Musím tě zradit: Jak tenká je hranice mezi zradou a hrdinstvím?

V roce 1989 vládne v Rumunsku diktátorský režim omezující svobodu a životy obyčejných lidí. Obrovská síť tajné policie, která verbuje stovky dalších donašečů, nutí žít lidi v neustálém strachu. Každý se musí hlídat, aby neřekl nebo neudělal něco „špatného“. Všudypřítomnou paranoiu ještě více posiluje všeobecný nedostatek potravin i obyčejných věcí. Sedmnáctiletý Christian chce dát světu vědět o hrůzách, které se v Rumunsku dějí a rozhodne se proto riskovat.

Je vlastně zvláštní, jak málo víme o dění v nepříliš vzdálených zemích, které mají dost podobnou a pohnutou minulost. Rok 1989 nebyl zlomovým jen pro naši republiku. Ani Rumunsku se nevyhl zcela autoritářský režim plný strachu, nejistoty a dlouhých front na cokoliv. I proto nám může být příběh románu Musím tě zradit velmi blízký.

Kniha jen pro náctileté? Ani náhodou!

Kniha vychází v nakladatelství CooBoo, což by (stejně jako věk hlavních postav) nabádalo k zařazení do žánru young adult. Je to ale tak skvěle napsaný historický román, že osloví takřka každého čtenáře. Dalším plusem je příběh založený na skutečných událostech. Čtenář si tak může vyhledávat další informace, doplnit si je o další zdroje a příběh má najednou ještě mnohem reálnější obrysy.

Ruta Sepetys odvedla spoustu práce, pátrání a skládání různých příběhů do celkového obrazu tehdejšího Rumunska. Skvěle dokázala vystihnout strach, každodenní starosti a atmosféru. Stísněnost nejen prostorovou, ale i pocitovou. Lidé držení v nejistotě, poštvávaní proti sobě, kteří směňují nedostupné zboží za služby nebo lepší jídlo.

Moje generace tuto dobu v tehdejším Československu nezažila, ale díky této knize si můžeme velmi dobře představit, jak to v takových zemích probíhalo. Téměř na vlastní kůži můžeme pocítit tu úzkost a velmi silnou touhu po svobodě. Fotografie na konci knihy a dovětek autorky jen ještě více umocňují potřebu takových knih a uchování vzpomínek.

A pokud jsem vás doteď nenalákala, tak je dobré zmínit, že překlad má na svědomí Petr Eliáš, takže se stejně jako u předchozích knih od Sepetys (za všechny jmenujme třeba Mlčící fontány nebo V šedých tónech) můžeme opět spolehnout i na kvalitní českou verzi.

Musím tě zradit. A co dál?

Ne vždy se knihy s těžkou tematikou čtou hezky. Díky této formě se ale kniha může dostat k velké škále čtenářů a může bavit jak náctileté, tak jejich rodiče i prarodiče. Krátké kapitoly jen pomáhají ke čtivosti. Pokud jste od Ruty Sepetys ještě nic nečetli, tak věřte, že tahle nezůstane vaší jedinou knihou. A pokud už jste něco od této autorky v ruce měli, tak můžete opět vsadit na jistotu poutavého příběhu přibližujícího skutečnou, ne tak známou, historii.

Já vlastně ani nejsem fanoušek historických románů. Ale v tomhle případě mi to tak vlastně ani nepřišlo. Zcela upřímně mě knihy od Ruty Sepetys moc baví a ještě mi vždy předají něco nového. Stejně jsem to měla i u série Šikmý kostel, kdy Karin Lednická otevřela také ne tolik známé téma z naší historie.

Věřím, že se vám příběh o silné touze po svobodobě, o přátelství i zdánlivě bezvýchodné situaci zaryje pod kůži stejně jako mně.