Ben Aaronovitch: Chcete být spisovatelem?

Chcete se stát slavným spisovatelem nebo spisovatelkou? A nechcete si to ještě rozmyslet? 🙂 Ben Aaronovitch, autor Řek Londýna, s lišáckým úsměvem odpovídá na otázky o tom, jaké to je, živit se psaním.

Ben Aaronovitch je oblíbený britský spisovatel, podílející se na kultovní sci-fi sérii Doctor Who.  Srdce mnohých čtenářů a čtenářek si však získal díky sérii příběhů detektiva Petera Granta, jejíž první díl s názvem Řeky Londýna vyšel letos v létě i v češtině. Magazín Arts Award Voice Aaronovitche vyzpovídal v rámci rubriky s názvem „Chcete mojí práci?“ u příležitosti kampaně Cityread, která motivuje obyvatele Londýna, aby v jednom měsíci četli stejnou knihu – v tomto případě právě Řeky Londýna.

Kdy jste se rozhodl stát se spisovatelem?

Poměrně nedlouho poté, co jsem zjistil, že na nic jiného nemám talent. Navíc nesnáším práci, tělesné cvičení, duševní námahu a taky nesnesu dělat to, co mi ostatní přikážou. Spisovatelská dráha se všem těmhle nepříjemnostem poměrně šikovně vyhýbá.

Věděl jste hned od začátku, že budete schopný se psaním živit? 

Ano, ale to jen proto, že jsem byl tak pitomý, že jsem si vůbec nepřipouštěl, že by to nešlo.

Jak obvykle vypadá váš pracovní den?

V zimě vstávám v šest, v létě dokonce ještě časněji, a díky tomu mohu dvě až tři hodiny prokrastinovat a stejně začít pracovat před devátou. Během dne sporadicky pracuji, zhruba tak do sedmi večer, a v sedm si přestanu cokoli nalhávat, pustím televizi, surfuju na netu nebo si čtu.

Jak dlouho vám obvykle trvá napsat knihu, a máte nějaký zvláštní postup, podle kterého plánujete psaní?

Většinou to vypadá následovně: Potkám se s vydavatelem a bavíme se o možných termínech, bereme v úvahu dobu, za jakou je možné knihu vyrobit, a navrhujeme data vydání. Jakmile datum vydání určíme napevno, prokrastinuji až do doby pár měsíců před termínem a pak zpanikařím a začnu psát jako zběsilý.

Co vás inspirovalo k napsání Řek Londýna?

Chtěl jsem napsat příběh z prostředí policejního vyšetřování, ve kterém se detektivové musí potýkat s nadpřirozenem takovým všedním způsobem, v rámci každodenní práce. Prostě takové “bože, zase upíři, to snad ne.” Přiběh, ve kterém se hrdinové zároveň musí potýkat s papírováním a úmluvou o lidských právech a s tím, jestli dokáží sebrat tolik důkazů, aby přesvědčili příslušné úřady a dostali tak případ před soud.

Myslíte si, že lidé dnes čtou beletrii méně než dřív, a nebo je to podle vás jen mýtus?

Nevím, ale myslím si, že je to jen mýtus. Můj syn a jeho přátelé čtou či případně nečtou asi zhruba ve stejném poměru, v jakém jsme četli nebo nečetli já a moji přátelé v jeho věku.

Máte nějakou radu pro mladé spisovatele?

Jediným způsobem, jak se naučit dobře psát, je prostě psát. Nebojte se psát fanfikci nebo něco, co velmi silně vychází z jiného díla, pokud vám to pomůže začít. Pokud budete psát hodně, svůj vlastní hlas brzy najdete. Klíčové dovednosti, které potřebujete, jsou dokončovat to, co začnete, a dodržovat termíny, které si stanovíte.

Původní rozhovor v angličtině najdete zde.