché a nemají srdce.

Čtěte také  Petra Dvořáková: Když píšu, jsem každou postavou, za kterou mluvím

Mám pocit, že v téhle recenzi mi autor vyčítal přesně ty věci, které jsem tam dal naschvál. Protože Jakub opravdu neprojevuje žádné hluboké city. Pokud by to byla kniha někoho jiného, uměl bych říct, jestli má pravdu, nebo ne, ale u své knihy to říct nemohu.

 

MÁTE BLOG A RÁDI BYSTE DOSTALI KNIHU HOMO ASAPIENS NA RECENZI? NAPIŠTE SI O RECENZNÍ VÝTISK!

 

Deset let jsi mluvil o tom, že knihu napíšeš, pak sis vzal osm měsíců volno. Zní to, jako že jsi měl vše skvěle naplánováno.

Deset let jsem přemýšlel, že napíšu knihu, ano. Dokonce jsem měl v hlavě úplně jinou knihu. Ale neuměl jsem s tím druhým nápadem pohnout, takže jsem si ho nechal v záloze. Pak jsem si pronajal garáž, takže jsem byl taková obdoba garážové kapely, a každý den jsem tam chodil psát. Kapitolu jsem vždy poslal manželce, ani ne tak pro zpětnou vazbu, ale spíš abych jí ukázal, že když ráno odcházím do „kanceláře“, tak tam opravdu něco dělám. (smích) Když jsem měl hotové dvě třetiny knihy, tak jsem to poslal do Slovartu. Věděl jsem, že mě tam už trochu znají, protože se dlouho motám kolem novin. Za měsíc mi odpověděli, že tu knihu berou.

Mluvili ti do toho?

Bohužel ne.

Bohužel?

Víš, je to moje první kniha, takže jsem vůbec nevěděl, jak se to má dělat. Čekal jsem, že si na to někdo sedne a překope to. Ale ono se ukázalo, že ta paní, kterou mi v únoru přidělili, měla číst asi tak jednu knihu denně, takže k tomu reálnému redaktorování vůbec nedošlo. Slovart to dělá tak velkým tempem, že v podstatě až na pár kosmetických úprav vyšel přesně ten text, který jsem napsal.

Čtěte také  Ladislav Zibura: Sbíral jsem odvahu napsat něco velmi osobního

Nejsi teď v agentuře veřejný nepřítel číslo jedna?

Taky jsem si myslel, že se na mě budou lidi koukat přes prsty, ale spousta lidí, kteří jsou zaměstnanci agentur, s tím souhlasila. Řekli sice, že je to občas někde přikrášlené nebo že to někde mohlo být horší, ale ve výsledku v té knize není nic, co by se nemohlo stát. Spíš naopak mi ta pověst pomáhá. Lidé jsou s tím smířeni a příběh nemluví o nikom konkrétním. Dokonce když jsme na tendru s agenturou, kde teď pracuji, a představujeme tým, tak mě kolegové představují jako „toho, co napsal tu knihu“.

Tu knihu s geniálním názvem. 

Ten název jsem měl dva roky předtím. Často mě napadají slovní hříčky a dva roky jsem nevěděl, co s ním mám dělat. Říkal jsem jednou i kolegovi, že bychom to mohli nějak zvizualizovat, ale on na to neměl tehdy čas. A pak se to spojilo s psaním knihy.

Na Pohodě jsi říkal, že lidé jsou jako postavičky z RPG her, tudíž že jejich kompletní osobnost je obsažena v bodech, které dostanou jednotlivé vlastnosti. Jak bys bodově rozložil své vlastnosti − v čem jsi dobrý a v čem ne? 

Dokážu se na banální věci běžného života koukat jinak. Vezmu normální věc a udělám z ní něco zvláštního nebo vtipného. Slovenštinou také vládnu asi lépe, než je průměr. Což pak vyvažuje to, že jsem dokonale manuálně nezručný.

Kdybych byl herní postavička a měl porážet nepřátele, tak by mě měli zaměstnat v oddělení propagandy, kde bych mohl útočit slovně, kreslit a podrývat autoritu nepřítele.

Což mi připomíná Cynickou obludu.

Cynická obluda je hláška z geniálního filmu Tajemství hradu v Karpatech. Kdosi mě tak jednou nazval, nebo možná jsem si tak řekl i já sám, už nevím. Před pár měsíci jsem se rozhodl založit si webovou stránku, kam jsem se rozhodl dávat věci, které mě napadají a které okamžitě zapomínám, a přišel jsem na způsob, jak je za pět minut přehodit do vtipu. Řekl jsem si, že je doba, kdy může každý dávat ven věci, které ho napadají. A teď to všechno mohu klidně zapomenout. Časem si toho všimli i jiní lidé, potom další média a teď to má kolem milionu kliků každý měsíc.

Čtěte také  Celeste Ng: Temnota a naděje jsou pro mě strany téže mince

 

MÁTE BLOG A RÁDI BYSTE DOSTALI KNIHU HOMO ASAPIENS NA RECENZI? NAPIŠTE SI O RECENZNÍ VÝTISK!

 

Ovlivnila tak velká návštěvnost nějak obsah?

Snažím se na to nemyslet. Při každém novém vtipu se snažím ignorovat to, že to uvidí milion lidí, ale je to čím dál tím těžší. Ale pak si vždycky vzpomenu, že je to pouze moje stránka, a když se naštvu, tak to prostě zakážu a budu si dál tvořit jen do šuplíku.

Možná lidé čekali, že ta kniha bude ve stejném duchu. Humorná, cynická, sarkastická.

Já jsem si dokonce napsal  první kapitolu v nadhledové vtipné verzi. Ale opravdu to nefungovalo. Stavět na humoru celou knihu mi přijde nesmyslné. Většinou to funguje jen pár stránek. Takhle jak je, je dobrá. Jsem rád, že se mi i po takové době od vydání stále líbí, to jsem sám nečekal.

 

Homo asapiens (Rado Ondrejicek)

Homo asapiens

Rado Ondřejíček  ·  Vydavatelství: Mladá fronta, 2013

Autentický příběh z prostředí reklamy. Kniha o lidech, pro které asap přerostlo z běžné kancelářské zkratky v symbol hluboce zasazený do jejich života. O tom, co vše jsou schopni obětovat práci, o jejich hledání a nenacházení, o úspěchu, frustraci, zodpovědnosti, smyslu pro povinnost a pocitu, že stojí na vrcholu světa.

Odehrává se v prostředí anonymního marketingového oddělení, ale není to kniha ani o reklamě ani o marketingu. Je to příběh jednoho z řadových zaměstnanců, autentickým pohledem do mikrosvěta lidí dobrovolně uzavřených v kolotoči, kde je každý každému klientem a partnerem zároveň. Pokud patříte mezi ty, kterým zkratku asap není potřeba vysvětlovat, je to kniha o Vás.

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.

 

MÁTE BLOG A RÁDI BYSTE DOSTALI KNIHU HOMO ASAPIENS NA RECENZI? NAPIŠTE SI O RECENZNÍ VÝTISK!