Miloš Říha: Skauting otevírá člověku mysl
Mohlo by se zdát, že dělat rozhovor s autorem rozhovorů, bude vypadat podivně. V případě Miloše Říhy to tak není. Kromě toho, že vystupuje jako moderátor debat v knize Skautské vize, toho má totiž na triku mnohem víc. Jako ředitel Skautského institutu inspiruje denně mnoho mladých lidí k tomu, aby přetvářeli svět, pořádá pravidelná kavárenská povídání Skautské vize a momentálně propojuje a vyhledává tvůrčí lidi do nově získaného prostoru na Staroměstském náměstí.
Podle čeho vybíráš účastníky do Skautských vizí?
O celý projekt Skautká vize se v podstatě stará tým dobrovolníků. Ja jsem jenom moderátor. Trochu se radíme, ale většinou máme seznam jmen, které chceme oslovit a pak už je to na domluvě s konkrétními osobnostmi, což zařizuje Áňa, naše produkční. Někdy dokonce dostanu i takovou rešerši různých rozhovorů s danou osobností, kde je zažluceno, na co se mám ptát a když se pak nezeptám, tak je zle. Všechny hosty pak samozřejmě spojuje to, že někdy v minulosti prošli skautským oddílem.
Bylo těžké ze všech Vizí vybrat 10 do knihy?
Skautských vizí už bylo kolem třiceti a těch osobností v nich byla celá řada. Takže to samozřejmě trochu oříšek byl. Chtěli jsme, aby kniha byla profesně pestrá, což se myslím podařilo. Na jedné straně obsahuje rozhovor s hercem Tomášem Hanákem, který to celé pojal tak trochu jako klauniádu a pak je tam třeba i poměrně vážný a přesto uvolněný rozhovor s profesorkou Illnerovou, která byla léta předsedkyní akademie věd a je to skvělá ženská. Mimochodem její skautská přezdívka je Holinka.
Velmi pozitivní ohlas získala krom jiného grafika knihy, jak jste ji vybírali?
Narazili jsme na jednoho kreslíře, který nás zaujal svým stylem, Standu Setínského. Je to velmi mladý kluk, u kterého nepochybuji, že se na poli ilustrace prosadí. Z jeho kreseb i z toho, jak přemýšlel o grafice knihy jsme byli od začátku unešeni. Občas s ním byla zábavná komunikace, protože jako správný umělec neměl mobil, na mail se dostával jenom občas a pokud vím, tak bydlí v jednom ateliéru ještě s dalšími umělci a v podstatě nemá vlastní adresu, prostě je to veskrze tajemná postava. Nicméně vždy všechno splnil v termínu a výsledek je prostě skvělý! Budu moc rád, když se nám podaří spolupracovat dále na dalších knihách, které bude produkovat Skautský institut.
Spojuje vybrané něco jiného kromě skautingu?
Především to, že všichni jsou nesmírně inspirativní tím, co v životě dokázali, jak k životu přistupují. Jsou to společensky velice aktivní lidé, kteří se zasazují o to, aby svět kolem nich byl o fous lepší, než jak ho našli. Asi by bylo trochu zpupné tvrdit, že právě to je důsledek skautské výchovy, ale snad všichni připouštějí, že právě tímto směrem je skauting popostrčil.
Plánuje se další vydání?
To bych si velmi přál. Skautských vizí bylo už kolem třiceti a materiálu máme tedy spoustu. Stále narážíme na nové a nové zajímavé osobnosti, které v minulosti měly něco společeného se skautingem. To, zda vyjde další díl, bude samozřejmě trochu závislé i na tom, zda se dobře prodá ten první. Věřím tomu, že ano.
Jsi po tolika rozhovorech se známými osobnostmi nervózní?
Jsem. Možná je to dáno tím, že jsem spíš introvert a ta jednorázová pozornost tolika lidí naživo mě spíš děsí, než že bych měl potřebu exhibovat. Zároveň to ale v člověku vyžene adrenalin tak rychle, že v podstatě s první otázkou se většinou dostanu do pohody. Nejvíc mě děsí představa, že nebudu vědět, na co se zeptat, což je samozřejmě absurdní, protože to většinou končí tak, že na mě Áňa ze zadu mává, abych to ukončil, aby to nebylo moc dlouhé. Už jsme se tak nějak naučili ten správný čas, aby divák nebyl moc unavený a měl pocit, že se rozhovor končí v nejlepším. Samozřejmě u každého hosta je to trochu jinak dlouhá doba.
Který rozhovor Ti zabal nejvíce času na přípravu?
Snažím se připravovat pečlivě na všechny rozhovory. V den, kdy se Skautská vize koná, se snažím nemít žádné schůzky a být někde zavřený, abych přes den moc nemluvil a byl na to natěšený. Čtu články s danou osobností, poslouchám jiné rozhovory, snažím se najít taková témata, aby rozhovor neklouzal po povrchu toho, co o dané osobnosti stejně už všihni vědí. Neformuluji si předem znění otázek, nemám žádný seznam. Spíš si vždycky vytipuju určitá témata, takové dimenze života dané osobnosti a nakreslím si k nim takovou tematickou myšlenkovou mapu. Potom vždycky když s při rozhovoru na některé téma narazíme, tak pak jdu po připraveném vláknu myšlenkové mapy, aby rozhovor působil konzistentně. Když se vlákno vyčerpá, přeskočím na jiné. Stejně tak jsem díky tomu připraven reagovati i když na jiné téma přeskočí zpovídaný host. Asi nejvíce času jsem strávil přípravou na rozhovor s Karlem Schwarzenbergem. Prostě jsem nechtěl vypadat jako pitomec a také najít věci, na které se ho nikdo neptal, zabralo spoustu času. Navíc bylo jasné, že tam bude hodně lidí a když se na vás dívá 250 párů očí, tak to je nějaká váha, to se zakoktáš raz dva.
POMOZTE SKAUTŮM ZVELEBIT PROSTOR NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ
Čím vším se vlastně zabývá Skautský institut?
Chceme fungovat trochu jako takový skautský think – tank. Junákem prošla nesmírná spousta hodně zajímavých a chytrých lidí, chceme je propojovat a vytvářet prostor, kde se setkávají. Chceme tak nějak se zabývat do hloubky tématy, ke kterým má skauting blízko: výchova a vzdělávání, občanská angažovanost, zájem o veřejný prostor. Chceme umožnit potkávání různých genererací, aby se mohli vzájemně inspirovat. Nakonec ze všeho nejvíc jde o to, dělat něco pořádného a neflákat se, prostě zkusit nechat svět o fous lepší, než jak jsme ho našli, což je v podstatě posláním a smyslem skautingu.
V poslední době proběhla médii zpráva o vašem novém prostoru – domu na Staroměstském náměstí. To je pro skauty jakýsi pomyslný milník, ne? Co se na staromáku všechno bude dít?
Ředitelem Skautského institutu jsem se stal před rokem a byl to takový náš sen, že najdeme zajímavý prostor na zajímavém místě, kde se budou moc lidé fyzicky potkávat, kde budeme prezentovat výstupy našich projektů a kde se budou konat akce podle nějaké promyšlené dramaturgie. A to se povedlo, dokoce mnohem lépe, než si kdokoli z nás uměl představit. Ty prostory jsou úžasné a snad tuhle příležitost nepromarníme. Jistě to určitý milník je. Je to pro nás obrovská nová možnost a nás tohle baví, hledat a překračovat nové horizonty. Zároveň chceme, aby prostory nesloužily jenom skautům. Skauti je provozují, ale jsou otevřené komukoliv, kdo s námi chce přemýšlet, bavit se, pracovat…
POMOZTE SKAUTŮM ZVELEBIT PROSTOR NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ
Jak vlastně vypadá moderní skauting? Mnoho z nás má stále v mysli obraz dětí běhajících po lese a sbírajících bobříky. Dnes je to ale mnohem víc.
Vždycky to bylo mnohem víc! Skauting vzniknul před sto lety jako obrovsky entuziastická myšlenka, dokázal nadchnout neuvěřitelné množství lidí po celém světě, vytvořil nová pedagogická odvětví. V mnoha ohledech je skauting dodnes naprosto nepřekonaný. Třeba ve schopnosti vychovávat ke spolupráci v partě. Moderní skauting toho pořád v sobě obsahuje hodně z toho původního nadšení, je dnes počtem členů největší organizací u nás. Podle registrace v roce 2015 má Junák přes 50 000 členů a pořád roste. Skautské oddíly vedou mladí lidé, kteří do skautingu přináší nové trendy a modní věci. Už zakladatelé skautingu říkali, že rybu nemůžeš chytit na to, co chutná rybáři, je třeba znát dnešní děti a to, čím žijí. To skauting umí a na současné trendy reaguje, v některých je myslím si i průlkopník, třeba použití kompetenčního modelu ve výchově, ale to by bylo jiné povídání. Jádro ale zůstává už sto let stejné: vychovat slušné lidi, kteří se nebojí postavit zlu, aktivně se podílejí na utváření světa kolem sebe, snaží se být prospěšní. Velmi věřím, že právě tohle dává smysl. Jak se toho dosáhne už je věc každé doby. To že počet skautů roste ukazuje na to, že se nám to nějak daří.
Kam se skauti za 25 let svobody posunuli podle Tebe?
To je obrovský skok. Těch 40 let komunistické totality se na této společnosti drtivě podepsaly. Totalita je vepsaná zvláštním způsobem do nás všech a ještě nějakou dobu potrvá, než se některých věcí zbavíme. Myslím, že skauting tomu pomáhá, otevírá člověku mysl a učí ho nakládat s vlastní svobodou a s možností demokracie. Za těch 25 let se Junák stal z organizace hledající svoje místo v novém uspořádání organizací, která zná své místo v moderní společnosti a dokáže inspirovat svět okolo. To je až neuvěřitelný potenciál všech těch mladých lidí, kteří vynakládají volný čas pro vedení skautských oddílů. Prostě to dává smysl.
Skautské vize
· Vydavatelství: Mladá fronta, 2014
Kniha Skautské vize vznikla na základě stejnojmenného cyklu kavárenských debat s různými osobnostmi společenského života.Možná se vám výběr osobností zdá nesourodý a složitě hledáte onu věc, která je všechny spojuje. Rozřešení tajenky spočívá ve skutečnosti, že životní osudy všech zpovídaných se různou měrou potkaly s fenoménem skautského hnutí. Někteří byli ve skautském oddíle krátkou dobu, jiní jsou dodnes ve skautském hnutí aktivní. Všichni dotazovaní se ale shodují v tom, že skauting pro ně byl podstatným zdrojem zážitků, přátel a životní inspirace.Tato kniha není pouhou vzpomínkou na staré dobré časy ve skautském oddíle, ale je především pokusem pojmenovat výzvy, před kterými stojí současná společnost, jejíž je skautské hnutí nedílnou součástí. S osobnostmi si povídal moderátor Miloš Říha. V současnosti pracuje jako ředitel Skautského institutu a podílí se na vytváření dlouhodobé strategie Junáka. Jeho skautská přezdívka je Šípek.
