Požádali jsme umělou inteligenci o přepsání úvodů slavných děl. Jak to dopadlo?
Zadumali jste se někdy nad tím, jak by asi vypadala vaše oblíbená kniha, kdyby ji napsalo jiné slavné autorstvo? My ano! 😁 Vybrali jsme pět začátků slavných děl a požádali jsme umělou inteligenci chatGPT, aby se je pokusila převyprávět ve stylu jiných, neméně slavných a klasických autorů či autorek.
Samozřejmě si netroufáme podceňovat dopad, jaký umělá inteligence nepochybně má na čtenářský svět, a proto bychom nejdřív ze všeho chtěli zdůraznit, jak je důležité, aby nám byly příběhy vyprávěné skutečnými lidmi, autory a autorkami, a stejně tak aby své místo na knižním trhu vždy našla kvalitní překladatelská, grafická, ilustrátorská i redaktorská práce. Článek níže jsme dali dohromady pouze pro zábavu a možná i pro ilustraci toho, že stále nezbytně potřebujeme zkušené tvůrce, kteří napíší texty, jimž se nebudeme smát pro jejich jednoduchost a zkratkovitost. Použili jsme pouze volně dostupná klasická díla, na které se již nevztahují autorská práva.
Čtěte dál a dozvíte se, jak by vypadalo Kdo chytá v žitě v podání Jane Austenové, nebo jak by si autorka Malých žen poradila s úvodem do Společenstva prstenu 😉 Nezapomeňte nám dát vědět, které přepracování vás pobavilo nejvíc!
Kdo chytá v žitě od J.D. Salingera v originálu:
Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil, jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy a la David Copperfield, ale jestli chcete něco vědět, mně se do toho nechce.
Kdo chytá v žitě ve stylu Jane Austen:
Pokud byste, milí čtenáři, našli v sobě onu laskavost se zaujetím a vážností věnovat se mému vyprávění, neměla bych v úmyslu vás unavovat těmi banálnostmi o mém původu a dětství, která tak obvykle vplouvají do vyprávění takové povahy. Mějte však za to, že pokud-li by vás zajímalo mé působiště v prvních kapitolách mého života, musela bych se rozpovídat o rozmanitých zákoutích venkovského prostředí, kde jsem spatřila světlo světa. Avšak mé úmysly směřují k zajímavějším pasážím, a tak, s dovolením, se nechám unést k námětům, které mohou mít pro vás více poutavý a zajímavý nádech nežli ty rutinní úvahy o mých rodinných začátcích.
1984 od George Orwella v originálu:
Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou.
1984 ve stylu Sylvie Plath:
V dubnový den, kde studený jas byl,
hodiny třináctou těžkým kovem vzdychly.
Společenstvo prstenu od J.R.R. Tolkiena v originálu:
Když pan Bilbo Pytlík oznámil, že se brzy chystá oslavit své sto jedenácté narozeniny ve zvláště vybrané společnosti, byla v Hobitíně spousta řečí a vzrušení.
Společenstvo prstenu ve stylu Louisy May Alcott:
Ach, když ten dobrý pan Bilbo Pytlík ohlásil, že brzy má v úmyslu oslavit svůj sto jedenáctý rok ve vybraném kruhu svých nejbližších, rozhostil se v Hobitíně nezvyklý ruch a vzruch.
Anna Karenina od L.N. Tolstého v originálu:
Šťastné rodiny se vzájemně podobají, ale nešťastné rodiny bývají různé.
Anna Karenina ve stylu Homéra:
Ve vznešeném světě lidských osudů, kde posvátná rodinná pouta jako nitě v dlaních osudu spojené, šťastné domovy se podobají jako vzduchové vlny, nesoucí se spojené do jednotného tkaniva. Ale mezi nešťastnými domy se proplétají osudové nitky rozmanitě, jak větry, co táhnou od rozličných koutů, způsobujíce rozvrat v lůně těch, kdo nesou břímě neštěstí.
Babička od Boženy Němcové v originálu:
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší žila mnoho let ve Vídni u přátel, od nichž se vdala. Druhá dcera šla pak na její místo. Syn řemeslník též byl již samostatným a přiženil se do městského domku. Babička bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích, žila spokojeně v malé chaloupce se starou Bětkou, která byla její vrstevnice, a již u rodičů sloužila.
Babička ve stylu Virginie Woolf:
Babička, srdce rodiny, nesla s sebou příběhy svých tří dětí, jako by v nich byla odrazem na hladině moře. Nejstarší dcera, zahalená do závoje vídeňských večerů, putovala cizím krajem, vstřebávajíc vůni lásky a tance. Druhá dcera, jdouc po pěšinách té starší, nalezla svou vlastní cestu taktéž v taneční symfonii osudu. Syn, mistr řemesla, vykročil do světa samostatnosti, přiženěn do městského domku, kde se začala tkát jeho vlastní nit osudu. Babička, zasazená do vesničky na slezských hranicích, skládala své vzpomínky na struny minulosti, sdílejíc spokojené dny s věrnou společnicí, starou Bětkou. Jejich přátelství bylo jak koruna stromu, jehož kořeny sahaly až k rodičům, u nichž Bětka sloužila již v dobách, kdy i babiččin svět byl teprve začátkem.