Dobré věci jen tak nikam neutečou: Steinbeckův dopis o lásce

Dnes je tomu 114 let, co se narodil nositel Nobelovy ceny za literaturu a jedna z největších postav světové literatury vůbec, John Steinbeck (1902-1968). Mezi jeho nejslavnější díla patří O myších a lidech, Na východ od ráje a Hrozny hněvu. Steinbeck vášnivě rád psal nejen knihy, ale také dopisy. Jeho korespondence vyšla souborně v knize Steinbeck: Život v dopisech a je takovou alternativní biografií jeho života; obsahuje jeho nejvíce propracované, vtipné a upřímné dopisy rodině, přátelům, editorovi a několika známým osobnostem. Je jich přes 850.

Nás nejvíce zasáhl dopis, který napsal svému nejstaršímu synovi Thomovi v roce 1958. Tehdy ještě puberťák Thom se svému otci a nevlastní matce Elaine svěřil, že se v internátní škole bezhlavě zamiloval do dívky jménem Susan.

New York, 10. listopadu, 1958

Drahý Thome,

Tvůj dopis jsme dostali dnes ráno. Odpovím na něj ze svého pohledu, a Elaine samozřejmě z toho svého.

Zaprvé, být zamilován je dobrá věc. Vlastně je to nejspíš ta nejlepší věc, která se člověku vůbec může stát. Nenech nikoho, aby tvoje pocity zlehčoval nebo znevažoval.

Zadruhé, existuje několik druhů lásky. Jeden je sobecký, drzý, uchvacující, egoistický, a bere lásku jen jako potvrzení vlastní důležitosti. To je ten ošklivý a omezující druh lásky. Tím druhým je láska taková, která vynese na povrch vše, co je v tobě dobré – laskavost, ohleduplnost, úctu – a to nejen coby uctivé společenské chování, ale především coby úctu k druhému, k jeho jedinečnosti a důležitosti. Ten první druh lásky tě oslabí, ochromí a zmenší, ale díky tomu druhému v sobě najdeš sílu, odvahu, laskavost, a také moudrost, o kterých jsi ani nevěděl, že je v sobě máš.

Píšeš, že nejde o dětskou lásku. Pokud jsou tvé pocity tak silné, tak to samozřejmě žádná dětská láska není.

Ale nemyslím, že jsi mi psal proto, abych ti vysvětloval, jak se cítíš. To víš lépe než kdokoli jiný. Chtěl jsi asi, abych ti poradil, co máš udělat. A to můžu.

Užívej si ten pocit, važ si ho a buď za něj vděčný.

Láska má být tím vůbec nejlepším a nejkrásnějším. Zkus toho dosáhnout.

Pokud někoho miluješ (a není důvod to nepřiznat), musíš si uvědomit, že někteří lidé jsou velmi stydliví, a proto než jim svou lásku přiznáš, je třeba jejich plachost vzít v potaz.

Dívky se vždycky nějak dovtípí, co cítíš, ale také většinou chtějí, abys své city přiznal nahlas.

Někdy se stane, že tvé city nejsou opětovány, ať už z jakéhokoli důvodu, ale to neznamená, že by byly méněcenné nebo méně opravdové.

A nakonec, vím, co cítíš, protože ten cit znám. A jsem moc rád, že ty už také.

Moc rádi Susan poznáme. Bude u nás vítána. Bude to Elaine, kdo vše zařídí – však je to její parketa, a udělá to velmi ráda. I ona ví, co je to láska, a možná ti poradí lépe než já.

A ještě, neboj se, že ji ztratíš. Co se má stát, stane se. Hlavní je nikam nespěchat. Dobré věci jen tak nikam neutečou.

S láskou,

táta

Zdroj obrázku: Hollywood Reporter

Dopis přeložen na základě článku z magazínu The Atlantic.