10 otázek pro Anetu Martinek

Na kontě má dvě knihy – Organizační porno a Holky to chtěj taky – a k tomu navrch spoluzaložení a vedení vzdělávací platformy #HolkyzMarketingu. Ptala jsem se Anet na to, jak poznáme férově rozdělenou péči a samozřejmě, jako vždycky, tu najdete i tip na to, jak si najít více času na čtení. Nechte se inspirovat!

Loni v září ti vyšla druhá kniha Holky to chtěj taky. Co by si z ní mělo čtenářstvo odnést?

Primární motivací napsat tuhle knihu bylo pro mě pohled do budoucna, až jednou moje dcera bude řešit rodinu a kariéru, tak aby neřešila ty stejné výzvy jako my. A když se dívám na vývoj čísel v této oblasti, porodnost, zkrácené úvazky, kolik žen by chtělo na rodičovské pracovat a kolik reálně pracuje, nejsem pozitivní. Proto kniha přináší argumenty, na základě kterých můžou čtenářky vést další diskuze, ať už doma nebo v práci.

Je něco, co tě při psaní Holky to chtěj taky obzvlášť štvalo? Nějaké téma, co ti nedalo spát?

Psaní první části knihy mě štvalo hrozně. Historie ČR je velkým důvodem, proč je situace u nás taková, jaká je. Naše komunistická historie zanechala stereotypy ve společnosti, které se pořád používají jako argumenty, proč nejde slaďovat kariéru a rodičovství a už je čas, abychom tohle vymazali.

Kterou větu z Holky to chtěj taky by sis přála vidět nejvíckrát podtrženou?

Nemůžeme všechno zvládnout na 100 %.

V čem jsou si knihy Organizační porno a Holky to chtěj taky podobné?

Jsou to ségry. Přinášejí konkrétní nástroje a scénáře, jak mít život ve svých rukou. Každá trochu jinak a z jiného úhlu pohledu, ale obě to s vámi myslí dobře. 

Kdy se z volby stane tlak?

Když máš pocit, že nemáš na výběr. Občas máme pocit, že musíme jít all in nebo vůbec. Ale tak život vůbec nefunguje a už vůbec ne v disciplíně slaďování kariéry a rodičovství. Existuje nekonečno scénářů a každý si musíme najít ten svůj, který zrovna funguje pro nás, pro naši rodinu, pro naši životní situaci.

Jak poznáme férově rozdělenou péči?

Férově nemusí znamenat půl na půl. Férově znamená, že se obě strany cítí férově, že jsou vyslyšeny jejich potřeby a jsou respektovány. Každý má prostor říct, jak by si to přál a není za to souzen. Najdeme pak cestu uprostřed, tam, kde se potkáváme.

Co bys chtěla, aby tvoje dcera už ideálně nikdy ani nezaslechla?

Že si má vybrat kariéru podle toho, jestli chce nebo nechce mít rodinu. Nedávno mi na jedné akci jedna holka říkala o známém kouči, který chodí do firem a nabádá tam ženy, aby své dcery vedly k oborům, kde si můžou dovolit slaďovat kariéru a rodičovství. Ale to je špatně. Nikdo by neměl být omezen ve volbě kariéry na základě dětí. U mužů tohle nemáme, tak proč to musí být u žen?

Jak vypadá tvoje knihovna?

Různorodě, barevně, přeplněně. Knihy jsou hodně používané, žijou se mnou, píšu do nich. Knihy nikdy nepůjčuji, mám pocit, že je to náhled do mé duše. A je plná osobního rozvoje s pár kousky fikce třeba od Sally Rooney, Kateřiny Pantovič nebo Nicole Karráové.

Kterou knihu jsi zrovna dočetla, co máš rozečteno a co se chystáš číst?

Dočetla jsem Dámský klub půlnočního plavání od Faith Hogan. Moc hezká oddechovka. Rozečtenou mám novinku od Audiolibrixu Jak pozumět člověku od Davida Brookse a taky Meditaci pro smrtelníky od Olivera Burkemana. A chystám se číst Beauty Sick od Renee Engeln, protože je v edičním plánu Audiolibrixu a to téma mě hodně zajímá.

Jak si v kolotoči rodina-práce-život najít #vicecasunacteni?

Nemít na sebe vysoké nároky. Dát si sama sobě závazek, že přečtu třeba jen 2 stránky denně a to úplně stačí. Když jsem do něčeho hodně začtená, vstanu třeba o 15 minut dřív než normálně a čtu těch 15 minut ráno. A nebo využít sílu audioknížek, které s námi můžou dělat cokoliv. Procházku s kočárem i úklid.